Žijeme ve stavu ohrožení! Nevěříte? To byste měli! Přesně na této formulaci se totiž nedávno usnesla dolní komora britského parlamentu. A co tak zásadního a strašlivého se děje? Hrozí nám napadení nějakou mimozemskou civilizací? Nikoli. Hrozí nám klimatická katastrofa! A co s tím? Komise britské vlády mají řešení: skoro přestat jíst hovězí, omezit mléčné produkty, zalesnit pastviny… Má to ale cenu. Tou je lidská svoboda.
Pokud vám celá věc nedává úplně smysl, nedivte se. Daný termín totiž nemá jasný obsah ani ucelenou definici. Přesto se jím ohání kde kdo. Levicovými politiky počínaje a švédskou zamračenou holčičkou konče. To však nikterak nesnižuje jeho význam. Souhlasím totiž s britskými poslanci, že se opravdu nacházíme ve stavu ohrožení – ovšem ve stavu ohrožení naší svobody! Oním agresorem je přitom právě plíživý environmentalismus.
Nejezte, nejezděte…
Návrh nepředložil nikdo jiný než Jeremy Corbyn – lídr Labouristů a především přesvědčený marxista. Ostatně byl to právě tento vitální stařík, který danou věc z korby hasičského vozu nedávno slíbil rozvášněnému davu aktivistů z hnutí Extinction Rebellion. Tato radikální skupina přitom v danou dobu navzdory absenci patřičných povolení blokovala nemalou část centra Londýna a požaduje snížení emisí produkovaných Británií na nulu během několika let.
Ovšem i radikálnímu Corbynovi došlo, že usedlá britská společnost bude trochu s obtížemi trávit požadavky poněkud extravagantně vystupujících aktivistů. Proto si spolu s dalšími vzal na pomoc závěry zvláštní komise pro klimatické změny britské vlády a národního zdravotnictví NHS. Obě instituce totiž v předchozích týdnech publikovaly sérii svých doporučení, jak dosáhnout nulových emisí do roku 2050. Přestože mezi “zelenými nadšenci” byly onálepkovány jako málo radikální, ukazují vcelku věrně, jak budoucnost pod nadvládou environmentalismu může vypadat.
V trochu orwellovsky laděných návrzích nalezneme body jako: omezení spotřeby masa – především hovězího (o 89 %) a skopového (o 63 %), mléčných produktů (o 20 %), výrazné snížení počtu chovných zemědělských zvířat, rušení 20 – 50 % pastvin a jejich nahrazování lesy (tedy faktická likvidace současné podoby anglického venkova), změnu vytápění domů a bytů, zákaz prodeje vozů na fosilní paliva a jejich povinné nahrazení elektromobily do roku 2030, apod. Rovněž je nastíněno, že pokud má být dosaženo klimatických cílů do roku 2050, je třeba přijmout přísné státní regulace, které by dané kroky u společnosti prosadily.
Už i u nás
Nicméně pro dotek environmentálních myšlenek nemusíme nutně chodit do zahraničí. Své protesty za radikální akci k ochraně planety a klimatu si zažila i tato republika. Ujali se jich studenti středních škol, kteří několikrát v pátek namísto vyučování vyšli do ulic. Připojili se tak k celosvětové akci Fridays for Future, která jménem mladých volá po společenských změnách vedoucích k dosažení ultimativního cíle – záchrany planety. Jak ostatně hlásá česká verze webu Fridays for Future: ” Vy, kteří můžete jednat, svou nečinností znemožňujete záchranu naší budoucnosti (…). V situaci, kdy nejvíce emisí skleníkových plynů produkuje úzká skupina bohatých lidí a korporátů, nezachrání nás nic jiného, než systémová a politická řešení.”
Znepokojivé není vůbec to, že se někdo své přesvědčení ventiluje často i dosti radikálními způsoby a akcemi. To je nedílná součást moderní západní demokracie, která ji dodává sílu. Nebezpečné je, že si tito pravděpodobně vůbec neuvědomují, že se stávají šiřiteli doslova totalitního myšlení. Současný environmentalismus se v řadě svých odnoží a proudů (čest umírněným výjimkám) chová podobně jako totalitní ideologie předchozích desetiletí. Především totiž volá po úplném podřízení lidského života jakémusi předem vytyčenému, avšak zároveň mlhavému cíli. Dříve se jednalo o “beztřídní společnost”, nyní zde máme “bezuhlíkovou společnost”. Kouzlem obou je, že jsou utopické a nedosažitelné, tudíž je lze teoreticky budovat donekonečna. Daný cíl by se navíc měl stát alfou a omegou žití, podstatou naší civilizace a ideálem, pro nějž je třeba ledacos obětovat! A to i základní lidské svobody, bude-li nutno!
Velmi podobný je rovněž aktivistický prvek “urgence”. Stav planety dospěl do fáze, kdy je třeba přijmout okamžitou radikální akci! Dříve změnit vlastnictví výrobních prostředků pomocí znárodnění a likvidace kapitalistické třídy, nyní eliminovat veškeré zdroje znečistění životního prostředí. A to hned! Bez ohledu na ničivý dopad, který toto může mít na jednotlivce i společnost.
Dialog místo regulací
A jak na celou věc reagovat? Svobodná demokratická společnost nabízí jedno sympatické řešení – šíření vlastních myšlenek a jejich souboj v rámci svobodných voleb. Snížit se k radikálnosti a vyhraněnosti environmentalistů by bylo šílené a sebedestrukční. Raději otevřeme nad tímto tématem debatu a dejme nahlas znát, že svoboda jednotlivce je stále velmi cennou hodnotou. Ukažme, že problémy životního prostředí lze řešit i méně zotročující cestou – přirozeným vývojem společnosti, která v ekologii jen za posledních třicet let ušla ohromný kus cesty.
Svobodný člověk je totiž moudřejší, než se sociálním inženýrům může zdát!
Autor je doktorandem mezinárodních vztahů na Katedře politologie a mezinárodních vztahů při FF ZČU. Publikuje na svém blogu
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 . Děkujeme