Evropský zelený úděl by přinesl dávno nevídané sešněrování a ideologické podmanění hospodářství, masivní omezení svobody, likvidaci zbytků suverenity členských států, astronomické náklady, zaostávání EU oproti zbytku světa.
Výsledek britského referenda v létě 2016 načas probudil naděje, že Evropská unie projde procesem sebereflexe, po němž bude následovat odtučňovací kúra a návrat na pevnou zem. Tato očekávání vzala velmi rychle za své. Deklarace z Bratislavy (2016), Říma (2017) a Sibiu (2019), přijetí nové strategické agendy (2019), vyhlášení Evropského pilíře sociálních práv (2017), spuštění PESCO neboli stálé strukturované spolupráce ve věcech obrany (2017) a řada dalších opatření znamenala jednoznačné potvrzení předchozího kurzu.
Dlouho se mohlo zdát, že v okamžiku brexitu – dojde-li k němu vůbec – budeme moci leda trpce konstatovat, že Unie se nezmění, že bude dále pokračovat ve vyjetých kolejích a prohlubovat dosavadní chyby. Jenže kdyby jenom to… Unie přišla s tzv. Zeleným údělem pro Evropu (European Green Deal) – plánem na transformaci hospodářství a společnosti EU na tzv. klimatickou neutralitu s horizontem roku 2050. Plán se zrodil z nenadálé vlny klimatického třeštění, která zaplavila Západ po roce 2018 a jejímž symbolem je kýčovitá ikona školačky Gréty. Nová Komise pod vedením Ursuly von der Leyenové si tuto agendu vytkla jako svůj prvořadý úkol a učinila z ní svou vlajkovou loď.
Počátkům tohoto snažení jsem se věnoval v článku Unie a její zelený úděl v říjnu 2019. Nedlouho poté, koncem listopadu 2019 Evropský parlament symbolicky vyhlásil stav klimatické a environmentální nouze. V prosinci 2019 pak Komise předložila svůj prvotní nástin Zeleného údělu a Evropská rada potvrdila „cíl dosáhnout do roku 2050 klimaticky neutrální EU“ s tím, že jeden členský stát (Polsko) není v této fázi s to se k plnění tohoto cíle ze své strany zavázat a Evropská rada se k této otázce vrátí v červnu 2020.
Zelená transformace EU
Podle Komise má EU „kolektivní povinnost transformovat svou ekonomiku a společnost, aby se dostaly na udržitelnější dráhu“. Unie má být přeměněna „na spravedlivou a prosperující společnost s moderní a konkurenceschopnou ekonomikou efektivně využívající zdroje, která v roce 2050 nebude produkovat žádné emise skleníkových plynů a ve které bude hospodářský růst oddělen od využívání zdrojů“.
Komise předpokládá přijetí souboru „hluboce transformativních politik“. Je prý třeba „změnit politiky v oblasti dodávek čisté energie v rámci celé ekonomiky, v oblastech průmyslu, výroby a spotřeby, rozsáhlé infrastruktury, dopravy, potravin a zemědělství, stavebnictví, zdanění a sociálního zabezpečení“. Veškeré činnosti a politiky EU budou muset přispívat k cílům Zeleného údělu.
Mezi konkrétními zamýšlenými opatřeními a dílčími cíli figuruje mimo jiné:
- právní předpis EU („právní rámec pro klima“), který závazně zakotví cíl dosažení klimatické neutrality do roku 2050;
- zvýšení cíle EU v oblasti snižování emisí skleníkových plynů pro rok 2030 z dosavadních 40% ve srovnání s rokem 1990 na nejméně 50 % a směrem k 55 %;
- zajištění „účinného stanovení ceny uhlíku“ prostřednictvím daní (ty prý „vysílají správné cenové signály a poskytují vhodné pobídky pro udržitelné chování výrobců, uživatelů a spotřebitelů“), kompenzačních opatření na hranicích (uhlíková cla) apod.;
- přesměrování energetiky převážně na obnovitelné zdroje, zatímco má dojít k rychlému vyřazení uhlí a k dekarbonizaci plynu;
- nová průmyslová strategie, která by měla průmysl plně mobilizovat k dosažení klimaticky neutrálního oběhového hospodářství;
- vysoké požadavky na energetickou účinnost u výstavby a renovace budov; konstrukční řešení nových i renovovaných budov má být „ve všech fázích v souladu s potřebami oběhového hospodářství“;
- snížení emisí z dopravy o 90 % v horizontu roku 2050; prioritou má být přesun významné části vnitrozemské silniční nákladní přepravy (75%) na železnici a vodní cesty; cena dopravy prý „musí odrážet její dopad na životní prostředí a zdraví“;
- zahájení (od roku 2025) přechodu automobilového průmyslu na výrobu vozidel s nulovými emisemi, což má být zajištěno pomocí elektromobilů a „udržitelných alternativních paliv“;
- strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“, která by měla ve prospěch boje proti změnám klimatu zapřáhnout sektor zemědělství a rybolovu; mj. by měla zajistit „udržitelnou“ výrobu „nízkouhlíkových“ potravin a měla by též zahrnovat „opatření, která spotřebitelům pomohou stravovat se zdravým a udržitelným způsobem a snižovat plýtvání potravinami“
Podle Komise jsou pro Zelený úděl nezbytné „masivní veřejné investice a zvýšené úsilí o nasměrování soukromého kapitálu do opatření v oblasti klimatu a životního prostředí“. V rámci budoucího víceletého finančního rámce by mělo přispívat na boj proti změnám klimatu 25% výdajů. Podle právě představeného návrhu investičního plánu pro Zelený úděl, by EU a její členské státy měly mobilizovat pro transformaci v následujícím desetiletí nejméně 1 bilion eur (tj. přes 25 biliónů Kč). Přibližně polovina této částky (503 mld. eur) má pocházet z rozpočtu EU, zbytek by měly pokrýt příspěvky členských států, soukromé investice a prostředky z programu InvestEU a od Evropské investiční banky. Součástí plánu by měl být Mechanismus pro spravedlivou transformaci, disponující pro období 2021–2027 částkou 100 miliard eur, který má pomoci regionům a odvětvím nejvíce zasaženým transformací.
Komise dále předpokládá, že pro transformaci bude nezbytná „ekologizace vnitrostátních rozpočtů“. Komise bude „spolupracovat“ s členskými státy na tom, aby kontrolovaly a porovnávaly postupy při ekologickém sestavování rozpočtu. „Díky tomu bude snazší posoudit, do jaké míry roční rozpočty a střednědobé fiskální plány zohledňují environmentální aspekty a rizika, a poučit se z osvědčených postupů.“
Aby byl Zelený úděl úspěšný, je podle Komise naprosto nezbytné „zapojení a angažovanost veřejnosti a všech zúčastněných stran“. Za tímto účelem míní představit „evropský klimatický pakt“, který by měl aktivizovat občany, města, regiony a další aktéry pro boj proti změnám klimatu. Dále vidí jako významnou roli školství, neboť „[š]koly, vzdělávací instituce a vysoké školy mají dobré předpoklady pro to, aby zapojily žáky, rodiče a širší komunitu do změn, které jsou pro úspěšnou transformaci nezbytné“.
Cesta ke zmaru a nové totalitě
Zelený úděl vnímám jako vůbec nejvíce neblahou iniciativu, která doposud vzešla z prostředí unijních institucí. Překoná euroústavu, respektive Lisabonskou smlouvu, překoná euroval, fiskální pakt i migrační kvóty. Tentokrát nejde „pouze“ o další posilování bruselského centra na úkor členských států, o sdílení problémů nebo o nebezpečný dílčí exces. Zelený úděl je zamýšlen jako soubor dlouhodobých všezahrnujících a všeprostupujících opatření, která mají ekonomiku a společnost zcela podřídit diktátu jedné ideologie. Jde o hloubkovou proměnu reality kolem nás, která nemá být dána spontánním vývojem, ale nařízena a uměle organizována shora. Jde o projev maniakálních ambic řídit společnost do nejmenších detailů, převychovávat ji ke svému obrazu, poroučet větru a dešti.
Pokud by byla ona „transformace“ uskutečněna, přinese zároveň zmar hospodářství, přiškrcení svobody, odstranění zbytků suverenity členských států, astronomické náklady i další prohlubování zaostávání EU za dynamickými ekonomikami jiných koutů světa. Můžeme se obávat masivní indoktrinace, manipulace, vytváření a zneužívání atmosféry strachu, všudypřítomného sledování a kontroly našeho chování. Nebylo by třeba více psát ani číst antiutopie, neboť antiutopie by se stala živoucí realitou kolem nás.
Autor je odborník na evropské právo, publikuje na svém blogu
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!