V prvním díle úryvků z knihy Bena Shapira Jak zachránit západní civilizaci jsme se dozvěděli o fatálním rozdělení americké společnosti, kde si dvě strany nejen nevěří, ale v zásadě spolu už odmítají komunikovat. Ve druhém díle pro to nabídl Ben Shapiro nejčastější vysvětlení, jaká se obvykle nabízí. A nyní přináší své vlastní, opřené o osobní zkušenost. Ve třetím díle popsal své osobní zkušenosti, když na něj při přednáškách fyzicky útočili levicoví studenti. Ve čtvrtém díle se zaměřil na hlubší kořeny problému současné západní civilizace. A teď zjistíme, proč americké univerzity odmítají klasické antické dědictví.
Na amerických školách a univerzitách dnes probíhá zápas o roli a smyslu humanitního vzdělání. Je to velmi podivná záležitost. Objevil se široce sdílený názor, že má vysokoškolské studium poskytnout studentům nekonfliktní prostředí a umožnit jim, aby nacházeli „sami sebe”. Co se stalo s ideálem nezávislé akademie, velkou životní příležitostí intelektu zažít úžas nad ohromnou a plodnou pluralitou lidského myšlení? A má-li jít o identitu, proč bychom neměli mládež vychovávat v myšlení a základních předpokladech své vlastní civilizace?
V minulosti byla odpověď na otázku po smyslu a cíli vysokoškolského vzdělání naprosto jednoznačná. Všichni považovali za samozřejmé, že se nová generace seznámí s klasickou kulturou, na níž stojí Západ. Zakladatelé Spojených států ovládali latinu a řečtinu, jejich písemné projevy se přímo hemží odkazy na antickou literaturu. Povinnou latinu měla ještě před sto lety dokonce i polovina žáků středních škol.
Západní civilizace? Zrušit!
V současnosti ale většina profesorů a studentů považují klasická studia za zbytečná a nudná, za přežitek, nebo je dokonce zamítají a obviňují z etnocentrismu a kulturního konzervatismu. Aktivista za lidská práva, Jessie Jackson, pochodoval v osmdesátých letech s demonstrujícími studenty stanfordské univerzity za pokřiku „Hej, hej, háj, háj, ať jde Západ do háje,” („Hey, hey, ho, ho, western civ has got to go”). Ani jedna z prestižních amerických univerzit v roce 2010 nevyžadovala od studentů humanitních oborů, aby absolvovali alespoň základní kurz o západní civilizaci a dokonce jen šestnáct z nich jej vůbec nabízelo.
Co se to s námi stalo? Už od šedesátých let minulého století se šíří všeobecné pohrdání vlastní kulturní tradici a tvrdá kritika klasických studií. Podle levicové ideologie je naše kultura baštou imperialismu a rasismu, studenti se především mají učit o jejich špatnostech a nikoli oslavovat antickou filosofii. Ta prý drasticky omezuje naše chápání vrozeného zla Západu. Tak to výslovně formuloval ve své knize Orientalismus (1978) Edward Said, jenž dědictví Řecka a Říma prohlásil za ponižování Východu a současné učence antiky nařkl z očerňování a jejich interpretaci orientální kultury za ignorantské prznění. Zápaďané Orientu vůbec nerozumí a proto by se měla klasická studia zakázat. Podle něj je takové vzdělávání jen jinou formou mocenského útlaku a zdůrazňování významu západní civilizace není nic jiného než západní postkoloniální ideologický útok a podpora tyranie. Univerzity ji mají ve jménu objektivity nahradit vyváženou multikulturní naukou, jež považuje všechny civilizace za stejně hodnotné.
Samozřejmě, že není nic špatného na potěšení ze studia rozmanitých kultur světa, z nichž se můžeme i lecčemu zajímavému přiučit. V posluchárně amerického Nejvyššího soudu se nacházejí mramorové vlysy slavných zákonodárců z celého světa – Mojžíše, Chammurapího, Solóna, Konfucia a mnoha dalších, ale za odmítnutím dědictví řecko-římské filosofické tradice se skrývá jedna velká lež, jako by kultura Západu byla založena na vykořisťování či útlaku a nikoli na svobodě. Propagandisté multikulturalismu se nesnaží rozšířit obzor vzdělání, snaží se jej zúžit a podřídit své vlastní ideologii rovnocenné plurality. Studentská skupina proti výuce antické kultury, jak jsme nedávno viděli na univerzitě Reed College, usiluje o likvidaci humanitního vzdělání, údajně kvůli rasové, eurocentrické a represivní nadřazenosti, což jsou všechno naprosté nesmysly.
Proč se učit od Řeků?
Jak je možné, že jsme se nadáli tak dramatického a vědomě zavádějícího útoku na západní civilizaci – nepochybně tu nejlepší v dějinách světa, vždyť bez ohledu na všechny její nedostatky a vady to ona osvobodila největší počet lidí z útlaku, masivně snížila chudobu, zlikvidovala smrtelné choroby a potlačila počet válek i konfliktů na světě. Jako jediná podporuje lidská práva i demokracii a její ekonomika výrazně zvýšila životní úroveň celé globální populace.
Proč se mají Američané učit moudrosti starých Řeků? Protože jsou kořeny západní civilizace velmi hluboké a studiem klasické vzdělanosti Athén odkrýváme stále něco nového. Především nám ale toto studium vštěpuje víru jak překonávat rozumem svá omezení a ukazuje, co všechno jsme schopni dokázat. Vysvětluje nám nezbytné podmínky svobody a důvody, proč je o ni třeba neustále zápasit. Antická rétorika vychovává ke svobodě. Tak jako by bez Jeruzaléma nevznikl Západ, nepovstal by ani bez Athén.
Náboženská víra člověka posiluje a osvobozuje, probouzí totiž vědomí, že je milován a má možnost volit mezi zlem a dobrem. Vyžaduje ale pokorně uznat vrozenou lidskou omezenost. Je mnoho věcí mezi nebem a zemí, kterým pozemšťan nikdy neporozumí a pokora před tajemstvím je proto nezbytná. Projekt ze Sinaje člověka pozvedl z prachu země nade všechna stvoření, určil mu božské poslání a obdařil jej zbožnou duší. Humanistický projekt Athén nabízí povýšení a slávu při využití všech lidských schopností na cestě k moudrosti. Náboženství nijak nepohrdá intelektuální kapacitou lidstva, ale přisuzuje jí druhé místo po boží vůli. Athény kladou lidský rozum na místo první.
Řecký duch samozřejmě nikdy netvrdil, že si člověk se vším poradí. Řecká tragédie se točí kolem osudu, který znemožňuje dosáhnout hvězd a nepopírá vrozená omezení. Navzdory tomu oslavuje legendární hrdiny, kteří se proti osudu bouří a zápasí za svou nezávislost – Prométeus, Antigona, Achilles … dokonce i Sokrates. Jak prohlásil slavný divadelní kriktik Walter Kerr: „Tragedie vždy vyznává svobodu.”Tragická výprava za poznáním je řeckému myšlení vlastní. Platonova alegorická jeskyně je nejznámějším příkladem úsilí dosáhnout světla. Uvěznění muži nevidí skrytý zdroj světla, vidí jen stíny jež vrhá na stěnu a jejich neznalost je vede k domnění, že „pravda neznamená nic víc než stíny nějakých umělých věcí”. Několik kultivovaných lidí se dokáže ze zajetí osvobodit a ve světle mimo jeskyni poznávají pravdu. Tito šťastlivci se vracejí, aby pomohli ostatním vybudovat pravdivou společnost, riskují ale hněv vězňů a svůj život, protože demaskují hluboce zakořeněné představy.
Cesta k poznání
Klasické Athény nacházely v lidském rozumu únikovou cestu ke světlu poznání, takový byl cíl dvou největších filosofů Platóna (428 – 348) a Aristotela (384 – 322). Staří Řekové nám odevzdali tři základní zásady své filosofie: smysl života se skrývá v zákonech přírody a proto ji musíme studovat a konečně přesvědčení, že na rozumu lze budovat optimální kolektivní řád společnosti. Od Řeků jsme zdědili koncepci přirozeného zákona, vědeckého výzkumu a světské vlády. Jeruzalém snesl nebesa na zem, Athény pozvedly lidský intelekt ke hvězdám.
Další pokračování ukázek z knihy amerického konzervativního novináře, komentátora a spisovatele Bena Shapira Jak zachránit západní civilizaci, kterou vydalo nakladatelství Leda v roce 2020, přijde příští týden.
Benjamin Aaron Shapiro (36) vystudoval na Kalifornské a Harvardově univerzitě politickou filosofii a právo cum laude a od svých 17 let, kdy se stal nejmladším syndikovaným sloupkařem píšícím pro konsorcium médií, patří mezi nejaktivnější politické debatéry v americké slovní válce mezi progresisty a konzervativci.
Od roku 2015 vede své vlastní liberálně konzervativní webové stránky The Daily Wire. Svou obhajobou svobody slova a racionální diskuse si vysloužil nenávist levice a dnes už nemůže veřejně přednášet bez ochrany policie. Stal se také hlavním terčem antisemitských útoků ze strany extrémních nacionalistů.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!