Stinná stránka aktivismu

Jsem trochu nesvůj, když má ve fungující demokracii o politicích rozhodovat ulice, a ne volební urna. A to zvlášť v době, kdy ke snižování významu voleb a prestiže zastupitelů dochází i v nižších patrech politiky. I tam je vidět snaha ovlivnit věci „napřímo“, tedy obejít zvolené zástupce. Profitují z toho zastánci jednoduchých řešení, kverulanti nebo úředníci.

Postavení zastupitele je dnes neveselé, zvlášť na vsi. Roste počet žalob na komunální politiky. Bizarní případy známe z Liberce či Jaroměře, kde byla celá zastupitelstva sedm let tahána po soudech za údajně nevýhodné prodeje pozemků či restaurace. Před pár lety se také změnil občanský zákoník v tom duchu, že zastupitel ručí za případné škody svého rozhodnutím svým majetkem. Proto se také začaly stovky obcí pojišťovat, aby neplatily za tyto škody. Štěstí tak měla třeba starostka Přibic na Brněnsku, která jen díky pojištění unikla trestu za formální nesrovnalost v papírech k prodeji pozemku.

Referendovská mánie

Zvlášť zastupitelé na malých obcích, kteří nemají za zády servis úřadu včetně právníka, ale nemají strach jen ze stíhání. Čelí také hysterické snaze o ztransparentnění veškerého rozhodování a snaze propírat veřejně jejich majetkové poměry – v tomto tématu si na vlně závisti pěkně zasurfoval současný prezident. A navíc se rozmáhá tlak aktivistů ve stylu: „Tak závažnou věc, jako pokácení deseti lip, přece nesmí rozhodnout jen 15 zastupitelů nebo 5 radních! Nedejbože na jednání uzavřeném veřejnosti!“.

A tak nastává zvláštní paradox. Čím dál méně lidí věnuje potřebou pozornost volbám a zhodnocení konkrétních mandátů, a zároveň čím dál víc lidí zasévá ovzduší nedůvěry v zastupitele tím, že místo jejich standardního rozhodování razí partyzánské metody, jako jsou referenda, petice, veřejná fóra, speciální komise atd. V tom se kupodivu řada liberálních aktivistů shodne se Zemanem nebo Okamurou a jejich referendovskou mánií. A ještě kurióznější je, že si liberální levice myslí, že na petice, protesty a referenda, zdůvodňované jako „obrana menšin a nevyslyšených“, má patent ona. A pak se děsně diví, když je použijí i nepreferované menšiny jako třeba křesťané (viz referendum o manželství v Chorvatsku).

Nejde jen o to, že se tímto „širším“ rozhodováním vše protahuje. Například taková strategie, nazvaná třeba Dolní Lhota 2050, slovy Miloše Jakeše, „není jednoduchej proces a málokdo tomu správně rozumí“, takže se zdlouhavě tvoří za pomocí „nezávislých expertů“ čtyři roky a pak už je zastaralá anebo je zvoleno nové vedení města, které chce zase jinou strategii. Nejde jen o to, že v diskusích typu „Desatero problémů města“ se často mlátí prázdná sláma, protože laici nemají tolik informací jako úředníci či zastupitelé. Ale jde hlavně o to, že řada lidí má pocit, že mají právo rozhodnout tu věc sami a že zastupitelé jim spíš překáží, takže je také obviní z předpojatosti nebo naznačí, že jsou podplacení investory.

Stačí jeden pán…

Ono je pohodlnější nemít za nic odpovědnost, uspořádat demonstraci či zbrojit na Facebooku než chodit čtyři roky poctivě na „nudná“ zastupitelstva, kde se přítomní toporně dobírají řešení formou kompromisů. Zastupitelé pak logicky mají pocit zbytečnosti, když za ně to hlavní chce rozhodovat „celá veřejnost“. A navíc, jak asi může dopadnout referendum o tak nepopulární věci, jako je připojení na kanalizaci na malé vsi?

Demonstrace už se konají i v malých městech, jak pozoruji i ve svém okolí. V Pelhřimově před pár lety fanoušci hokeje přišli pod okna radnice, aby si vybubnovali větší dotace. V Horní Cerekvi radnicí kritizovaný ředitel školy ponoukl děti k tomu, že šly zabučet starostovi před radnici. Nebezpeční jsou i „papíroví kverulanti“. Například jistý pan Palán, povoláním úředník, neustálým žádáním informací  (kterým podle zákona č. 106 o svobodném přístupu k informacím musíte vyhovět) doslova paralyzoval rodnou obec Šimanov na Jihlavsku – až zastupitelé rezignovali a obec muselo řídit ministerstvo vnitra.

Není divu, když zastupitelé tlaku těchto aktivistů a kverulantů podlehnou, anebo sami předem ustoupí s alibistickým postojem, ať to za ně tedy „rozhodnou lidi“. Tím se ale zbavují zodpovědnosti, ke které volbami dostali mandát, a nechají promluvit i lidi, kteří zákonitě neznají souvislosti (obecní rozpočet, územní plán atd.) jako oni. Mimochodem v ratingu transparentnosti měst se boduje rozklikávací rozpočet, do kterého ale nikdo nenahlíží, protože mu bez souvislosti nic neřekne.

Změť nařízení

Co s tím vším? Za prvé by se měli v obcích angažovat ti, kteří umí ustát výše uvedené tlaky a nebojí se rozhodovat. Za druhé je třeba zjednodušit legislativu a administrativu tak, aby na zastupitelstvech volené vedení města nemuselo stále předávat slovo úředníkům, protože není v jeho silách vše pochopit a nastudovat. Změť nařízení navíc vede k tomu, že se o slovo víc hlásí predátoři typu Babiše, kteří to „prostě vyřeší“, nebo permanentní revolucionáři, kteří v papírových houštinách vždy najdou chybu. Za třetí je potřeba posílit ochranu zastupitelů a znemožnit kverulantům tak snadno nabourávat fungování samosprávy.

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 . Děkujeme!