Vážený pane premiére, vážený pane předsedo Ústředního krizového štábu,
obracím se na Vás jako občan a také jako advokát dlouhodobě působící v oblasti ochrany svobody náboženského vyznání. Dovoluji si Vás požádat, aby krizová opatření přijatá v souvislosti s nouzovým stavem byla upravena tak, aby
- byl umožněn pohyb osob za účelem přijetí individuální duchovní péče a služby, včetně návštěv kostelů, modliteben a jiných bohoslužebných prostor,
- bylo umožněno shromažďování určitého minimálního počtu osob (např. 15 nebo 30) pro účely bohoslužby nebo jiných náboženských úkonů,
- bylo stanoveno, že pacient nacházející se v situaci ohrožení života má právo na návštěvu duchovního ve zdravotnickém zařízení.
Domnívám se, že navrhované úpravy nesníží standard ochrany proti šíření koronaviru, odstraní rozpor v existujících opatřeních a umožní alespoň omezený – vážnosti situace odpovídající –výkon práva na svobodu projevu náboženského vyznání.
K podrobnostem uvádím:
Svobodu náboženského vyznání a jeho projevů zaručuje čl. 16 Listiny základních práva a svobod („Listina“) a řadí je mezi základní lidská práva a svobody (jako např. právo na život, nedotknutelnost obydlí či vlastnické právo), kterým poskytuje nejvyšší stupeň právní ochrany. Výkon svobody náboženských projevů může být omezen pouze zákonem „jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých“ (čl. 16 odst. 4 Listiny). Platí také, že „zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky“ (čl. 4 odst. 3 Listiny) a že přijatá omezení musí šetřit podstatu a smysl základních práv (čl. 4 odst. 4 Listiny).
Nijak nezpochybňuji, že za současné situace je naplněn legitimní účel omezení náboženských práv spočívající v ochraně zdraví. V porovnání s jinými základními lidskými právy je však dopad vládou přijatých opatření do sféry náboženské svobody nepoměrně tvrdší.
Je přirozené, že v případě opatření přijímaných v takovém spěchu, nemusely být domyšleny všechny jejich dopady. Usnesení vlády ze dne 15. března 2020, č. 215 zakazuje volný pohyb osob, přičemž mezi povolenými výjimkami nejsou žádné, které by souvisely s možností účasti na náboženských úkonech, bohoslužbách, dokonce ani s individuálním přijetí duchovní péče či služby. S tím kontrastuje možnost, kterou toto usnesení poskytuje pro potřeby výkonu povolání nebo činností sloužících k zajištění „individuální duchovní péče a služby“ [čl. I. písm. g) bod 3 usnesení].
Nejednoznačnost uvedených ustanovení vede k nejistotě ohledně toho, jak budou vykládána. Doslovná interpretace vede k závěru, že duchovní může navštěvovat věřící u nich doma či v zaměstnání, ale věřící nemohou za duchovním zajít do kostela, aby jim např. podal Eucharistii nebo udělil svátost smíření (zpověď). Věřící pravděpodobně nemůže ani individuálně zajít do kostela či modlitebny, aby se zde (bez kontaktu s jinými) pomodlil, protože takovou cestu nelze podřadit pod žádnou z usnesením stanovených výjimek.
Snad jedině, že by návštěva kostela představovala cíl cesty nezbytně nutné k obstarání základních životních potřeb [čl. I. písm. c) usnesení]. Pro mnohé přijetí duchovních služeb skutečně představuje intenzivnější životní potřebu než například nákup kosmetiky! Je však příliš riskantní spoléhat na takový výklad ze strany orgánů veřejné moci.
Výše uvedené náboženské úkony – jsou-li realizovány individuálně – představují přitom podstatně menší nebezpečí přenosu choroby než jiné povolené činnosti. Podání Eucharistie či zpověď trvají řádově minuty. Z vnějšího pohledu se příliš neodlišují od rychlé návštěvy pošty, úřadu, banky či nákupu. Adoraci či jiný druh osobní modlitby v kostele lze uskutečnit tak, že počet přítomných osob nepřesáhne jisté stanovené množství, přičemž se spolu nedostanou do žádného kontaktu.
Zákaz pohybu osob za účelem přijetí individuální duchovní péče a služby, včetně návštěv kostelů, modliteben a jiných posvátných či bohoslužebných prostor, jsou opatření mimořádně tvrdá, nepřiměřená a v porovnání s jinými disproporční, tedy podle všeho rozporná s čl. 4 odst. 3 a 4 a čl. 16 odst. 4 Listiny.
Jako neúměrný vnímám také zákaz veřejných či soukromých bohoslužeb a jiných náboženských úkonů konaných nikoliv individuální formou. Rozumím tomu, že základní strategií vlády při boji s koronavirem je v co největší míře omezit shromažďování lidí, a nechci tuto strategii nijak zpochybňovat, ani k tomu nejsem kompetentní.
Přesto však lze poukázat na absenci proporcionality přijatých opatření. Je povoleno, aby se ve výrobních provozech setkávaly stovky pracovníků a trávily společně celou směnu. Počet lidí v supermarketech není ničím omezen, ani délka nákupu. Cestování prostředky veřejné dopravy je povoleno bez jakýchkoliv omezení.
Je třeba si klást otázku, zda je přiměřené, aby v tomto kontextu byla naprosto zakázána bohoslužba. Katolická mše sv. ve všední den netrvá ani třicet minut, v neděli může trvat cca 40 minut. Není technický problém účast na ní omezit určitým maximálním počtem osob a všem nařídit používání ochranných prostředků dýchacích cest. Naše kostely jsou přitom prostorné, takže lze zajistit také dodržování bezpečné vzdálenosti mezi účastníky bohoslužeb.
Nelze se ani obávat, že by povolení účastnit se bohoslužeb bylo ze strany veřejnosti nadužíváno. Autobusy jezdí ostatně také poloprázdné. Církevní představitelé dali věřícím srozumitelně najevo, že jsou v současné situaci zproštěni nedělní povinnosti účasti na bohoslužbách.
Protože nemám dostatečné odborné znalosti, nedokážu posoudit, zda naprostý zákaz bohoslužeb a návštěv kostelů je nezbytný pro ochranu veřejného zdraví. Dokážu však porovnávat. Pokud je účast např. 15 osob po dobu 30 minut na bohoslužbě nebezpečná, není absence restrikcí počtu osob na pracovišti či využívání hromadné dopravy mnohem závažnějším hazardem? Jestliže jsou možné pohřby (bez omezení), proč ne křty?
Pokud jde o návrh, aby pacient nacházející se v situaci ohrožení života měl právo na návštěvu duchovního ve zdravotnickém zařízení, ten vychází ze současné legislativy [§ 28 odst. 3 písm. j) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách]. Vyskytují se obavy, že za současného krizového stavu může být toto právo umírajícím upíráno. Pro mnohé pacienty v situaci blížící se smrti představuje potřeba smířit se s Bohem jedinou skutečnou potřebu, podstatně důležitější, než je samotná zdravotní péče. Je přitom samozřejmostí, že duchovní, kteří poskytují pacientům duchovní útěchu, se musí podrobit všem potřebným hygienickým opatřením (ochranný oblek apod.).
V úvodu dopisu uvedené návrhy úpravy krizových opatření nemají za cíl podkopat účinnost vládou přijatých opatření. Cílem dopisu je upozornit na to, že v naší zemi je nemálo lidí, pro něž jsou různé formy duchovního života základní životní potřebou, a že jak oni, tak duchovní, kteří se jim snaží být na blízku, se pohybují v prostoru značné právní nejistoty. V dobách krize není důležité zajistit pouze chod ekonomiky, ale také udržet duchovní hodnoty. Ty jsou v konečném důsledku pro rozkvět země podstatnější.
Dovoluji si Vás proto požádat o změnu přijatých omezení.
S přátelským pozdravem
JUDr. Jakub Kříž, Ph.D., advokát, v Praze 23. 3. 2020
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 . Děkujeme!