Když jsme na Velký Pátek s manželem a dětmi přecházeli od zastávky S-Bahnu k našemu kostelu, míjeli jsme v ulicích Weddingu (o kterém jsme už psali zde) hloučky mladých bezstarostných Turků. V Německu platí zákaz vycházení ven pro více než dvě osoby s výjimkou pro členy jedné rodiny. Zmínění mladíci si zřejmě pojem rodiny vykládali velmi širokým způsobem – na příbuzné nevypadali.
Náš kostel sv. Afry, kde slouží tzv. tradiční mši kněží Institutu sv. Filipa Neriho, byl dnes otevřený – tak jak v jiné dny – jen pro soukromou modlitbu. V čase, kdy jsme tam byli, bylo kromě nás přítomných 8 lidí. Kněží jsou k dispozici každý den pro vysluhování sv. zpovědi a sv. přijímání. A protože má většina katolických kostelů zcela zavřeno, cestu sem nacházejí i věřící z jiných farností, zejména Poláci (jeden z kněží je také Polák), Chorvaté a Italové.
Tento jinak zcela nenápadný kostel ve vnitrobloku (zvenku z ulice na první pohled nejde poznat, že se za obytnou částí nachází kostel) celý týden přitahoval pozornost novinářů, protože zdejší propošt Gerald Goesche podal stížnost k správnímu soudu ve věci zákazu konání veřejných bohoslužeb. Při zavádění prvních protiepidemiologických opatření v polovině března, bylo konání bohoslužeb ještě povoleno za určitých okolností (max. 40 veřících s dostatečných odstupem v lavicích). Goesche proto usiloval o to, aby se za stejných podmínek mohly bohoslužby konat dál a nebyla omezována náboženská svoboda zrovna na Velikonoce.
Podobných stížností bylo v Německu více, ale svérazný probošt poutal nejvíce pozornosti. Goesche, který – s humorem sobě vlastním – před pár měsíci v rozhovoru pro Neue Zürcher Zeitung o Institutu řekl, že nejsou arcikonzervativci, nýbrž ještě mnohem horší, poukazuje na to, že dokud mohou být otevřené supermarkety či stavebniny, není důvod zcela zavírat kostely. Nutno říct, že v Berlíně nejsou tak drastická opatření jako jinde v Evropě. Ve čtvrti, kde bydlíme, je otevřeno papírnictví, knihkupectví, květinářství, optika, obchod se žrádlem pro zvířata nebo taky zmrzlinárna, před kterou se v těchto slunečních dnech klikatila dlouhá fronta.
Je proto zcela namístě si položit otázku o přiměřenosti zákazu konání veřejných bohoslužeb. Tématu se tedy chytli novináři, kteří se již na Květnou neděli tlačili jeden vedle druhého u vchodu do kostela, zatímco věřící spořádaně s odstupem seděli či klečeli v lavicích v modlitbě. Na začátku týdne se Goesche dostal na titulku bulvárních novin s tvrzením, že měl v kostele kázání. Žádné kázání samozřejmě nebylo, ale den poté již Institut kontrolovala policie, která žádné porušení předpisů nezjistila.
Během týdne rozhodl správní soud a stížnost zamítnul, poté i vyšší instance a věc je nyní před spolkovým ústavním soudem. Institutu svoji pomoc nabídnul i renomovaný právník a bývalý poslanec za CSU Peter Gauweiler (který je mimochodem evangelík), ale šance na úspěch jsou poměrně malé, protože na Velký Pátek rozhodl ústavní soud již podobnou stížnost. Ve svém rozhodnutí ústavní soud potvrdil zákaz bohoslužeb, ale také konstatoval, že „se jedná o zásadní zásah do náboženské svobody a jeho přiměřenost musí být příslušnými instancemi pravidelně kontrolována“.
Autorka je politoložka. S rodinou žije v Berlíne.
O žádosti advokáta Jakuba Kříže o uvolnění režimu nouzových opatření pro bohoslužby v ČR se můžete dočíst zde. A přečíst si u nás můžete i o tom, jak funguje karanténa ve Španělsku, Polsku, Francii, zemích Beneluxu nebo v Izraeli.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 . Děkujeme!