Berlínské postřehy – Multikulti sen

Berlínská ulice Bernauer Straße proslula svoji smutnou historií. V letech 1961 až 1989 ji protínala Berlínská zeď. Hranice mezi východem a západem procházela i přes obytné domy (tehdy samozřejmě již vyklizené), jejichž vchody byly ve východním Berlíně, okna však směřovala na západ. Právě proto zde docházelo k opakovaným pokusům o útěk, které  mnohdy končily tragicky. Dnes je Bernauer Straße centrálním připomínkovým místem rozděleného Berlína, nachází se zde Památník Berlínské zdi i památník obětem, které padly při pokusu o útěk na západ.

Hranice, nebo spíše rozdíly mezi bývalým sovětským a francouzským sektorem, jsou zřetelně znát i dnes, třicet let po pádu zdi. Ovšem poněkud jinak, než by se na první pohled mohlo zdát. Část bývalého západního Berlína přiléhající k Bernauer Straße je Wedding, na opačné straně je část Mitte a Prenzlauer Berg. Wedding byl v minulosti průmyslovou čtvrtí, nikde jinde nebyla v Berlíně taková koncentrace dělníků. Svoje první úspěchy zde zaznamenali sociální demokraté (získali zde prvního poslance Říšského sněmu v roce 1877) a později v období Výmarské republiky zde měla svoje nejlepší volební výsledky Komunistická strana Německa. Část dělníků přicházela do Berlína také z východních pruských provincií, mezi kterými bylo hodně katolíků, takže paradoxně v rudém Weddingu byl postavený vůbec druhý katolický kostel v Berlíně, kostel sv. Sebastiana (prvním byla dnešní katedrála sv. Hedviky). Později zde přibyl kostel sv. Josefa, patrona dělníků.

Wedding si svůj průmyslový a dělnický charakter zachoval i po válce. Změnilo se ovšem jeho národnostní složení. Od 70. let se sem – i kvůli nízkým nájmům – stěhovali turečtí gastarbeitři, takže projdete-li se za bílého dne od Bernauer Straße k nákupnímu centru Gesundbrunnen, potkáte zejména turecké ženy s šátkem na hlavě doprovázené skupinkami malých dětí, ale také muži s plnovousem v dlouhých bílých košilích. Večer jsou pak ulice plné mužů ve sportovních soupravách s hrubými řetězy na krku. K Turkům postupně přibyly další národnosti severní Afriky, Blízkého východu, ale i střední a východní Evropy. Wikipedie uvádí, že podíl obyvatel s migrantským původem byl v roce 2011 přes 48 %. Od té doby, a zejména po roce 2015, je toto číslo určitě vyšší. Složení obyvatel odpovídá i nabídka v nákupním centru, kde najdete také obchod s různými pokrývkami hlavy pro muslimské ženy. Nepřekvapí, že zde najdete i muslimské školky, v oknech občas visí turecké vlajky nebo Atatürkova fotografie. Na ulici potkáte hodně sázkových kanceláří a heren, kebabů, nehtových studií či malých kiosků, ve kterých můžete pořídit karty do telefonu pro výhodné volání do Turecka či na Blízký Východ. Jeden větší šedivý dům má přezdívku „dům tisíci let“, podle toho, kolik si jeho obyvatelé dohromady odseděli ve vězení. 

„Dům tisíce let“

 

A co se týče katolíků, kteří ve Weddingu měli dříve jedno svoje útočiště, dnes se v tomto muslimsko-proletářském moři nachází skrytá perla, kterou by zde nikdo nehledal, Institut sv. Filipa Neriho, který slouží tzv. Tridentskou mši.

Ačkoliv se levicoví politici snaží Wedding prezentovat jako skvělý „multi-kulti“ svět, pravda je taková, že tato čtvrť se potýká s velkými sociálními problémy, ať už jsou to špatné školy nebo vysoká kriminalita: je zde nejvyšší počet útoků nožem, známá je také organizovaná kriminalita zejména arabských klanů.

Jak to vypadá na druhé straně Bernauer Straße, v bývalém východním Berlíně, v Mitte a Prenzlauer Bergu?

Po pádu zdi byly zdejší převážně secesní domy ve velmi špatném stavu a ještě zhruba na začátku tisíciletí zde bylo velmi levné a málo zajímavé bydlení. Zejména Prenzlauer Berg byl oblíbený u mladých lidí s čírem nebo dredy na hlavě a známý pro množství klubů pohybujících se na, či spíše za hranici legálnosti. Adresa, kam byste se s malými dětmi nejspíš nechtěli nastěhovat. Díky malé vzdálenosti od centra ale začaly být tyto části pořád atraktivnější a zaznamenaly velký boom. Zcela výjimečně dnes ještě najdete zanedbaný dům obsazený squatery, ale jinak tu jsou nejvyšší nájmy v Berlíně. I přes horentní sumy se sem rády stěhují rodiny s malými dětmi (tedy pokud jsou oba rodiče pracující a dobře vydělávající). A jestli chcete vidět největší koncentraci hipstrů na metr čtvereční, zajeďte do Mitte a Prenzlbergu. Na Kastanienallee potkáte jednolitou uniformu: oversized kabáty, batohy kanken, klobouky a plnovousy (trochu jiného druhu než ve Weddingu). K hipstrům pochopitelně patří barber shopy a sekáče, kde za nemalou sumu pořídíte vzpomínkové předměty z DDR. Když jsme se sem nastěhovali, udeřila mě hned do očí velká koncentrace veganských restaurací, jóga center a psychoterapeutických praxí (jestli to spolu nějak nesouvisí…?). Samozřejmě, správný hipster nakupuje v bioobchodech, takže tu najdete množství bioobchodů, mimo jiné i několikapodlažní, údajně vůbec největší bioobchod v Evropě. Školy tu mají velmi dobrou úroveň a již od jeslí mají rodiče na výběr z nejrůznějších zaměření (hudební, jazykové etc).

A jak to vypadá s národnostním složením? Je rovněž pestré a dalo by se říci multi-kulti. Ale Turky pracující ve fabrice AEG byste tu hledali marně. Za necelý rok a půl, co jsme tu bydleli, jsem na dětském hřišti potkala ženy s šátkem možná dvakrát. Za to však hodně Američanů, Francouzů, Španělů, Italů nebo také židovských rodin. Zkrátka, hodně expatů pracujících na dobře placených místech, které předpokládají dobré vzdělání a všichni z jednoho kulturního „okruhu“. Dobře vzdělaný s vysokým příjmem je také typický profil voličů Zelených. Tato strana zde suverénně vítězí. Její voliči tu žijí svoji pohádku o lepším světě, kde v ideální harmonii žijí různé národnosti. Není divu, že tohle „multi-kulti“ funguje, když všechny problémy zůstávají na druhé straně pomyslné zdi.

 

 Autorka je politoložka, žije s rodinou v Berlíně.

 

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme

200 Kč 500 Kč 1000 Kč