Dnešní doba nákazy je zvláštní i tím, že nejdůležitějším měřítkem mezilidské solidarity se stala celospolečenská kázeň. To druhé lze v závislosti na národní mentalitě v různých zemích motivovat různě – někde vyrůstá disciplína spíše zdola, jinde převažují opatření shůry. V Polsku s jeho republikánskou tradicí, svobodomyslným národním duchem lze kázeň pravděpodobně udržet jen za předpokladu, že solidarita bude spontánní a nevynucená.
Stále stupňovaná vládní opatření však Poláci zatím přijímají s pochopením. Děje se tak snad i proto, že polská společnost – v jejímž sebehodnocení podle politoložky Ewy Thompson od roku 1989 stále ještě převažuje „postkoloniální“ přístup, tedy silná potřeba hodnotit situaci v zemi ve světle toho, co se děje v západním světě – vidí, že způsob, jakým nové situaci čelí vláda, je zatím ve srovnání s tristním obrazem Itálie či Španělska poměrně účinný. Portál onet.pl, který nikterak nesympatizuje s vládnoucím Právem a spravedlností, zveřejnil tento týden průzkum, podle nějž stoupl na 93 procent podíl těch, kdo vládní opatření hodlají dodržovat. Nejenže se zvyšuje procento těch, kdo „projevují skutečnou starostlivost“ o ostatní (62 procent, tedy o 4 procenta více než minulý týden), stále více osob se také snaží motivovat ostatní, ať dodržují protiepidemická opatření (58 procent, nárůst o 8 procent) – píše onet.pl a dodává komentář: „Pravděpodobně jde o nový projev solidárních společenských postojů. Takovéto formy integrace mohou naši společnost trvale změnit.“
Sám premiér Mateusz Morawiecki se vedle ministra zdravotnictví Lukasze Szumowského pomalu stává ikonou boje proti koronaviru – oba totiž ve svých věcných vystoupeních spojených s výzvami k solidaritě působí hodnověrně. Szumowského lékařskou autoritu navíc podpořila fotografie, jež na začátku epidemie oběhla internet – je na ní jako čerstvý absolvent medicíny v Kalkatě s Matkou Terezou, v září 1997, po měsíci dobrovolnické práce v prvním z chudobinců, jež světice založila. Szumowski je zřejmě posledním Polákem, jemuž požehnala, a to pouhé dva dny předtím, než zemřela. Morawiecki je zase spojován s historickým fenoménem Solidarity – nejmasovějšího nenásilného hnutí v dějinách novodobé Evropy, jež se v 80. letech minulého století zorganizovalo pod hlavičkou nezávislých odborů a k němuž se přidal každý druhý dospělý Polák. Morawieckému bylo dvanáct, když začal pomáhat s tiskem samizdatu; jako patnáctiletý se připojil k radikální Bojující Solidaritě, kterou založil jeho loni zesnulý otec, legenda polského protikomunistického odboje.
Symbolem „ukázněné“ solidarity v období, kdy také Polsku hrozí epidemie, není u našich severních sousedů – na rozdíl od Česka – nošení roušek a jejich celonárodní šití (celoplošné používání masek může být zavedeno v pozdější fázi epidemie; ve čtvrtek 2. dubna bylo v zemi evidováno přes 2,6 tisíc nakažených, přičemž kulminace se očekává ve druhé polovině dubna). Solidarita se projevuje spíše dodržováním „národní karantény“: omezený pohyb na veřejnosti a udržování patřičných rozestupů, pokud už se člověk vydá ven. Tomu slouží všemožné, nejen v Polsku rozšířené internetové akce typu #Zůstaň doma. Možnost domácí izolace se Poláci snaží zajistit především svým starším spoluobčanům.
„Nemůžeš ven, a potřebuješ nakoupit? Anebo chceš někomu nabídnout pomoc? Ozvi se!” – podobné výzvy se od začátku března, kdy se v Polsku vyskytly první případy nákazy koronavirem, objevují na stránkách farností nebo třeba na cedulkách, které jsou rozlepované na ulicích, podobně, jako – v běžných dobách – rozmanité inzeráty. V ulicích středopolského města Radom je vylepeno asi pět set plakátků s výzvou, ať se občané v potřebě obrátí na skupinu s názvem „Viditelná ruka”. Radom má přes dvě stě tisíc obyvatel a k facebookové skupině, jež nese zmíněné, takřka foglarovské jméno, se jich už přidalo třináct tisíc z nich. S pomocí místních podnikatelů, katolické charity a radničního odboru sociální péče organizují sousedskou pomoc – nákupy starším sousedům, šití roušek, různé typy poradenství. „V situaci ohrožení to jako společnost zvládáme, projevujeme velkou vzájemnou empatii” – zhodnotil situaci v místní televizi moderátor skupiny.
K sousedské pomoci a také k intenzivní – byť momentálně pouze elektornické – komunikaci mezi lidmi vyzývá vláda i biskupové. Krizovou pomoc, sbírky, nákupy pro důchodce organizují místí aktivisté, studenti, skauti.
O bezpečnost starší generace dbají také příslušníci dobrovolnických jednotek územní obrany WOT (jakási obdoba českých Aktivních záloh). Posilují nejen policii, která hlídkuje v ulicích, ale rozvážejí také různé dary, mimo jiné dodávají teplé jídlo válečným veteránům někdejší Zemské armády. Veteráni ostatně solidaritu ze své strany také podporují – účastníci varšavského povstání roku 1944 vydali výzvu, v níž děkují lékařům „z první linie fronty proti epidemii”. Mládež pro změnu vyzývají, ať v tomto dějinném okamžiku projeví solidaritu tím, že zůstane sedět doma.
Pod okny vratislavské infekční nemocnice vzplanuly červené fotbalové pochodně. Tentokrát to není žádná rebelie. Fanoušci, kteří přivezli dary pro zdravotníky, tu roztáhli obří transparent s nápisem: „Čest a sláva doktorům!“ Je to parafráze hesla, které jinak zaznívá při vlasteneckých shromážděních na počest padlých hrdinů protitotalitního odboje. Právě lékaři jsou vedle seniorů tou skupinou, na niž se soustřeďuje nejen solidarita, ale také vděčnost společnosti. Příznivci polských fotbalových klubů organizují s velkým ohlasem sbírky na nákup zdravotnického vybavení. Například okruh příznivců lodžského týmu Widzew takto během jediného týdne shromáždil a předal částku odpovídající více než 650 tisícům korun. Podnikatelé, majitelé barů, restaurací, jimž nákaza udělala čáru přes rozpočet, posílají zdravotníkům do nemocnic zdarma jídlo. Studenti organizují distribuci setů k domácí výrobě lékařských ochranných štítů, připravených s využitím univerzitních tiskáren 3D.
Velká část dobrovolnických akcí vznikla „transformací“ aktivit, které už dříve fungovaly v rámci nejlépe zorganizované sítě charitativních iniciativ v Polsku – katolické církve. „Nemůžeme sedět se založenýma rukama. Říkáme si, že pokud spojíme síly, může to přinést znásobené dobro“- takto ohlásil koncem března internetovou sbírku na plicní ventilátory pro nemocnice známý kazatel, katolický kněz Rafal Jarosiewicz. Dosud přitahoval věřící především na duchovní cvičení a modlitební shromáždění, teď jím vedená nadace během několika hodin shromáždila prostředky na první dýchací přístroj. Po necelých dvou týdnech můžou organizátoři akce Ponořeni v lásce dodat ventilátory už do deseti nemocnic po celém Polsku a sbírka dále pokračuje. Jiná, poznaňská nadace, nazvaná Redemptoris Missio, poskytuje od roku 1992 zázemí polským katolickým misionářům, především zdravotníkům. Její dobrovolnice dosud upletly přes sto tisíc čepic pro děti z Afghánistánu, teď organizují šití roušek pro nemocnice. Ředitel polské pobočky papežské organizace Církev v nouzi, páter Waldemar Cislo byl dosud známý především jako neúnavný koordinátor pomoci křesťanům na Blízkém Východě. Nyní se krom toho zaměřil také na pomoc těm nejslabším a nejpotřebnějším v Polsku – organizuje podporu hospicových zařízení, která přece nezávisle na koronaviru nadále pečují zhruba o 90 tisíc jinak postižených, terminálních pacientů.
Jen podle údajů, jež má nyní k dispozici polská biskupská konference, se do pomoci ve 44 diecézích zapojilo přes 100 tisíc dobrovolníků. Krom zásobování seniorů a osob, jimž byla uložena povinná domácí karanténa, organizují věřící například dálkové doučování pro děti nebo psychologické poradenství. Polská katolická charita uspořádala akci #VděčniZdravotníkům – v jejím rámci nakupuje ochranné prostředky pro lékaře v hodnotě odpovídající 72 milionům korun.
Solidarita je v Polsku často uváděna do souvislosti právě s vírou. Stejnojmenné odborové hnutí vzniklo také pod vlivem toho, že papež Jan Pavel II. už během své první pouti do vlasti v roce 1979 probudil v Polácích hluboké vědomí sounáležitosti. Není vyloučeno, že dnes se společenství modlitby i přes drasticky omezené možnosti přímé účasti v náboženských obřadech opět prohlubuje, třeba v těch nejužších komunitách, v rodinách. Rovněž internetová síť je plná rozmanitých modlitebních iniciativ, velkopostních duchovních cvičení, mnozí Poláci se nepochybně každý večer v určenou hodinu přidávají k růženci svých biskupů za ustání epidemie, za trpící. K bohoslužbám ze „srdce Polska“, z czestochovského kláštera se minulou neděli prostřednictvím internetového přenosu připojilo 2,5 milionu osob – tedy více, než se na pláni u klášterních hradeb shromažďuje při největších celonárodních poutích. Také počet vstupů na přenosy mší ve všední dny převyšuje v mnohých farnostech běžnou účast věřících.
Ponorné řeky víry a solidarity vyrážejí v každém národě na povrch v různých okamžicích. V Polsku se to dnes po jisté přestávce zřejmě opět děje, podobně jako například přesně před 15 lety, kdy umíral Jan Pavel II. „Nebojte se! Otevřete, ba přímo rozrazte dokořán brány Kristu! Otevřete svá srdce, své životy, své pochybnosti, těžkosti, své radosti a city jeho spásné moci a dejte mu vstoupit do svých srdcí“ – pronesl papež na počátku svého pontifikátu a zdá se, že ozvěna jeho tehdejších slov se v Polsku v těchto dnech – vzdor řeřavějícím politickým sporům – znovu vrací.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!