Opomenuté dědictví I.

church

Inkvizice, upalování čarodějnic a hromadění majetku. To si řada lidí (i vzdělaných) vybaví při zmínce o církvi. To, že západní civilizace vděčí Církvi za univerzitní systém, charitativní práci, mezinárodní právo, přírodní vědy, důležité právní principy i řadu jiných věcí, se nikdy studentům západních univerzit nesdělovalo s žádným velkým nadšením. Pokud vůbec. Západní civilizace ale vděčí katolické církvi za mnohem více, než si většina lidí – včetně katolíků – uvědomuje. Církev vlastně západní civilizaci vybudovala.

Většina lidí uznává, že Církev měla vliv na hudbu, umění a architekturu. Většina lidí si představuje, že s výjimkou některých učenců středověké Evropy bylo prvních tisíc let před renesancí dobou ignorance a intelektuálního útlaku, kdy aktivní debata a živá intelektuální výměna vůbec neexistovala, a že od vědecké komunity byla vyžadována striktní konformita ve všem, co vědci tvrdili.

Právě v tomto „temném věku“ Evropy rozvinula katolická církev univerzitní systém, tento dar západní civilizace světu. Historici přitom žasnou nad tím, jak byla intelektuální debata na těchto univerzitách svobodná a neomezená. Vyzdvižení lidského rozumu a jeho schopností, zaujetí pro rigorózní a racionální debatu, důraz na intelektuální hledání a vědeckou výměnu, to vše – sponzorováno Církví – poskytovalo rámec vědecké revoluci na Západě, jež byla jedinečným jevem.

Katolický příspěvek vědě šel od obecných idejí – včetně idejí teologických – až k vynikajícím praktickým vědcům, z nichž mnozí byli kněží. Tak například Nicholas Steno, luteránský konvertita, který se stal knězem, je často označován za otce geologie. Otcem egyptologie byl kněz Athanasius Kircher. Prvním člověkem, který změřil zrychlení volně padajícího tělesa, byl další kněz, Giambattista Riccioli.

Kněz Rudjer Bosković je často nazýván otcem moderní atomové teorie. Studium zemětřesení ovládli jezuité natolik, že je seismologie známa jako „jezuitská věda“. A to zdaleka není všechno. I když se nějakých 35 kráterů na Měsíci jmenuje po jezuitských přírodovědcích a matematicích, jsou církevní příspěvky k astronomii průměrně vzdělanému člověku téměř neznámé. Ale jak upozorňuje J. L. Heilbron z Kalifornské univerzity v Berkeley, „po šest století od obnovy antické vzdělanosti během pozdního středověku až k osvícenství poskytovala římskokatolická církev více finanční a sociální podpory studiu astronomie než jakákoli jiná instituce, a pravděpodobně než všechny ostatní instituce dohromady“. Přesto však pravá úloha Církve ve vývoji moderní přírodní vědy zůstává jedním z nejlépe střežených tajemství moderních dějin.

Význam klášterní tradice se ve větší nebo menší míře obecně uznává: každý ví, že mniši zachránili po pádu Říma literární dědictví antického světa, ba samotnou gramotnost. Ale zásluhy mnichů byly ve skutečnosti daleko větší. V civilizačním pokroku raného středověku prakticky nenajdeme jedinou iniciativu, kde by mniši nehráli významnou roli. Jak to popisuje jedna studie, mniši dali „celé Evropě… síť modelových manufaktur, dobytčích farem, center vzdělání, duchovního nadšení i umění žít… pohotovosti k sociální akci – slovem … pokročilou civilizaci, jež se vynořila z chaotických vln okolního barbarství. Svatý Benedikt, nejdůležitější architekt západního monasticismu, byl nepochybně otcem Evropy. Benediktini, jeho děti, byli otci evropské civilizace“.

Vývoj ideje mezinárodního práva, byť v lecčem úzce spjatý s antickými stoiky, se často připisuje myslitelům a právním teoretikům 17. a 18. století. Ve skutečnosti se tato myšlenka objevila poprvé na španělských univerzitách 16. století a otcem mezinárodního práva byl Francisco de Vitoria, katolický kněz a profesor. Když Vitoria a další katoličtí filosofové a teologové viděli, jak špatně Španělé zacházejí s domorodci Nového světa, zahájili spekulaci o lidských právech a správných vztazích mezi národy. Tito katoličtí myslitelé vytvořili myšlenku mezinárodního práva, jak je známe dnes.

Samo západní zákonodárství je z velké části darem Církve. Prvním moderním právním systémem v Evropě bylo kanonické právo. Tento systém ukázal, že je možné sestavit rozvinutý, a přitom vnitřně soudržný zákoník, sestaví‑li se ze změti protikladných ustanovení, tradic, místních zvyků – prostě toho, čemu Církev i stát ve středověku čelily. Podle právního teoretika Harolda Bermana „to byla Církev, která poprvé ukázala západnímu člověku, co to je moderní právní systém. Církev jako první učila, že konfliktní zvyky, statuty, případy a doktríny lze smířit analýzou a syntézou“.6 Myšlenka definovaných „práv“ vyšla ze západní civilizace. Určitě nepochází od Johna Locka a Thomase Jeffersona, jak si mnozí myslí, ale z kanonického práva katolické církve. I další důležité principy spojené se západní civilizací lze vystopovat k církevnímu vlivu, když se muži Církve snažili zavést racionální procesní procedury a sofistikované právní koncepce místo soudů založených na pověře, u nichž se využívalo ordálií (pohanský způsob prokazování neviny např. projitím ohněm nebo naopak vodou – ty byly charakteristické pro germánský právní řád).

Podle starších ekonomických dějin vychází moderní ekonomika z Adama Smithe a dalších ekonomických teoretiků 18. století. Novější studie však zdůrazňují význam ekonomického myšlení pozdních scholastiků, zvláště španělských katolických teologů 15. a 16. století. Někteří odborníci, jako třeba ve 20. století ekonom Joseph Schumpeter, jdou tak daleko, že za zakladatele moderní vědecké ekonomiky považují tyto katolické myslitele. Většina lidí ví o charitativní práci katolické církve, ale často nevědí, jak jedinečný byl důraz Církve na tuto práci. Antický svět poskytuje některé příklady štědrosti vůči chudým, ale to byla štědrost, jež usilovala hlavně o pověst a uznání dárce a byla spíše nerozlišená než specificky zaměřená na potřebné. S chudými s tehdy také často zacházelo s opovržením a sama představa pomoci strádajícím bez myšlenky na reciprocitu nebo osobní zisk byla něčím cizím. Dokonce W. E. H. Lecky, historik 19. století, který byl k Církvi velmi kritický, připouštěl, že církevní odpovědnost vůči chudým – jak co do ducha, tak co do rozsahu – byla v západním světě něco nového a představovala dramatické zlepšení oproti standardům klasické antiky.

I když to většina učebnic na našich vyšších školách neříká, je katolická církev nepominutelným stavitelem západní civilizace. Nejenže se snažila zvrátit morálně odpudivé aspekty antického světa, jako byla infanticida (zabíjení dětí) a gladiátorské zápasy, ale po pádu Říma to byla právě ona, kdo obnovil a rozvinul civilizaci. Začala tak, že učila barbary; a k barbarství se dnes vlastně vracíme.

A jednotlivé aspekty církevního přínosu západní civilizaci vám budeme přinášet v jednotlivých kapitolách v příštích týdnech a měsících.

Zpracováno na základě knihy Thomase E. Woodse Jr. Jak katolická církev budovala západní civilizaci, vydané nakladatelstvím Res Claritatis v roce 2008

Podpořte nás

Samo se to neudělá…

Konzervativní noviny potřebují vaši pomoc, aby měly více obsahu, byly více vidět a více slyšet!

Podpořte nás zde.