Zeď a (nejedno) Trumpovo dilema

Prezident Trump se chystá vyhlásit stav nouze, který mu umožní bez souhlasu kongresu uvolnit prostředky na stavbu zdi na hranici s Mexikem. Byl to klíčový slib jeho předvolební kampaně a jeho nesplnění by mohlo Trumpovi v očích jeho voličů pořádně uškodit. Zároveň chce Trump podepsat zákon, který zabrání dočasnému omezení federální administrativy (tzv. shutdown), kdy například kvůli neshodě mezi prezidentem a kongresem nedojde ke schválení rozpočtu, vláda se dostane do platební neschopnosti a federální zaměstnanci nedostávají mzdu. Letos trval třicet pět dní – nejdéle v historii Spojených států. Jenže zákon o shutdownu obsahuje části, kterou mohou stavbu Trumpovy zdi ještě sabotovat. Navíc může vše zablokovat soud. A i ze strany některých republikánů je patrná zdrženlivost ohledně toho, zda má prezident použít pro stavbu zdi tak výjimečný instrument jako je stav nouze.

Poslední shutdown začal koncem loňského roku právě kvůli  sporu mezi o financování zdi na hranici s Mexikem mezi prezidentem Donaldem Trumpem a Demokraty, kteří v listopadových volbách nově získali většinu ve Sněmovně reprezentantů. Skončil 25 ledna, ale už se rýsuje nový konflikt. Ve čtvrtek čtrnáctého února oznámil vůdce republikánské většiny v Senátu Mitch McConnell, že Trump se chystá učinit dva zásadní kroky – podepíše zákon, jímž se předejde opakování “shutdownu”, a zároveň poté vyhlásí stav nouze (National Emergency). Účelem druhého zmíněného kroku je získat dostatek finančních prostředků pro výstavbu hraniční zdi, která byla samotným středobodem Trumpovy prezidentské kampaně. Otázkou je, zdali jsou Trumpem plánované kroky moudré a hlavně –  zdali jsou vůbec vzájemně kompatibilní.

Co je stav nouze

Vyhlášení stavu nouze spadá v USA mezi pravomoci prezidenta. Tuto možnost mu dává jednak zákon o výjimečných stavech z roku 1976, tzv. National Emergencies Act, a dále také tzv. International Emergency Economic Powers Act z roku 1977, který v případě ohrožení dává prezidentovi možnost regulovat přeshraniční transakce a v krajním případě přímého útoku na USA také možnost zkonfiskovat majetek osob, zúčastněných na takovémto útoku. Samotná Ústava dále zmiňuje některé případy, kdy jsou Kongresu svěřeny výjimečné pravomoci, avšak není jich příliš a jde o situace, které jsou svou povahou velmi vzácné a závažné. Třeba vzpoura nebo vnější napadení.

National Emergencies Act, jehož ustanovení se chystá Donald Trump užít, umožňuje prezidentovi vyhlásit stav nouze bez nutnosti schválení Kongresem. A v případě, že tak prezident učiní, jsou mu ze zákona dány jisté dodatečné pravomoci, díky kterým by v tomto případě Trump sám mohl nařídit přesunutí finančních zdrojů odjinud na stavbu zdi. Dosáhl by tak svého. Podle zmíněného zákona z roku 1976 je zapotřebí stav nouze každým rokem obnovovat, jinak automaticky končí rok po jeho vyhlášení. Díky tomuto ustanovení aktuálně v USA stále pokračuje třicet jedna stavů nouze, z nichž jeden, týkající se zmrazení majetku íránské vlády v USA, byl vyhlášen již prezidentem Carterem v roce 1979.

Kongres nemá pravomoci, kterými by mohl vyhlášení stavu nouze zabránit, ale v zájmu dodržení principů dělby moci a vzájemných brzd a rovnováh mezi legislativou a exekutivou (na který je v USA kladen velký důraz) může Kongres stav nouze zrušit. Je k tomu ale zapotřebí nejen souhlas obou komor, nýbrž i následný souhlas prezidenta. Mohla by tak nastat situace, kdy by prezident měl souhlasit s ukončením stavu nouze, jenž sám vyhlásil. Pokud nebude ochotný toto učinit, Kongres se ho bude muset pokusit přehlasovat opět oběma komorami, tentokrát navíc dvoutřetinovou většinou. Kongres se má scházet každých šest měsíců, aby hlasoval o pokračování či přerušení výjimečného stavu, nicméně tato zákonem vyžadovaná praxe nebyla obvykle vůbec dodržována.

Soudní pasti a nebezpečný precedent

To ovšem neznamená, že má Donald Trump vyhráno. Problémem dodatečných pravomocí, jakých může prezident při stavu nouze užívat, je jejich vágnost. Může se tak snadno stát, že prezident své pravomoci překročí, neboť Ústava USA označuje prezidenta jako “hlavu moci výkonné” – a právě na toto ustanovení se v minulosti prezidenti odvolávali, když byla zpochybňována ústavnost některých jejich kroků, které se nacházely na hranici jejich pravomocí. Nechvalně proslulým je v tomto ohledu kupříkladu příkaz prezidenta Franklina Delano Roosevelta, který během druhé světové války nařídil internovat japonskou populaci v táborech bez ohledu na občanství. Rooseveltovo očividně pofidérní rozhodnutí bylo však tehdy Nejvyšším soudem posvěceno v případu Korematsu v. Spojené státy (dnes citovaném jako jedno z nejhorších rozhodnutí Nejvyššího soudu vůbec). Stále je zde tedy možnost, že jeho vyhlášení stavu nouze bude zrušeno rozhodnutím soudu, na který se dle slov předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiové Demokraté případně obrátí. Trump by se tak své zdi nemusel dočkat ani po vyhlášení stavu nouze, byť rozhodnutí soudu v této věci je obtížné předjímat. Platí však to, že pokud Trump vyhlásí stav nouze v takovéto záležitosti, stanoví tím nebezpečný precedent. Snaha naplnit svůj volební program prostřednictvím výstavby zdi očividně není stavem, za něhož je vhodné přistupovat k vyhlášení stavu nouze a využití speciálních dodatkových pravomocí, byť by šlo aktuálně o krok správný a potřebný (a o tom, že jižní hranici je nutno chránit, byli až donedávna přesvědčeni i Demokraté) . Když ale nyní jeden prezident využije výjimečných pravomocí k dosažení svých cílů a soud by mu toto konání případně posvětil (což není jisté), v budoucnu se může takovýto případ klidně opakovat za úřadování prezidenta z opačného tábora. Trump svým rozhodnutím jde proti nepsaným ústavním principům a tradicím, a dost možná i proti Ústavě jako takové.

I kdyby nakonec došlo k tomu, že Trump vyhlásí stav nouze a následně bude chtít započít se stavbou zdi, je zde ještě jedna překážka. Paradoxně by si ji před sebe mohl postavit sám Trump. Stalo by se tak, pokud by podepsal zákon, jímž má být předejito dalšímu federálnímu “shutdownu”. Tento zákon totiž mimo jiné obsahuje i části, které jdou zcela proti Trumpovým snahám o stavbu zdi. Podle něj má být totiž k zahájení výstavby zdi zapotřebí, aby byl dán souhlas ze strany administrativ místních hraničních okrsků – ta jsou však drtivě obsazena Demokraty. Zákon nejen dává možnost lokálním administrativám zablokovat kroky federálního prezidenta, ale zároveň ještě vyčleňuje na hraniční ochranu namísto původně dohodnutých 1.6 miliardy dolarů pouze 1.375 miliardy.

Jiná cesta?

Jestli Trump ve snaze vyhnout se dalšímu “shutdownu” podepíše tento zákon, sám si tak pod sebou “podřízne větev” a jeho oblíbenost u jeho podporovatelů, pro něž byla a je zeď na hranicích prioritou, utrpí další ránu. Vzhledem k nedostání slibu, že zeď bude zaplacena Mexikem a následně i ustoupení v případě prvního “shutdownu”, bude muset Trump vymyslet jinou cestu, jak ze situace nalézt východisko a proti silné opozici Demokratů prosadit stavbu zdi. Pokud podepíše tento zákon, sám si zhorší pozici pro znovuzvolení v roce 2020.

Jaroslav Ženíšek

Autor je studentem práv. Publikuje na svém blogu http://therightw.blogspot.com

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
200 Kč 500 Kč 1000 Kč