V prvním díle úryvků z knihy Bena Shapira Jak zachránit západní civilizaci jsme se dozvěděli o fatálním rozdělení americké společnosti, kde si dvě strany nejen nevěří, ale v zásadě spolu už odmítají komunikovat. Ve druhém díle se podíváme na to, jaká vysvětlení se nabízí.
Na tuto otázku existuje několik módních odpovědí. Komentátoři často vidí příčinu politického a sociálního rozvratu v růstu ekonomické nerovnosti, v propastném rozdílu v příjmech. Domnívají se, že se příliš mnoho Američanů cítí poškozeno globální ekonomikou a že jako lék připadá v úvahu pouze mírný protekcionismus, anebo vyšší míra přerozdělování národního důchodu. Podle jejich názoru není přijatelné, aby jedno procento občanů vlastnilo kapitál, jenž odpovídá hodnotě majetku všech ostatních. Poukazují na ohromný rozdíl v životní úrovni měst a venkova i na rozdílný růst průměrných platů tzv. „bílých a modrých límečků”.
Ekonomika nebo rasa?
Americká vyšší střední vrstva vzrostla ze 12 procent v roce 1979 na dnešních 30 procent (2014). Poměrné rozvrstvení příjmů se nijak zásadně od sedmdesátých let nezměnilo. V minulosti jsme několikrát prožívali těžké časy, dnes máme čtyřprocentní nezaměstnanost a rekordní růst akcií. Paradoxně ani Světová hospodářská krize v letech 1929–33 nerozdělila Američany tak, jak to pociťujeme dnes, a hospodářství od úvěrového propadu roku 2009 opět docela slušně roste. Cyklické ekonomické změny zatím nikdy nezastavily křivku dlouhodobého růstu příjmů všech vrstev společnosti. To, co rozštěpilo národ, tedy rozhodně nebyly peněženky.
Ale co náš starý problém rasy? Americké politické konflikty se často považují za zástupný jev zasutého rasistického komplexu. Podle černošského spisovatele Ta-Nehisiho Coatese byl Barack Obama poslední nadějí černé Ameriky „šampión snů, představ a příležitostí černochů“, kdežto volba Donalda Trumpa představuje zavilou pomstu bělošských obyvatel. Pro ně nemá bledá tvář pouze symbolickou hodnotu, představuje barvu moci. Jak nedávno emotivně napsal: „Trump přece není sám. Jeho předci vynášeli svou bílou pleť jako rodový talisman a on jej rozlomil a vypustil z něj tajemnou sílu.” „Černým Američanům”, argumentuje autor, „neustále fučí vichr do tváře a ohaři jim šlapou na paty… Od svého zrodu má Amerika v genech rabování černošských životů, potvrzují to celé dějiny, kořistnictví je jejím dědictvím, cítěním i myšlením a do konce našich dní nám nezbývá, než se k tomuto výchozímu nastavení stále vracet.”
Rasistická extrémní pravice alt-right s Coatesem radostně souhlasí, byť z opačného extrému, jako by šlo o fotografický negativ: většinová společnost se sice stala obětí politiky rasové identity menšin, ale bělošská Amerika stále ještě neztratila svou sílu, liboval si Richard Spencer v rozhovoru s časopisem The New York Times Magazine: „Nepochybuji, že levičáky snadno porazíme.” Alt-right považuje svět za arénu zápasících ras a doufá, že ve finále nakonec zvítězí.
Ve skutečnosti rasové rozdíly mezi lidmi současnou krizi vůbec nevysvětlují. Je sice pravda, že ve Spojených státech, které mají za sebou otroctví a segregační zákony Jima Crowa, vždy existovalo rasové napětí, ale co se týče rovnosti a snášenlivosti jsme na tom dnes tak dobře, jako žádná jiná společnost na světě. Ještě v roce 1958 nevadila smíšená manželství pouze 4 procentům Američanů, v roce 2013 to bylo už 87 procent, zároveň 72 procenta bělochů považovala vztahy mezi rasami za dobré, a co je ještě důležitější, mezi americkými černochy tento názor sdílelo celých 66 procent. Co se to s námi stalo, že během posledních let vypukly tak krvavé a brutální rasové bitky a společnost se propadá do slovní kmenové války. V červenci 2016 považovalo situaci za únosnou už jen 53 procent občanů. Společnost je nepochybně rozeštvaná, ale těžko lze za její rozkol vinit náhlé vzedmutí rasismu.
Že by ty internety…?
Třetí módní vysvětlení národní dezintegrace označuje za hlavního viníka nové technologie, respektive internet a vliv sociálních sítí. To ony nás rozdělily do bublin stejně smýšlejících, posloucháme jen hlasy těch, s nimiž souhlasíme, čím dál víc nám chybí normální společenská interakce. Počítač nás izoluje od kontaktu s lidmi, vyhýbáme se jeden druhému, místo dialogu posilujeme své vlastní názory a přestáváme považovat oponenty, s nimiž nesouhlasíme, za své bratry a sestry. Mostafa El-Bermawy (wired.com) se domnívá, že „Facebook a vyhledávač Google natolik personalizovaly internet, že vytvořily zvukotěsné názorové ostrůvky… a tak se propadáme do tunelu, aniž si to uvědomujeme.”
To je docela lákavá teorie, avšak podle výzkumů profesorů ekonomie z univerzit Stanfordu a Brownu nemá přesvědčivý základ. Podle nich se „politická polarizace totiž týká především skupin, které sociální sítě téměř nevyužívají”, prochází napříč demografickou stratifikací obyvatel, a to bez ohledu na čas strávený na sítích.
Možná ještě lákavější je představa, že nejdůležitější ze všeho je lidská přirozenost, a ta se z nějakého důvodu probudila. Lidé mají kmenový instinkt, jsou chamtiví a popudliví. Mistrně to vylíčil Jonah Goldberg v „Sebevraždě Západu”. Na nějaký čas se nám podařilo tyto pudy potlačit a tomu zázraku snášenlivosti se říkalo osvícenství. A Steven Pinker, autor „Osvícenství dnes”, mu radostně přitakává: v období, kdy vítězila věda a humanismus, víra v rozum a pokrok, vznikl moderní svět, racionalita nahradila iracionalitu. Goldberg ale považuje ideál tolerantního osvícenství za nepřirozený a současnou krizi společnosti chápe jako kmenovou reakci. Pinker souhlasí.
Život mi ukázal…
Taková odpověď bohužel také nic nevysvětluje. Jestliže se lidské přirozenosti protiví liberalismus, kapitalismus, humanismus a věda, jak bylo možné, že se moderní svět rozvíjel s tak ohromnou energií? Co vlastně způsobilo takový rozkvět liberální civilizace? A co je ještě závažnější, tato teorie nevysvětluje, jaké mocné síly ji dnes usilují zničit a proč se neobjevily už dřív během posledních dvou století? Obě otázky se navzájem doplňují, a já se pokouším v této knize dokázat, že západní civilizace rozumu a vědy má hluboké kořeny, na něž jsme zcela zapomněli. Odhazujeme to nejlepší, co máme, protože už nevíme, co je základem našich hodnot.
Dlouho jsem přemýšlel, proč se tak navzájem popuzujeme, až mi jednoho dne přinesl odpověď život sám.
Jaká ta odpověď je? To se dozvíte v dalším pokračování ukázky z knihy amerického konzervativního novináře, komentátora a spisovatele Bena Shapira Jak zachránit západní civilizaci, kterou vydalo nakladatelství Leda v roce 2020
Benjamin Aaron Shapiro (36) vystudoval na Kalifornské a Harvardově univerzitě politickou filosofii a právo cum laude a od svých 17 let, kdy se stal nejmladším syndikovaným sloupkařem píšícím pro konsorcium médií, patří mezi nejaktivnější politické debatéry v americké slovní válce mezi progresisty a konzervativci.
Od roku 2015 vede své vlastní liberálně konzervativní webové stránky The Daily Wire. Svou obhajobou svobody slova a racionální diskuse si vysloužil nenávist levice a dnes už nemůže veřejně přednášet bez ochrany policie. Stal se také hlavním terčem antisemitských útoků ze strany extrémních nacionalistů.
K dnešku publikoval deset knih na politická a kulturní témata, v nichž kritizuje levicový progresivismus. Jsou to například Vymyté mozky. Jak univerzity indoktrinují (2004), Pornografická generace (2005), Levicová kultura zastrašování (2013), Lid proti Obamovi (2014), Pod roztříštěným morálním vesmírem (2014). Bestseller Jak zachránit západní civilizaci (The Right Side of History: How Reason and Moral Purpose Made the West Great) je jeho první česky vydanou knihou.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme