Jak si Češi stojí…

Koronavirová krize ještě ani zdaleka nedosáhla svého vrcholu, řada českých novinářů se už ale pustila do jejího hodnocení. To by se dalo v mnohých případech shrnout do věty: „Na rozdíl od západních států Češi nezvládají karanténu ani epidemii.“ Podle jedněch příliš snadno přijímají vládní nařízení, podle druhých jsou při jejich dodržování příliš laxní. Je tomu ale skutečně tak? Během tři týdnů trvající krize, která nemá v Evropě obdoby, reaguje zatím český národ až neuvěřitelně flexibilně. Zkusme pro zajímavost porovnat situaci v ČR se zeměmi jako je Belgie, Nizozemí anebo Lucembursko.

Česká vláda a její krizový štáb přišly s omezením pohybu osob stejně rychle jako země Beneluxu. Nařízení jsou podobná – až na pravidlo o nošení roušek. Zatímco Česká republika přišla s nekompromisním příkazem ohledně jejich nošení na veřejnosti, západní státy jsou v tomto ohledu váhavější. Řada představitelů se odvolává na doporučení WHO, která nošení roušek zpochybnila s odvoláním na jejich neúčinnost. Pravda ale leží trochu jinde. Roušky, rukavice ani dezinfekce prostě nebyly v západní Evropě nikde k dostání. Brusel i Lucemburk čelil tak nebývalému zájmu o roušky a dezinfekce, že veškeré zásoby byly během několika hodin vyprodány. Ze supermarketů zmizelo všechno od toaletního papíru až po gel na čištění brýlí. Každá lahvička, co se jen trochu tvářila jako dezinfekce, zmizela rychlostí blesku. Kdo zaváhal, tak nekoupil ani Savo. Belgičané, Holanďané a Lucemburčani nejsou ale na žádný nedostatek zvyklí a není je radno, podobně jako Francouze, nechávat dlouho nervózní. Pro vládní představitele bylo tedy jednodušší vyhlásit, že roušky nejsou potřeba a stačí pouze udržovat předepsané rozestupy. Svoje tvrzení mohli politici opřít o mezinárodní analýzy. WHO ale doporučuje používání rukavic, ty jsou naopak doporučovány zejména při nákupech nebo jízdě v dopravních prostředcích. Bohužel je nikdo v Beneluxu nenosí.

Šiju, šiješ, šijeme…

Nošení a následné vyváření roušek není zrovna zábava, kterou by člověk chtěl denně provozovat. Češi se ale k této výzvě postavili čelem a navzdory liknavosti vlády vyřešili složitou situaci na jedničku. V rekordně krátké době měl každý ochranou masku, dokonce včetně domácích mazlíčků. Opravdu jsem nečekal, že se v českých domácnostech povaluje tolik šicích strojů a že je mezi námi tolik skrytých švadlen… Nemluvě o tisku ochranných štítů z 3D tiskáren, výroby dezinfekce na vysokých školách či letecký rozvoz zásob soukromými stroji leteckých nadšenců. Rouška má ale navíc jeden opomíjený efekt – neustále připomíná, že je potřeba být opatrný, nesahat si rukama na obličej a nikde se zbytečně nezdržovat. Ano, je to nepříjemné, ale roušky opravdu neslouží k tomu, aby nás dostaly dál od Západu, jak se snaží tvrdit někteří novináři. Každý stát si jen jde vlastní cestou a aplikuje na obyvatele taková omezení, která jsou ochotni dotyční strpět. Holandský předseda vlády celkem správně podotkl, že je naprosto nemyslitelné pro Nizozemí z politického a ekonomického hlediska úplně zavřít hranice. Všechny země Beneluxu jsou totiž naprosto závislé na přeshraničních pracovnících, bez kterých by se ekonomika, a hlavně zdravotnictví, úplně položilo. Jestli je to správné rozhodnutí, ukáže až čas. Bohužel tato krize nebude mít vítěze, jde jen o to neprohrát příliš vysoko.

Ty udáš mě, já udám tebe 

Češi jsou podle mnohých politiků a novinářů národem udavačů. Není příliš jasné z jaké statistiky či průzkumu všichni vycházejí, obávám se, že se tak většinou děje na základě osobních zážitků. Faktem zůstává, že Češi neudávají historicky víc než Francouzi nebo třeba Belgičané. Takzvané lidové práskačství je podle sociologa Fedora Gála latentní kulturní konstantou, která je hluboce zakořeněná v každé společnosti. Jde jen o to přijít s vhodným katalyzátorem. Historicky si udavačství vyžádalo milióny obětí, své by o tom mohli vyprávět francouzští odbojáři i belgičtí Židé. Známá je historka německého důstojníka SS, který byl pověřen dozorem v jedné nejmenované vesnici blízko belgického města Lovaň. V telegramu svým nadřízeným si otevřeně stěžuje, že nelze zvládnout všechna udání do konce týdne. „V téhle díře (das Kaff) žije 150 obyvatel a já už mám na stole přes 300 udání.“ Na tomto příkladu je krásně vidět, že udavačství kvete v každé době a čím je situace vyhrocenější, tím se udavačům daří lépe. Češi si akorát formu udávání institucionalizovali během čtyřiceti let komunismu. Takže zatímco starostové českých vesnic dostávají fotky aut s pražskou poznávací značkou, které patří nenáviděným „lufťákům“, v Belgii se žhaví telefonní linky úřadů pro sociální a právní ochranu dětí. A důvod? Během karantény jste nechali dítě bez dozoru na vaší vlastní zahradě.

Příště to zkuste bez lhaní, pane premiére.

Většina států nebezpečí virové krize těžce podcenila. V Lucembursku chybělo naprosto všechno – podobně jako v ČR. Vláda nestíhala doplňovat zásoby a železné rezervy hygienických pomůcek někdo ukradl. Vláda musela nasadit armádu, aby hlídala sklady. Belgická vláda také nebyla na počátku krize v nejlepší kondici. V čele stojí v současné době prozatímní premiérka Sophie Wilmès, která měla původně za úkol přivést zemi ke květnovým předčasným volbám. Nečekaná krize jí postavila před těžkou volbu a rozdrobený parlament jí rozhodně nebyl oporou.

Období krize obvykle nahrává výrazným politickým osobnostem, které se mohou de facto přes noc stát miláčkem národa. Je to ostatně vidět na stavu popularity současných světových politických lídrů. Ta letí nahoru bez ohledu na počet evidentních přešlapů. Trump i Johnson udělali řadu chybných rozhodnutí, ale zdá se, že to na jejich popularitu nebude mít větší vliv.  V ČR to má obdobný průběh, bez ohledu na prokázané lži a polopravdy. To, že nemá ANO v současné době 40 % procent, mohu připsat jen na vrub nesnesitelného mlžení a zbavování se zodpovědnosti na počátku vyhlášení výjimečného stavu.  Kritika se snáší na hlavu všech světových politiků a řada z nich si již veřejně umyla hlavu a přiznala pochybení, což jim často přineslo plusové body. Toho se u nás  pravděpodobně nedočkáme. Otázkou zůstává, zda je nezbytné mít v ČR jedny z nejpřísnějších opatření v celé Evropě, když už Češi všem vládním představitelům dokázali svou disciplínu a zodpovědnost.         

 

Autor je historik a sociolog, pracuje v Lucemburku.

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 . Děkujeme!