V průběhu uplynulého týdne se ukázalo, že válka na Ukrajině přešla na „vyšší“ úroveň válečných zločinů. Zatímco před tím to bylo „jen“ ostřelování civilních čtvrtí – zpočátku možná nezáměrné, pak i záměrné – nyní je tomu jinak. Proběhl posun na válečné zločiny páchané „osobně a zblízka“.
V této souvislosti je možné vidět paralelu se sestřelením malajsijského letadla. Informace o spáchaném činu ruská strana rutinně popírala a chrlila mraky často vzájemně nesouvisejících „alternativních“ teorií, jejichž účelem nebylo cokoli konzistentně vysvětlit, nýbrž pouze „zamlžit“ informační prostor a znevěrohodnit v něm všechno (blíže o tomto chrlení v závěru tohoto článku).
Současná situace se odlišuje tím, že se nejedná o jednorázovou akci, nýbrž o sérii činů rozprostřených v místě i v čase a provedených větším počtem pachatelů. To poněkud komplikuje ruskou „obranu“, ale bylo by předčasné nad ní lámat hůl. Nemám k dispozici přesné údaje, ale odhaduji, že zastánců postojů: „Kdo ví, jak to bylo.“, „Dělají to všichni.“, „Neměli si začínat.“ atd. nebude málo. Část z nich jsou patrně ti, kteří nevidí, protože vidět nechtějí (psychologové tomu říkají kognitivní disonance). V jejich pohledu prostě „Rusko zločiny nedělá“ a basta. A pak jsou tu ti, kteří jsou obětmi výše naznačeného mlžení. Těm si dovoluji nabídnout níže uvedenou sadu otázek, kterou používám při svém bloudění „informační mlhou“.
Komu by to prospělo?
Rusku asi moc ne, i když občasné uvažování ve stylu „na nacisty se musí přísně, ukážeme jim tvrdou ruku a tím je zastrašíme“ asi nelze vyloučit. Ukrajině možná ano, ale otázka je jak moc a jestli by to stálo za rizika s tím spojená (viz níže). V Sýrii došlo na použití chemických zbraní. Podle jedné teorie je použil Asad, podle jiné jeho protivníci, aby tím získali výhody. Ale pokud to udělali oni, tak jaké výhody tím získali? Celkem nic moc. Případy zabíjení civilistů ze strany ruské armády byly přečasté i v čečenské válce. A co z toho bylo? Nic, co by mělo vliv na výsledek bojů. Nebo to sestřelené malajsijské letadlo v 2014? Hrálo to nějakou zásadní roli ve prospěch Ukrajiny a proti Putinovi/separatistům. Ne. Takže pokud by tyto případy narafičili Ukrajinci, co si od toho slibovali? Zbraně už dostávají, ale letadla nedostanou, bezletovou zónu také ne a přímou intervenci NATO také ne. Tak k čemu by jim tohle rafičení bylo? I o tom odstřižení od ruského plynu mám velké pochybnosti. Samozřejmě Němci budou velice pohoršení a znepokojení, ale na Zelený úděl si sáhnout nenechají. Takže pokud by Ukrajinci dělali takovou šarádu v naději, že si tím nějak výrazně pomůžou a získají větší podporu, tak by byli dost hodně naivní..
Kdo měl větší možnost to udělat?
Rusové ovládali to území relativně dlouhou dobu a mohli si tam dělat, co chtěli. Nikdo je nemonitoroval a nikdo jim tam nemohl do toho „kecat“. Neříkám, že to v této chvíli bylo plánované shora, i když nedávné zveřejnění na ruských oficiálních stránkách (český překlad zde), jak by „denacifikace“ Ukrajiny vypadala v praxi, naznačuje, že časem by to už třeba tak bylo (ale to by se kolem samozřejmě nemotali žádní novináři, takže by tom nebylo slyšet). V tuhle chvíli dost možná to mohly být důsledky frustrace, podezíravosti, nedisciplíny, zásobovacích obtíží či prostého bordelu na ruské straně (což přirozeně není omluva). Tomu by také nasvědčovalo to chaotické provedení.
Ukrajinci by to teoreticky mohli narafičit (starší mrtvoly, čerstvé mrtvoly, případně rovnou likvidace některých spoluobčanů, aby mrtvoly byly dost čerstvé), ale problém je ten, že tohle by šlo udělat v nějakém jednorázovém incidentu, třeba jeden masový hrob v lese, jedna kompletně vyvražděná vesnice atd. Ovšem těchto případů je hodně, jsou rozprostřené po větší oblasti a v různých lokalitách (Buča, Boroďanka, Makariv, Trostjanec atd.) a zároveň je tam kolem dost přeživších a svědků. Jistě, při troše konspiračního uvažování lze předpokládat, že ty svědky by šlo navést, aby účelově vypovídali. Jenže to by už hodně zvyšovalo náročnost celého podniku a prudce by vzrůstalo riziko, že někdo něco prozradí. A navíc by to všechno muselo být zorganizováno a provedeno v relativně krátkém časovém oknu, kdy se Rusové už stáhli (a to překvapivě a neohlášeně), ale ještě se situace nevrátila k normálu (nehledě na sledování ze satelitů, které by takovou akci dále komplikovalo).
Komu by z toho hrozily větší negativní důsledky
Rusku asi moc ne, viz ta první otázka. Jasně, odsouzení, pohoršení, šokovanost od kdekoho, ale reálné skutky žádné. A Rusko bude mlžit jako dříve a časem to vyšumí do ztracena.
Ukrajincům by naopak hrozilo hodně, protože kdyby se ukázalo, že tohle Ukrajinci narafičili, zejména pokud by to znamenalo, že ty vraždy dělala jejich tajná služba či armáda. To by jim zásadně poškodilo zahraniční podporu a patrně by to byl průšvih i vnitropoliticky, který by pro jeho nařizovatele mohl mít důsledky nejen politické, ale i fyzické. Takže je otázka, jestli by do takového rizika Ukrajinci šli, zvláště pokud by měli z něj mít tak nejisté zisky. Teoreticky by to mohlo dávat smysl, kdyby Ukrajinci zoufale prohrávali a potřebovali nějakým skandálem to přebít a zvrátit situaci. Ale oni zatím v takové krizi nejsou.
Kdo má otevřenější zpravodajství, tj. u koho je větší šance, že případný zločin „vykecá“ někdo z vlastní strany?
U Rusů je tvrdá cenzura, je možno jít do vězení za obyčejný nesouhlas s válkou. Navíc pokud je „pachatelem“ novinář a pokud by prozradil něco související s činností vojáků na frontě, tak mu přidají velezradu, terorismus, napomáhání nepříteli, sabotáž válečného úsilí… Bude rád, když vyvázne jen s dlouhým vězením.
U Ukrajinců se motá spousta zahraničních novinářů, které by nebylo možné tak snadno umlčet jako místní novináře, ani není možné na ně tlačit nějakými tresty. Jelikož Ukrajina potřebuje zahraniční podporu, tak nemůže zahraniční média moc omezovat.
Příklad: Odhalil ruské zločiny někdo, dokud to území ovládali? Ne. Byly odhaleny až po odchodu Rusů. Naopak aktuální video se zabitím ruských zajatců, to nebylo něco, co by odhalili Rusové poté, co odněkud vyhnali Ukrajince. Stalo se to na území ovládaném Ukrajinci a bylo to odhaleno v době, kdy tam Ukrajinci měli plnou kontrolu. A neodhalili to Rusové, nýbrž to rozmázla západní média.
Kdo je ochoten to pod tlakem okolností spíše přiznat?
Jistě, přiznávat válečné zločiny se nechce nikomu, ale právě proto, že Ukrajinci jsou nuceni být mediálně více otevření (viz předchozí bod), tak je u nich větší šance to přiznat, zatímco Rusové do poslední chvíle „zatloukají a mlží“.
Příklad Ukrajina: Ten případ se zabitím ruských zajatců – Ukrajina slibuje, že to vyšetří. Jasně, můžeme mít pochybnosti o objektivitě vyšetřování, ale aspoň nějaké bude a aspoň uznávají, že se to stalo.
Příklad Rusko: Buča a další města – žádné vyšetřování, žádné připuštění, že by se to mohlo stát. Prostě zatloukat a zatloukat aneb „drzé čelo je lepší než poplužní dvůr“.
Rozdíl v míře
Samozřejmě, že propaganda jede na obou stranách, to je normální. Ale rozdíl bývá mezi přibarvením“ a úplnými kecy. V současné válce Ukrajinci mohli fejkovat některé případy zničených ruských zbraní, aby jich bylo více, mohli přikrášlovat některé případy svých akcí, aby vypadaly hrdinštěji a úspěšněji. Rusové samozřejmě to samé. Jenže ruská linie jela navíc ve stylu: „Žádná válka není, žádné ztráty civilistů nejsou, postupujeme, vítězíme, civilisté nás vítají.“ Časem se ukázalo, že to jsou kecy. Z toho nevyplývá, že by jenom Rusové kecali. Ale vyplývá z toho, že Rusové mají sklon kecat otevřeněji a popírat drzeji.
Podobně to bylo i v roce 2014. Jistě, propaganda byla na obou stranách. Ale na té ruské byla větší. Logicky, protože bez přímé ruské vojenské a materiální intervence by na Donbase žádný separatismus ani pořádně nezačal. Takže museli kecat více, aby to překryli. A časem pak ani neměli problém to přiznat. Viz na Krymu, kde nejdříve byli údajně „spontánně vzniklé milice místních občanů proti Ukrajině“, což opakoval třeba i Miloš Zeman. A o pár měsíců později Putin Zemana otevřeně ztrapnil tím, když řekl, že v těchto milicích působili ruští vojáci a ještě je vyznamenal (jde to snadno vyhledat, například viz tento článek).
Ohledně toho roku 2014 bylo možné sledovat spoustu upravených fotek (hákové kříže na všem možném, obrazy Hitlera, hajlující premiér, obrázky z amsterdamské gay pride vydávané za oslavu v Kyjevě atd.). Zase typický ruský model, kdy se na kvalitu dezinformací až tolik nehledí, ale hlavní je vyprodukovat kvanta. Občas to byly tak očividné nesmysly, že i Rusové to pak museli uznat – viz třeba tento článek, který ukazuje výběr těchto hrátek.
Excesy a válečné zločiny (vraždění zajatců nebo civilistů) se nevyhnutelně vyskytují ve válkách a lze je očekávat na obou stranách, protože nastávají situace, které vedou k extrémnímu jednání (i když ho neomlouvají). A navíc v každé armádě se vyskytne určitá skupina sviní, které ani žádné extrémní situace nepotřebují. Ale rozdíl je ve frekvenci a v rozsahu. A v tom zatím vedou Rusové. Na celé čáře.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme