Falešná neutralita Amnesty International

Italský novinář Cristiano Tinazzi, který působí jako reportér na Ukrajině, zveřejnil dlouhé a informativní svědectví o svých zážitcích z Ukrajiny v reakci na kontroverzní zprávu AI o ukrajinské vojenské taktice. Přeložil Viktor Janiš.

V červnu jsem byl v Mykolajivu na jihu země. Čtvrť, v níž jsem bydlel, Rusové každý den ostřelovali dělostřelectvem, raketami a kazetovými bombami (jedna vybuchla 300 metrů ode mě).

Pak jsem se přestěhoval 5 km od Rusů a asi deset dní jsem žil ve vesnici na řece Dněpr. Stejná situace. Rusové vesnici soustavně ostřelovali. Ukrajinské dělostřelectvo ve vesnici nebylo. Bylo daleko.

Tou dobou mě Amnesty kontaktovala na Facebooku a zeptala se mě na situaci. Dal jsem jim své ukrajinské telefonní číslo. Nic. Kontaktoval jsem toho člověka znovu, on si to přečetl a ani neodpověděl. Pak vyšla ta zpráva. Od probíhajícího konfliktu naprosto dekontextualizovaná.

Přečetl jsem si ji v dobré víře a říkám si, no jasně, taky jsem spal v bývalé škole, kde byl prapor ukrajinské armády. Ale nebyla tam žádná obrněná vozidla ani dělostřelectvo. Spalo se tam, odpočívali tam vojáci, kteří se vrátili z fronty, krmily se tam stovky vojáků.

Jednoho dne jsme se evakuovali. Velitel dostal od rozvědky zprávu o možném ruském bombardování objektu a evakuoval budovu z obavy, že by se v okolí mohli nacházet civilisté a také jeho vojáci.

Několikrát jsem to viděl na vlastní oči: ve vesnicích na frontové linii, o něž se vedou boje, v šedé zóně, jak tomu často bývá, odkud odešla velká část obyvatelstva… a napadá mě: kde mají tedy vojáci sakra spát?

V kasárnách, která neexistují a která by byla okamžitě na 100 % vybombardována? Na zemi v polích? Jak by je živili? Je zřejmé, že pokud se přesouváte z vesnice do vesnice nebo z města do města, využíváte vhodná zařízení, ať už jsou to soukromé domy nebo veřejné budovy.

Ale v rozporu s tím, co Amnesty v té zprávě tvrdí, jsem neviděl žádnou palbu a neviděl jsem, že by se dělostřelectvo používalo v obydlených místech i tam, kde obyvatelé nechtěli odejít, ani že by ukrajinské dělostřelectvo takové oblasti ostřelovalo.

Já osobně bych je nakopal do zadku a odvezl, kdyby kvůli nim umírali muži, kteří jim vozí jídlo a pomoc, ale přesto Ukrajinci riskovali životy, aby s dobrovolníky přivezli pomoc, a sami tu oblast neostřelovali.

Ve vesnicích a na venkově toho moc není: škola a kulturní dům, obchody. A někdy i budova „radnice“. A to je všechno. Kromě podniků a domů tam není ani prd. A Rusové často vědí všechno, kdo je kde a jak.

Mohl bych vyprávět desítky a desítky takových příběhů, které jsem zažil na vlastní kůži během téměř čtyř měsíců na frontě a tisíců kilometrů ujetých po celé zemi.

Pak jsem si znovu v dobré víře přečetl zprávu Amnesty International a přemýšlím, kde žijí ti lidé, kteří se čtyřmi svědectvími [a] absurdními výroky popsali konflikt, do něhož je zapojeno 40 milionů lidí.

Protože z těch měst se stala opevnění a bojiště, kde se bojuje dům od domu, stala se pevnostmi, protože je v ně proměnili občané, vojáci a civilní dobrovolníci, kteří brání svou zemi.

Protože jsou obránci, nikoli agresoři, protože jde o vojenskou invazi a civilisty a vojáků často nelze jasně odlišit.

Dobrovolnická centra shromažďují pomoc pro bojovníky a civilisty. Takže? Jsou cílem? Ne, nejsou, a to v žádném případě neospravedlňuje plošné bombardování celých měst a vesnic, jak to dělají Rusové.

A toto níže, tweet ruského velvyslanectví v Londýně (ano, toho, které před několika dny uvedlo, že ukrajinští vězni v Mariupolu by měli být oběšeni), je výsledkem zprávy Amnesty, zpráva bez kontextu, která vyvolala protesty ukrajinské pobočky nevládní organizace a neshody v italské pobočce, která v minulosti předvedla neetické a silně ideologizované chování.

Ilja Ponomarenko, který v novinách Kyiv Independent píše anglicky o bezpečnostních otázkách, velmi rozumně přispěl k diskusi o zprávě Amnesty International.  Přeložil Viktor Janiš.

Válka je tvrdá. Válka je hrůza. Je daleko od všech těch čistých klimatizovaných kanceláří a flipchartů.

Všichni myslí na totéž: jak přežít a případně splnit misi. Pokud jste to zažili, znáte to.

Ať se nám to líbí, nebo ne, často to má daleko k těm ideálním pravidlům sepsaným na papíře. Je dobré požadovat, aby bojující strany dodržovaly válečné právo a zajistily bezpečnost civilistů. Bohužel se to velmi často snáze řekne, než udělá.

Jeden jediný národ nebyl z hlediska bezpečnosti civilistů ve válce ideální. A ani Ukrajina není ideální. Protože, ještě jednou, vést válku proti jedné z největších světových armád je mnohem složitější než poučovat ze vzdálenosti tisíců kilometrů od bojiště.

Amnesty má pravdu, pokud jde o bezpečnost civilistů ve válce. Ale jako vždy ZÁLEŽÍ NA KONTEXTU. Jako člověk, který v této válce od roku 2014 něco zažil, vám mohu říct, že ukrajinská armáda se obecně snaží zajistit civilistům co největší bezpečí.

Platí o evakuacích, vyhýbání se obydleným oblastem i o tom, že si ukrajinští vojáci dvakrát rozmyslí, zda je potřeba opětovat palbu.

Pokud chcete pochopit rozdíl mezi přístupy obou stran, porovnejte Slovjansk z roku 2014 s Mariupolem v roce 2022. Nebo s Popasnou. Nebo se Severodoněckem. Nebo s Volnovachou.

Moje zničené rodné město názorně ukazuje, co se stane, když armáda kašle na civilisty.

Samozřejmě existují případy, které neodpovídají pravidlům. Je to složité. V tom chaosu občas pravidla války nejsou to první, na co velitelé myslí.

V důsledku toho se stane, že ruská raketa zabije desítky vojáků a také civilisty, kteří žili hned vedle. Proto nenávidíme válku – sotva zvladatelné tornádo krve.

NA KONTEXTU ZÁLEŽÍ. A Ukrajinu obviňují z některých incidentů (dost možná oprávněně), zatímco druhá strana války, Rusko, používá nevybíravé vyhlazování měst jako svou základní válečnou taktiku.

Pokud vím, tak v titulku není napsáno „AI vyzývá strany k zajištění bezpečnosti civilistů ve válce, zde dochází k několikanásobnému porušení!“. To by byla férová a spravedlivá zpráva. AI však otevřeně obviňuje Ukrajinu.

Rusko samozřejmě takovou skvěle formulovanou „zprávu“ s radostí použije ve své válečné propagandě. Tam, kde se každé slovo používá jako válečná zbraň, záleží na proporcionalitě a zdravém rozumu. Nikoho nezajímá, zda jste předtím také měli „něco“ o ruských válečných zločinech.

Lidé vidí to, co se jim právě ukazuje.

Pokud AI připadá v pohodě, že prostřednictvím této falešné a zavádějící „neutrality“ pomáhá agresorské mocnosti v její vražedné dobyvačné válce – je mi líto, ale mně to v pohodě nepřipadá.

O tom, co se stalo, zda se AI chovala neprofesionálně, nebo jen zaujatě, rozhodněte vy.

A dále dvě osobní svědectví o autorech zprávy AI. Neil Hauer píše o Donatelle Rovera: z Amnesty International. Přeložil Viktor Janiš.

Donatella bydlela v květnu v Kramatorsku několik dní ve stejném hotelu jako my. Z rozhovorů bylo zcela zřejmé, že už měla svou agendu – jít proti proudu ve stylu „ve skutečnosti jsou Ukrajinci stejně špatní jako Rusové“ ještě předtím, než tam začala pracovat v terénu.

A novozélandský novinář Tom Mutch píše šéfce Amnesty International Agnes Callamardové:

Lidé, kteří na vás útočí, nejsou trollové ani lůza. Máme skutečné obavy, že zpráva nerozlišuje mezi obranou a útokem v obydlených oblastech.

Mimochodem, bavili jsme se o tom, když jsme byli oba v Kramatorsku, a já jsem vám říkal, že to bude mít špatnou odezvu…

Říkal jsem vašemu týmu, že musíte zohlednit obtížnost obrany v městském prostředí A ZÁROVEŇ to, že ukrajinské úřady se opakovaně pokoušely evakuovat civilisty z frontové linie. Neudělali ani jedno, ani druhé.

Ta vaše zpráva se nedočkala kladného přijetí bezdůvodně.

A na konec slovenský publicista Radovan Bránik zveřejnil na Twitteru poměrně užitečnou metodologickou kritiku zprávy AI. Přeložil jí opět Viktor Janiš.

Podívejme se na text „výzkumu“ zveřejněného Amnesty International optikou kvalitních příruček pro boj s propagandou a hoaxy. A začněme s hledáním zdrojů. Jako zdroje jsou v textu uvedeny následující osoby nebo subjekty:

  1. „Agnès Callamardová, generální tajemnice Amnesty International.“
  2. „Organizace“, tedy Amnesty International.
  3. „Výzkumníci a výzkumnice“, přičemž ani v jednom případě není známo jméno, počet, kvalifikace pro hodnocení a práci v terénu. V textu se uvádí, že část práce byla provedena na dálku analýzou informací o použité munici a satelitních snímků.
  4. „Lidé, kteří přežili ruské útoky v Donbasu, Charkovské nebo Mykolajivské oblasti, nebo jejich očití svědci a svědkyně.“ Neznáme počet těchto lidí, jejich totožnost, nic bližšího o nich nevíme. Nejsou známy ani metody sběru a uchovávání dat.
  5. „Výzkumný tým Amnesty International se s touto praxí, která vystavuje obytné oblasti odvetné palbě ruské armády, setkal na mnoha místech.“ Není stanovena údajná četnost výskytu. Jednotky, desítky, stovky případů, procenta? Zapomeňte na to…
  6. „Matka padesátiletého muže“ řekla něco výzkumnému týmu. Nevíme, jak a zda vůbec bylo svědectví této ženy ověřeno, kolik dalších nezávislých svědků potvrdilo její tvrzení. Víme jen, že tým údajně našel v sousedním domě vojenské vybavení. Nevíme, jaký druh.
  7. „Mykola, který bydlí v jednom z postižených bytových domů, řekl Amnesty International: Nechápu, proč naše armáda střílí přímo z měst, a ne ze země za městem.“ Opět nevíme, zda někdo další potvrdil Mykolovo údajné prohlášení.
  8. „Další obyvatel, padesátiletý muž, řekl: V naší osadě zjevně probíhá vojenská činnost. Když se odtud spustí palba, uslyšíme i příchozí palbu.“ Stejně jako v případě tvrzení údajných svědků ani zde nevíme, zda byla ověřena z jiných zdrojů.
  9. „Výzkumníci Amnesty International viděli, jak vojáci využívají bytový dům, v němž dotyčný starší muž přišel o život a který je vzdálen přibližně 20 metrů od vchodu do podzemního krytu civilní ochrany.“ Kdo? Kde? Kdy? Foto? Video? Dokumentace?
  10. „Sedmdesátiletá Anna se svým synem a 95letou matkou.“ Kdo kladl otázky, kdo je ověřoval, kdo je zpracovával a vyhodnocoval? Výpovědní hodnota tohoto „svědectví“ pro účely spravedlivého informování o válce je nulová. To by neprošlo ani u průměrného redaktora průměrného zpravodajského webu.
  11. Zraněný „jeden farmář“. Nedělám si legraci. Tomuto zdroji máme slepě věřit, protože Amnesty tvrdí, že se to stalo. Jeden zraněný farmář. Žádné jméno, žádné místo, žádná identita, žádné datum. Jen očekávání, že budeme slepě věřit Amnestii. Fotka? Video? Soubor? Zapomeňte na to…
  12. „Výzkumníci Amnesty International byli svědky přítomnosti ukrajinských vojáků a vozidel v oblasti sýpky“. Takže? I kdyby, co nevíme a opět chybí jakákoli dokumentace a lokalizace. Chybí jakékoli relevantní údaje. Amnesty je pobouřena.
  13. „Další svědci“ je potvrdili. Opravdu? Jaké svědky? Kdy? Kde? Jak „výzkumný tým“ ověřil jejich pravdivost, totožnost, místo, kde se to stalo, časovou stopu? Nic. Žádné stopy.

14.1. „Při vyšetřování škod na obytných a přilehlých veřejných budovách v Charkově, ve vesnicích v           Donbasu a východně od Mykolajova slyšeli výzkumníci Amnesty International střelbu z nedalekých           pozic ukrajinské armády.“

14.2 Co jsou „blízké pozice“? 20 metrů, 100, 200, 500? Má AI v týmu odborníka, který může zjistit             více informací o požáru? Lze předpokládat, že ani Ukrajina, ani ruská rozvědka s AI nic nesdílely.               Někdo někde slyšel střelbu a domnívá se, že byla blízko a z ukrajinských pozic.

  1. „Ve městě Bakhmut řeklo Amnesty International několik obyvatel“ – kolik obyvatel? Kdo jsou tito lidé a jak byla ověřena jejich důvěryhodnost? Amnesty nás nepovažuje za hodné těchto informací. Proč?
  2. „Rezidentka Kateryna“. Zdroj. Musí to stačit, Amnesty nepovažuje za nutné nám prozradit, kdo, kdy, kde, jak byla odpověď zaznamenána, ověřena, kdo další potvrdil tvrzení jisté Kateryny. Koneckonců, proč by nás tím zatěžovali?
  3. „Tři další obyvatelé“. Tři zdroje najednou. Díky Bohu. Neuvěřitelné. Amnesty skutečně očekává, že to budeme brát jako seriózní výstup údajného výzkumu.
  4. „Obyvatel, jehož dům byl při náletu rovněž poškozen.“ Ehm. Obyvatel jakého města? Jak se jmenoval? Jak výzkumníci ověřili jeho totožnost? Kdy byl dům zasažen? Kde je fotodokumentace? Kde je uvedeno jméno výzkumníka, který výpovědi ověřoval?
  5. „V případech, které Amnesty International prověřovala, ukrajinské vojenské síly podle všeho nejednaly v souladu s těmito zásadami.“ Zřejmě. VYPADÁ TO, ŽE… Výstupem výzkumu, kde se výzkumníkům zdá, že pravděpodobně armáda nedodržela, kde AI nezjistila, zda ukrajinská armáda udělala vše potřebné.
  6. Ve všech materiálech je uvedeno jediné (!) jméno. V celém textu není žádný ověřený zdroj. ANI JEDNA ověřená událost. Žádná dokumentace, pokud za ni nepovažujete ilustrační agenturní fotografie; údajný výzkumný tým neměl čas pořídit jedinou vlastní fotografii?

Jak tým zajistil, aby zdroje neměly vazby na vlivovou agenturu SVR nebo zpravodajskou službu GRU? Nikde není uvedeno, jak jsou výsledky údajného výzkumu chráněny před vlivem tajných služeb, ani jak to AI zaručuje. Není tomu tak. Není to jak.

AI vytvořila hanebný materiál přímo z příručky pro vytváření hoaxů a důsledně zatajila totožnost ÚPLNĚ VŠECH výzkumníků a respondentů, včetně dat, míst, počtu a kvalifikace pracovníků, dokumentace – a arogantně očekává, že budeme tento její „výzkum“ brát vážně. Hanebné.

 

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010  Děkujeme!