Berlínské postřehy – boj s „fašismem“

germany

Zásadní zlom je za posledních několik týdnů cítit v německé politice. Změna atmosféry se datuje od zvolení Thomase Kemmericha duryňským zemským předsedou vlády hlasy křesťanských demokratů(CDU), liberálů (FDP) a Alternativy pro Německo (AfD před necelým měsícem. Následoval pak krvavý rasistický útok v Hanau před necelými dvěma týdny. Média i politici dávali tyto dvě události do přímé souvislosti a připisovali AfD zodpovědnost za mrtvé v Hanau.

Den po útoku v Hanau se spolkový ministr vnitra Horst Seehofer (CSU) vyjádřil, že „pravicový extremismus je momentálně největším ohrožením bezpečnosti.“ Podobně spolková ministryně spravedlnosti Christine Lambrecht (SPD) pojmenovala pravicový extrémismus „za nyní největší nebezpečí pro demokracii.“ Ministr pro evropské záležitosti Michael Roth (SPD) se vyjádřil ještě adresněji: „Milieu činů jako je ten z Hanau, je ideologicky vyživováno fašisty jako Höcke (šéf AfD v Duryňsku). Pohrdání demokracií, rasismus, antisemitismus, anticiganismus a nesnášenlivost vůči islámu padají na úrodnou půdu. AfD je prodlouženou politickou rukou pravicového terorismu.“ Ralf Stegner z SPD z toho vyvozuje důsledky, když tvrdí, že fukncionáři AfD nemají co dělat ve státní službě. Poslanec za FDP Konstantin Kuhle, zabývající se bezpečnostní politikou, tvrdí podobně: „Nelze být ve veřejné [státní] službě a současně chtít odstranit svobodné demokratické zřízení. (…) Pamflet pachatele z Hanau se čte stejně jako řeč Gottfieda Curia (populární poslanec AfD, profesor fyziky, který vyniká řečnickým talentem) v Bundestagu. Samozřejmě, AfD směřuje pořád blíž k sledování rozvědkou. Všechno ostatní by bylo hrubou nedbalostí.“ Ministr vnitra v Dolním Sasku Boris Pistorius (SPD) pak míní: „Samozřejmě, že existuje přímá souvislost mezi posilováním AfD a přibývajícím pravicovým násilím.“      

Kdo líže krev…

Stranou nezůstali ani novináři. Vydavatel Jakob Augstein a komik veřejnoprávní televize ZDF Jan Böhmermann šli dál a přisoudili vinu za Hanau umírněným konzervativním publicistům Rolandu Tichemu (provozovatel blogu Tichys Einblick) a Henryku Broderovi (který je mimochodem Žid). Augstein doplnil ještě Thilo Sarrazina, bývalého člena vedení Bundesbanky a člena sociální demokracie, který proslul jako kritik masové imigrace. Vydavatel kdysi pravicových novin Frankfurter Algemeine Zeitung Berthold Kohler napsal: „Gaulandové, Höckeové a Klonovští jsou nenapravitelní. Lízali krev, chtějí víc. Ten kdo volí AfD, posiluje radikální nacionalistický blud v parlamentech i na ulicích. Nesmí být pak překvapen, pokud se nechají užiteční idioti v novém smyslu snadno zlákat k potrestání toho, čehož jsou štváči jako Höcke více či méně průkopníky.“      

Před týdnem se pak v této „anti-afd“ náladě konaly zemské volby v Hamburgu. Nejdřív to vypadalo tak, že se AfD nedostane přes 5 % a poprvé na zemské úrovni neuhájí stávající pozice. Nakonec získala 5,3 % a naopak, vypadla FDP. Levicověliberální noviny Süddeutsche Zeitung zůstaly evidentně v šoku: „Pokud nelze AfD porazit v tomto tolerantním, rozumném a liberálním městě, pokud AfD po událostech v Duryňsku a Hanau v absolutních číslech téměř neztratí žádné voliče, kde jinde pak? … Čtyřicet tisíc lidí lidí zůstalo nedotčených událostmi v této zemi a zcela vědomě volilo AfD. Navzdory Hanau. Navzdory Halle. Navzdory zavraždění Lübckeho. Navzdory Höckemu.“ Noviny také nabízí řešení: „Když elektorát AfD neklesá, musí růst ostatní. V Hamburgu se AfD dostala blízko hranici 5 % jenom díky vysoké volební účasti. Ten, kdo získá vlastní voliče, nemusí zcela nic nabízet voličům AfD.“ Pouhé „udržet si vlastní voliče“ už ale pro CDU a SPD dávno není tak jednoduché. 

Všechna média i politici se předhánějí v boji s „fašismem“, čili s AfD. Každý správný demokrat musí být „antifašista“. Je jenom otázkou času, kdy CDU ztratí poslední zábrany spolupráce se stranou Levice (Die Linke), nástupkyní komunistické strany, která byla doposud tabu. Její předsedkyně Katja Kipping již jásá nad „antifašistickým konsensem“. „Fašista“ je dnes nové univerzální označení nepřítele, které všichni nekriticky papouškují. Předseda berlínské sociální demokracie (SPD) Raed Saleh už označil SPD, Zelené a Levici za jediné skutečné ochránce demokracie a ústavy.

Nikdy s AfD. Nikdy, nikdy, nikdy…!

V rámci „obrany demokracie“ předložila SPD v zemském parlamentu Severního Porýní Vestfálska návrh na zákaz přijímat zákony nebo volit předsedu vlády, pokud by většina závisela na hlasech AfD. „AfD se nesmí stát mocenskou opcí pro žádnou demokratickou stranu. (…) nesmí existovat žádná forma spolupráce mezi demokraty a AfD,“ píše se v návhu sociálních demokratů. AfD by podle představ sociálních demokratů měla být v parlamentu jen do počtu.  

Nejde přitom jen o AfD. V tomto duchu se nově interpretují také dějiny. Proto je třeba přejmenovávat ulice nebo odebírat čestné občanství, jako to před pár dny udělal Berlín s bývalým říšským prezidentem Paulem Hindenburgem. Naproti tomu ulice pojmenované po Marxovi, Thälmannovi (předseda Komunistické strany KPD) a Zetkinové (spoluzakladatelka KPD) zůstavají nedotčeny. Marxovi se staví pomníky a v Berlíně znovu zavádí svátek MDŽ.

Aby bylo jasno, pravicový extrémismus je třeba samozřejmě potírat, o tom není pochyb. Nelze ovšem zavírat oči před realitou, která je taková, že politici AfD jsou dlouhodobě vystavení útokům ze strany levice. Jen námatkou – z odpovědi spolkové vlády na interpelaci poslanců AfD vyplývá, že nejčastějším terčem politických útoků v posledním kvartálu roku 2019, byla AfD. Mezi říjnem a prosincem 2019 zaznamenaly úřady 112 útoků na kanceláře a zařízení stran zastoupených v Bundestagu. Z toho bylo 62 na AfD. 58 útoků mělo podle kriminální policie extrémně levicové pozadí (a to má mnoho politiků AfD permanentní policejní ochranu.) Následují útoky na CDU (12), Zelené (9), Levici (8), FDP (5) a CSU (2). Podobně je to s útoky na představitele stran. Z 202 útoků připadlo 87 na politiky AfD, 78 z toho definovala policie jako levicově motivované. Na Zelené to bylo 42, CDU a SPD 23, 15 na Die Linke a na FDP a CSU po dvou útocích. Jenom pár hodin starý je žhářský útok na auto předsedy strany Tino Chrupally. Když se ale strany zastoupené v Bundestagu sejdou k jednání, aby řešily rostoucí politické násilí, jednání se AfD nesmí účastnit (a to bylo ještě před událostmi v Hanau a Duryňsku).

Pozor na následky…

Politici AfD jsou na ledacos zvyklí, méně otrlý byl advokát Ralf Höcker, mluvčí Werteunion (Unie hodnot), konzervativnějšího křídla CDU, které podporovalo volbu Kemmericha duryňským ministerským předsedou. Představitelům Werteunion nemohou na jméno přijít ani samotní politici CDU (Elmar Brok je označil za rakovinový nádor). Kvůli vážnému vyhrožování, aby ukončil svoje politické angažování, pokud nechce zažít „následky“, se Höcker vzdal všech politických funkcí a vystoupil z CDU. Podrobnosti hrozby nechtěl  blíže specifikovat, ale před nedávnem se mu političtí nepřátelé snažili podsunout ilegální nákup zbraní přes pravicově extrémistický portál.   

Boj s pravicí je zkrátka novou duchovní občanskou válkou, novým třídním bojem dobra se zlem.

 

Autorka je politoložka, s rodinou žije v Berlíně.

 

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010  Děkujeme!

Podpořte nás

Samo se to neudělá…

Konzervativní noviny potřebují vaši pomoc, aby měly více obsahu, byly více vidět a více slyšet!

Podpořte nás zde.