Před dvaceti pěti lety začala vysílat TV Nova. Zkusme o ní napsat ve stylu, jaký alespoň z počátku razila. Následující text bude neobjektivní fikcí. Bude to zpráva dryjáčnická a přehnaná. Nafoukne banality a opomene to podstatné. Bude mít emoce a naštve vás. Upozorňujeme čtenáře, že následující pasáže budou otřesné.
Z obrazovky se ozývá militantní hlas: „Pětadvacet let. Čtvrt století. Třetina života.“ V podkresu znějí chasidské zpěvy. Reportér vychází z rohu synagogy, na hlavě jarmulku. Tajemně šeptá: „Tady se možná často modlil. A za co? Za větší sledovanost?“ Kamera zacílí na jmenovku na křesle, kde je psáno Vladimír Železný. „Píše se rok 1993 a pět česko-slovenských intelektuálů chce novou televizi. Alán, Gál, Hunčík, Kršák a Venclík. Mají velký plán. Nemají ale vykonavatele. A tak sáhnou po….“ Chvíle ticha, prst reportéra ukazuje na sedadlo. „…Vladimíru Železném.“ Kamera najíždí na sedmiramenný svícen.
Taková byla doba…
Rychlý střih. Reportérka jde temnou chodbou: „Jako jediní jsme získali svědectví jednoho z členů tehdejší Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Nepřál si být jmenován, dodnes z toho má trauma.“ Kamera najíždí na rozmazanou hlavu. Dole běží velkými písmeny „Naše téma – exkluzivně!“ Reportérka se s účastným, až slitovným pohledem dívá do tváře rozmazané hlavy. „Jak jste se tehdy cítil?“ Rozostřený hlas odpovídá: „No, dost blbě. Převezli nás všechny. Slíbili něco jako ČT 2, prej dokumenty o poznání světa, prej hluboký analýzy, prej středoevropský dialog, prej nekomerční zpravodajství…“ Hlas začíná selhávat. „Taková byla doba, nemůžu za to.“ Redaktorčin obličej se mění v grimasu.
Střih. Rádoby neformální rozhovor dvou moderátorů. „Jak se tohle mohlo stát, Mirku?“ „Zuzano, pro mě je to taky šok. Zeptáme se na to člověka, který o tom ví nejvíc.“ Střih. Reportér jede v autě, rozšířené zorničky, emotivní hlas. „Najeli jsme 400 kilometrů a vytočili 17 telefonních čísel. A nakonec se nám to podařilo. Spojit se s člověkem nejpovolanějším.“ Reportér vystupuje před obřím domem a zvoní na zvonek, mikrofon přikládá k reproduktoru zvonku. „Dobrý den, můžeme s vámi mluvit?“ „Pojďte dál.“ Kamera najíždí na interiér domu. Ve vinotéce sedí muž. „Vy jste znal Vladimíra Železného osobně, že? Jaký byl?“. Kamera zabírá zlatý prsten na mužově ruce. „Vláďa měl čuch na byznys. Přesně věděl, co lidi chtějí. Znal symboly, hesla…. Mimochodem byl to on, kdo vymyslel slogan: Strany jsou pro straníky, Občanské fórum je pro všechny! Jak se dnes říká, měl charisma.“
Moderátorka ve studiu pokyvuje hlavou nad vstupem z vily přítele Vladimíra Železného a pozdvihuje významně obočí. „Teď se zeptáme lidí na ulici.“ Střih – anketa, hlas: „Posunula Nova hranice vkusu? Nebo jen kopírovala vkus lidí?“ Mikrofon ční před člověkem, označeným jako „pan František, Nízká Lhota“. „Předtím jsem si myslel, že jsem hovado jen já. Ale pak jsem viděl, že i půlka národa je taková. Že i moji sousedé mají rádi Počasíčko, Tabu a další věci. Tak se mi ulevilo a jsem tej televizi vděčnej. Mně nikdo nebude vychovávat a poučovat, jak co má bejt.“
Střih na druhou respondentku, dole titulek „paní Miroslava, Ústí nad Labem“. Jiný reportér z terénu: „A vám nevadilo, že ta televize není objektivní?“ Paní Miroslava: „A co to je vobjektivní? Mně politika nezajímala ani předtím, ale tady jsem se jen utvrdila v tom, že všichni kradou. Mně se líbilo, jak si tam mezi sebou ty moderátoři povídají. A strašně ráda mám seriály z Ameriky, u nich zapomenu, že mám život na prd, že jsem rozvedená a děti za mnou nepřijdou. A taky miluju zvířata.“
10 miliard
Střih do studia. Opět „ležérní“ rozhovor moderátorů. „Chudák paní. Já ji lituju. Co ty, Mirku?“ obrací se moderátorka na kolegu. „Teď nechme promluvit odborníka, Zuzko.“ Kamera nejprve zabírá uzel na kravatě, pak obrazovku počítače s grafy, pak odborníka, předstírajícího nejprve telefonát a pak listování v tlusté knize. „Jednoznačně šlo o sledovanost, tedy peníze. Ale ostatní nejsou o nic lepší, nemá smysl se nad Novou povyšovat. Vždyť i veřejnoprávní televize od ní přebrala teatrální vstupy reportérů, zálibu v takzvaných praktických tématech, řešících cenu paprik v krajích, samozřejmě kriminalitu, dojemné příběhy i celebrity,“ říká člověk s vizitkou „sociolog médií“.
„Jak celý příběh pokračoval? To už nám poví Standa,“ avizuje moderátor. Následuje stand-up prvního reportéra, který se ze synagogy přesunul do boxerského ringu. „Nebyla to idylka. Šlo o miliardy. Něco dostal Lauder, něco spořitelna a 12 % zbylo na šest intelektuálů.“ Na obrazovce běží polopatická infografika – šest brýlí s knihou, číslovka 12 % s blikajícím vykřičníkem a kopa svítících zlaťáků shrnutá hráběmi do pytle. Ponurý hlas reportéra. „A tím to pro ně zhaslo.“ Světlo v ringu potemní.
Na scénu vstupují dva boxeři, jeden má na zádech nasprejováno „CET 21“ a druhý „ČNTS“. „Nastal spor, který jsme odnesli my všichni.“ Boxeři předstírají boj. Infografika ukazuje Česko jako kravské vemeno, které obří ruka dojí, až hladina peněz v kýblu dosáhne rysky 10 miliard. „A v dalších transakcích se vyzná snad jen tohle zvíře,“ hlásí se reportér z vepřína. Na obrazovce běhají názvy firem. Ve změti šipek se objeví i PPF nebo tvář George Sorose a vedle ní ruka, která ovládá loutku. „Předávám slovo zpátky do studia,“ loučí se reportér a dává pašíkovi zachrochtat do mikrofonu.
Nevolejte řediteli
Závěrečná slova moderátora: „Milí diváci, viděli jste podvod století, pravdivý příběh TV Nova. První vlaštovky, která si na nic nehrála, a posunula hranice vašeho vkusu. A ostatní ji začali napodobovat. Řediteli už nevolejte, přešel do České televize. Ale vy sledujte nás a buďte s námi. Jsme s vámi! Více na tn.cz a na našem Facebooku.“
Jan Mazanec
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
