Za změny klimatu nemohou emise CO2, ale úbytek zeleně? II.

les

Jaroslav Šíma a Vladimír Kavka, dva čeští experti na údržbu krajiny, jezdí po republice s kontroverzní přednáškou, která zpochybňuje teorii o zásadním vlivu průmyslových emisí na takzvané globální oteplování. Jsou totiž přesvědčeni o tom, že hlavní příčinou klimatické změny, včetně současné vlny veder ve střední Evropě, nejsou emise skleníkových plynů, ale celosvětový úbytek vegetace. Pokud je jejich hypotéza pravdivá, znamenala by zásadní obrat v pohledu na možnosti boje proti klimatickým změnám. Přinášíme druhou část rozhovoru.

Podíl zemědělských pozemků se třeba v Česku za sto let příliš nezměnil. Co je tedy jinak, že jsou z polí najednou zářiče?

Globálně výměra orné půdy roste a mění se i způsob hospodaření a struktura krajiny. U nás můžeme pozorovat negativní trend v podobě obrovských půdních bloků, velké redukce osevních postupů, degradace půd i likvidace rozptýlené krajinné zeleně. Celá krajina je přetopená a nedokáže se sama chladit, chybí jí aktivní zeleň i voda. Je to strašidelný začarovaný kruh.

Dobře, ale jak konkrétně by tedy měli zemědělci hospodařit, aby jejich pole nebylo takzvaně přetopené?

Ještě před padesáti, šedesáti lety byla krajina z hlediska struktury mnohem pestřejší, prakticky neexistovalo holé, nahé pole. Vždycky na něm zůstalo něco zeleného, nějaká organická hmota. Jednak to bylo tím, že sedláci neměli prostředky na likvidaci plevele jako dnes, jednak pod pšenicí, žitem nebo jinou obilninou v minulosti zhusta rostl jetel nebo vojtěška. Když přišla sklizeň a obilí se odvezlo, pole často zůstalo zelené. Současně byla skladba krajiny daleko pestřejší, paleta pěstovaných plodin byla širší, krajina byla sklízena mozaikovitě a průběžně, navíc šetrnějšími technologiemi. Sjednocení dozrávání pomocí pesticidů neexistovalo, byly velké krajové rozdíly v pěstovaných odrůdách, a celkově byla půda lépe využívána.

Ozelenění planety je ale zcela v našich rukách. Jeden rok rostliny vysejeme, druhý rok vyrostou. Čili s úbytkem vegetace lze – na rozdíl od emisí – bojovat velice rychle, účinně a také relativně levně. A příroda nám v tom bude navíc plně nápomocná.

Čili z celkového pohledu byla pole prostě zelenější než dnes?

Ano. Dlouhodobý vegetační kryt měl z pohledu ochrany klimatu hned několik výhod. Rostliny dodávají do půdy primární organickou hmotu, která je mimo jiné důležitá i pro schopnost půdy hospodařit s vodou. Jsou schopné mimo jiné do organické hmoty zapracovávat CO2 – ten se zčásti následně ve formě humusových látek ukládá v půdě. Zároveň, jak už ale bylo řečeno, jsou přírodní klimatizací, ochlazují okolní prostředí. Teplota nad povrchem zeleného pole je i v horkých dnech nižší než na holém poli.

Jaké je podle vás tedy řešení? Nařídili byste zemědělcům, že musejí na polích pod řepkou či pšenicí pěstovat ještě jetel?

Nic se nemusí nařizovat, stačilo by motivovat. Když vidím, na co jdou někdy peníze určené na takzvanou údržbu krajiny, určitě bychom v mnoha případech našli jejich smysluplnější využití. Už jen kvůli zadržování vody. Otázkou zůstává, zda by nebylo lepší dotovat zemědělcům třeba výsev jetele namísto stavby přehrad, které stejně nezadrží tolik vody, jako kvalitní humózní půda. Navíc vodu z přehradních nádrží lze zpět do okolní krajiny – tedy tam, kde je jí nejvíce potřeba – navrátit jen ve velmi omezeném množství.

A další opatření?

Čím více zeleně v krajině i ve městech, tím lépe. Žádné pole by nemělo zůstat holé, vždycky by na něm ve vegetačním období měla růst nějaká vegetace. V současné době z nich ve snaze sklidit co nejvíce plodin s co nejmenšími náklady děláme po část roku pouště. To je ale dáno i naším pasivním přístupem k problematice krajiny. V zemědělství pracuje díky jeho industrializaci čím dál méně lidí, a městské obyvatelstvo a většinou ani vlastníci půdy nemají ke krajině a půdě vztah. Vedle trvalého, respektive co nejdelšího ozelenění orné půdy ve vegetačním období, bychom měli určitě podporovat i zachování lesů a pralesů, dále takzvané roztroušené zeleně, meze a podobně. Jinak nám zřejmě opravdu hrozí klimatická katastrofa.

 Vědci hovoří nejen o globálním oteplování, ale i o rozkolísanosti klimatu. Také tyto výkyvy jsou podle vás způsobené úbytkem vegetace?

Když se třeba podíváte na klimatické procesy nad tropickými pralesy v Jižní Americe, na rozdíl od jiných oblastí světa se zdá, že tam je klima stále poměrně stabilní, rozsáhlé plochy vegetace jsou schopné celý systém alespoň v té dané oblasti stabilizovat. Na jiných místech planety, kde by zeleň přirozeně rostla, ale vlivem člověka neroste, však tento stabilizační prvek v podobě množství zelené biomasy chybí. A to se mimo jiné projevuje v Česku i v globálním měřítku prudkými excesy počasí. Stávající množství zeleně a její výkonnost už podle nás kleslo na takovou úroveň, že v globálním měřítku to na stabilizování klimatu nestačí.

Pokud by, čistě hypoteticky, byla vaše teorie o zásadním vlivu zeleně na stabilitu klimatu vědci i politiky přijata. Co by to podle vás mělo znamenat?

Pokud věříme přírodním procesům a jejich smyslu, pak musíme přijmout přesvědčení, že rostlin není nikdy dost. Možným klíčem k řešení klimatických změn je dostatek vegetace, to znamená klimaticky aktivní zelené biomasy. Pevnina je dnes přirozeně zhruba z jedné třetiny pokryta oblastmi, kde prakticky nic neroste, tedy třeba pouštěmi, ledovci či velehorami, třetinu tvoří přírodní zelené oblasti jako lesy nebo tropické pralesy, a třetina je využívána k zemědělské produkci. Podíl zemědělské půdy ale rok od roku roste a stejně tak se zvyšuje její intenzivní zemědělské využívání. Právě v zemědělské krajině tedy musíme hlavně hledat možnosti udržení a rozšíření vegetace jako významného klimatizačního prvku.

Upřímně. Opravdu si myslíte, že by vaše hypotéza mohla být celosvětově přijata a nahradila tak teorii o vlivu emisí na klima?

Na snaze snížit množství emisí skleníkových plynů není nic špatného. A to ani za předpokladu, že by emise nebyly tím zásadním faktorem při globálním oteplování. Čím méně emisí, tím lepší životní prostředí pro lidi, zvířata i rostliny, minimálně v průmyslových oblastech. Pokud by se ale potvrdila hypotéza o zásadním vlivu vegetace na stabilitu klimatu, mělo by to jednu důležitou výhodu. Emise nejdou snížit ze dne na den a otázkou zůstává, zda půjdou někdy snížit vůbec. Ozelenění planety je ale zcela v našich rukách. Jeden rok rostliny vysejeme, druhý rok vyrostou. Čili s úbytkem vegetace lze – na rozdíl od emisí – bojovat velice rychle, účinně a také relativně levně. A příroda nám v tom bude navíc plně nápomocná.

Na vaší přednášce dáváte posluchačům také otázku, na jak velkou plochu zeměkoule by se vešlo celé lidstvo, pokud by všichni lidé stáli vedle sebe. Už to někdo uhádl?

Zatím ne. Někdo říká, že třeba na plochu Francie, jiný Evropy, další České republiky. Ani jedna odpověď není správná. Kdybychom vyšli z předpokladu, že se na jeden metr čtvereční vejde ve stoje zhruba 5 lidí, pak lze jednoduchým propočtem snadno zjistit, že všech současných 7,5 miliardy obyvatel planety by se vešlo do čtverce se stranou o délce zhruba 40 kilometrů. Tedy jinými slovy: všichni lidé na planetě, včetně Číňanů, Indů či Američanů, by se vešli zhruba na plochu okresu České Budějovice. Stačí si vzít kalkulačku.

Co z toho na přednáškách vyvozujete?

Třeba to, že různé předpovědi o tragickém přelidnění planety jsou z tohoto pohledu asi zbytečně katastrofické. Stále zbývá na Zemi dostatek prostoru, abychom jako lidé mohli na naší planetě důstojně žít a ona nás přitom všechny uživila. Člověk má na jednu stranu obrovské technologické možnosti, jak planetu ničit, na druhou stranu ale také o ni pečovat. Jen bychom se možná měli místo neustálého hledání čísel a důkazů o příčinách globálních klimatických změn více dívat kolem sebe.

Myslíte vycházet z chování přírody?

Ano. A taky se řídit intuicí a poznatky o tom, že když v přírodě něco funguje, tak to není třeba měnit. A to je podle našeho názoru i příklad vlivu vegetace na klima. Všichni ve svém bezprostředním okolí vidíme, že zeleň je pro stabilitu klimatu velmi důležitá, ovšem z nějakých důvodů se tímto poznatkem neřídíme. Asi proto, že je to na rozdíl od různých vědeckých teorií příliš jednoduchá představa.

 

Převzato v rámci vzájemné spolupráce z info.cz

Přednášku  docenta Jana Pokorného můžete shlédnout zde 

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 . Děkujeme!

Podpořte nás

Samo se to neudělá…

Konzervativní noviny potřebují vaši pomoc, aby měly více obsahu, byly více vidět a více slyšet!

Podpořte nás zde.