Vytvoření univerzity, věrnost rozumu a racionální argumentaci, všeobecný duch tázání, jež charakterizovaly středověký intelektuální život, tvoří dohromady „dar latinského středověku modernímu světu… Díky tomu se v západní civilizaci rozvinula přírodní věda a společenské vědy tak, jak se to nestalo v žádné předchozí kultuře.
Rozdíl mezi pregraduálním a postgraduálním studiem byl na raných univerzitách víceméně týž jako dnes. Student svobodných umění navštěvoval přednášky, účastnil se příležitostných disputací ve třídě a navštěvoval formální disputace jinde. Jeho učitelé obvykle přednášeli o důležitém textu, často vybraném z antických klasiků. Profesor jednak tento text komentoval, jednak postupně zařazoval otázky, jež měly být řešeny logickou argumentací.
Rozumová argumentace
Tak vznikla scholastická argumentace ve formě otázek, jak ji známe z Teologické summy svatého Tomáše Akvinského. Takové otázky se kladly i při tak zvané řádné disputaci. Mistr určil studenty, kteří mají argumentovat na obou stranách. Když svou diskusi skončili, Mistr otázku „rozhodl“ nebo rozřešil. Pro získání bakalářského titulu musel student rozhodnout otázku sám.
Tento důraz na pečlivou argumentaci, na přesvědčivou obhajobu obou stran sporu a na rozřešení otázky racionálními prostředky je pravým opakem intelektuálního života, jaký si lidé se středověkým člověkem spojují.
Jakmile byl student schopen „rozhodnout“ otázku, získal titul bakaláře svobodných umění. Trvalo mu to obvykle čtyři až pět let. V této chvíli mohl student prostě považovat své vzdělání za ukončené tak jako většina dnešních bakalářů a hledat si placenou práci (i jako učitel na některé z evropských nižších škol) nebo se rozhodl pokračovat ve studiu a získat vyšší akademický titul. Tak zvaný magisterský titul, k jehož získání ho opravňovalo graduální studium, mu umožňovalo učit v systému univerzit.
Dalším dokladem středověké věrnosti racionálnímu myšlení je tehdejší studium logiky. „V pokročilých kurzech logiky,“ píše Grant, „byli studenti vedeni k tomu, aby si uvědomovali subtilnosti jazyka a úskalí argumentace. Takto se zdůrazňoval význam a užitečnost rozumu v univerzitním vzdělání.“ Edith Sylla, specialistka na přírodní filosofii, logiku a teologii 13. a 14. století, píše, že je třeba „žasnout nad úrovní logické náročnosti, kterou si museli osvojit studenti magisterského stupně v Oxfordu 14. století“.
Kdyby byl středověk skutečně dobou, kdy se všechny otázky řešily odvoláním na autoritu, nedávalo by ono zaujetí pro studium formální logiky žádný smysl. Důraz na obor logiky ukazuje na civilizaci, která chtěla spíše rozumět a přesvědčovat. Proto vzdělanci usilovali o to, aby studenti uměli odhalovat logické slabiny a formulovat logicky zdravé argumenty.
Scholastica
Byl to věk scholastiky. Scholastici, obecně vzato, lpěli na užívání rozumu jako nepostradatelného nástroje teologického a filosofického studia a na dialektice – juxtapozici protikladných názorů, po níž následuje rozhodnutí konkrétní věci s odvoláním jednak na rozum, jednak na autoritu; touto metodou se zkoumaly záležitosti intelektuálního zájmu. Jak tradice dozrávala, získávala scholastická pojednání pevnou formu: položila se otázka, zvážily se argumenty obou stran, prezentovalo se stanovisko autora a zodpověděly se námitky.
Důležitá postava raných scholastiků Petr Abelard (1079–1142) nám v díle Sic et non podává krásné svědectví pro význam intelektuální činnosti a pro nadšení, s nímž se do ní středověcí myslitelé pouštěli:
Předkládám zde sbírku výroků svatých otců v tom pořádku, jak si je pamatuji. Nesrovnalosti v těchto textech vyvolávají otázky, jež by měly být výzvou mým mladým čtenářům, aby uplatnili celé své nadšení při nalézání pravdy a aby si přitom bystřili důvtip. Primárním zdrojem moudrosti je totiž stálé a pronikavé tázání. Nejbrilantnější ze všech filosofů, totiž Aristotelés, povzbuzoval své studenty, aby se tohoto úkolu podjímali se vší svou zvídavostí. … Aristotelés říká: „Je hloupost s jistotou něco tvrdit, když jsme tomu nevěnovali dostatek času. Je užitečné ptát se na každý detail.“ Tím, že klademe otázky, začínáme zjišťovat, a když zjišťujeme, dostáváme se k pravdě a Pravda sama říká: „Hledejte a naleznete, tlučte, a bude vám otevřeno.“ On sám nám to ukázal svým mravním příkladem, když byl jako dvanáctiletý nalezen mezi učiteli, jak jim naslouchá a klade otázky. On, který je světlo samo, plná a dokonalá moudrost Boží, chtěl svým tázáním dát svým učedníkům příklad, ještě než se stal modelem pro učitele svým kázáním. Když tedy přidávám pasáže z Písem, mělo by to mé čtenáře povzbudit, aby hledali pravdu; čím vyšší je autorita nad těmito Písmy, tím vážnější musí být tázání.
Tomáš Akvinský
I když si Abelard ve své době vysloužil určité výhrady, jeho užívání rozumu v řešení teologických otázek bylo převzato pozdějšími scholastiky a vyvrcholilo v dalším století svatým Tomášem Akvinským, největším ze scholastiků a jedním z největších intelektů své doby (1225–1274). Jeho vrcholné dílo Summa Theologiae položilo a zodpovědělo tisíce otázek teologických i filosofických od teologie svátostí ke spravedlivé válce a k otázce, zda mají být neřesti trestně stíhány (svatý Tomáš řekl „ne“). Ukázal, že lze Aristotela, jehož on sám i mnozí jeho současníci považovali za největšího sekulárního myslitele, sladit s církevním učením.
Zpracováno na základě knihy Thomase E. Woodse Jr. Jak katolická církev budovala západní civilizaci, vydané nakladatelstvím Res Claritatis v roce 2008
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 . Děkujeme!