Genderový feminismus jedním ze základních pilířů ideologie, která ovládá instituce a právní rámec Evropské unie. „Genderem“ jsou nasáklé zakládací smlouvy, Listina základních práv EU, unijní legislativa, judikatura Soudního dvora EU, programové dokumenty i finanční programy. Prosazován je právem, dotacemi i politickým tlakem. A v rámci víceletého finančního rámce 2014–2020 jsou na něj vyčleněny prostředky EU ve výši 6,17 miliardy eur.
Gender mainstreaming, specializované orgány
Nejryzejším vyjádřením této posedlosti a zároveň výrazem totalitární povahy genderové ideologie je koncept gender mainstreaming (někdy překládán do češtiny jako začleňování hlediska rovnosti žen a mužů). Ten znamená, že v zájmu podpory rovnosti žen a mužů je „genderové hledisko“ začleňováno do všech aspektů aktivit EU, tj. do přípravy, tvorby, provádění, monitorování a hodnocení politik, právních předpisů a programů financování. V jeho rámci je třeba provádět hodnocení dopadů činností EU na ženy a na muže, a přijmout odpovědnost za provedení případných nutných změn tak, aby ženám i mužům přinášely stejný užitek a aby nebyla zachována nerovnost.[1] Jinak a jednodušeji řečeno: EU musí mít „gender“ na zřeteli vždy a všude.
Tento přístup je do určité míry zakotven přímo v zakládacích smlouvách. Článek 8 Smlouvy o fungování Evropské unie stanoví: Při všech svých činnostech usiluje Unie o odstranění nerovností a podporuje rovné zacházení pro muže a ženy. Obdobně podle článku 23 Listiny základních práv EU platí, že [r]ovnost žen a mužů musí být zajištěna ve všech oblastech včetně zaměstnání, práce a odměny za práci.
Dalekosáhlost a radikálnost myšlenkových vývodů kolem gender mainstreamingu ukážeme dále mj. u rezoluce Evropského parlamentu o ženách a změně klimatu nebo v případě některých výstupů Evropského institutu pro rovnost žen a mužů.
Obsesi „genderem“ lze u EU spatřovat také v existenci velkého množství specializovaných orgánů (útvarů, platforem) pro prosazování této agendy. Předně je to post komisaře pro spravedlnost, spotřebitele a rovnost žen a mužů v rámci Evropské komise. Z dalších příkladů uveďme Evropský institut pro rovnost žen a mužů (EIGE), Skupinu na vysoké úrovni pro gender mainstreaming či výbor Evropského parlamentu pro práva žen a rovnost pohlaví (FEMM).
Právo (platná legislativa a nové návrhy)
1) Předně je zde antidiskriminační legislativa týkající se pohlaví, která se rozvíjí v EU (ES) už od sedmdesátých let minulého století. Aktuálně jde předně o směrnici č. 2006/54/ES o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání a o směrnici č. 2004/113/ES, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování.
Antidiskriminační právo EU obecně je aktivistickou legislativou pro prosazování rovnosti v každodenním životě, která dává pojmu rovnost široký a předem ne zcela předvídatelný obsah. Charakteristickými pilíři této legislativy jsou: rozsáhle a neostře vymezený pojem diskriminace podle daných kritérií (která se postupně rozrůstají), převrácené důkazní břemeno (dokaž, že nediskriminuješ!), vytváření specializovaných dozorových orgánů či zapojení lobbistických „nevládních“ organizací do prosazování této legislativy. Antidiskriminační pojetí rovnosti je uplatňováno i v ryze soukromoprávních poměrech.
Hlavní argumenty proti tomuto přístupu zákonodárce lze shrnout do následujících bodů:
– ve jménu rovnosti je porušována smluvní svoboda, svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání a celkově narušováno soukromí;
– vytváří se prostor pro šikanování lidí ze strany státní moci a aktivistických organizací;
– s ohledem na vágní vymezení diskriminace (často založené i na vysoce subjektivních kritériích) a její nutně nejednotný výklad v jednotlivých případech vzniká ovzduší právní nejistoty;
– otevírá se prostor pro aktivismus a exhibicionismus progresivistických soudců a dozorových úředníků, ombudsmanů apod.;
– právo poskytuje pobídky pro bujení soudních sporů a dalších řízení před veřejnými orgány;
– převrácené důkazní břemeno představuje zpochybnění práva na spravedlivý proces.
Neblahou roli této legislativy v roce 2008 vhodně vystihl Senát, když při přijímání antidiskriminačního zákona přijal následující doprovodné usnesení: „Senát považuje antidiskriminační zákon za nástroj implementace požadavků vyplývajících z evropského práva, za jejichž neprovedení hrozí České republice sankce. Neztotožňuje se však s charakterem normy, která umělým způsobem zasahuje do přirozeného vývoje společnosti, nerespektuje kulturní odlišnosti členských států a požadavek rovnosti ve výsledku povyšuje nad princip svobody volby. Senát žádá vládu, aby nedávala souhlas s přijetím dalších antidiskriminačních předpisů na úrovni EU.“
Dodejme, že unijní antidiskriminační legislativa je od počátku dotvářena progresivistickým aktivismem Soudního dvora. Jako příklad z poslední doby připomeňme rozsudek ve věci C-236/09 Test-Achats z roku 2011, kdy SDEU rozhodl, že je neslučitelné se zásadou rovného zacházení s ženami a muži, aby pojišťovny mohly uplatňovat různou výši pojistného pro každé z pohlaví. Pojišťovny jsou tedy v zájmu ideologie totální rovnosti nuceny ignorovat skutečný stav, tj. různou míru rizikovosti chování žen a mužů. Ženám se v důsledku toho výrazně zdražilo pojištění.
2) V listopadu 2012 Komise předložila návrh směrnice o zlepšení genderové vyváženosti mezi členy dozorčí rady / nevýkonnými členy správní rady společností kotovaných na burzách. Deklarovaným cílem návrhu je zajištění „vyváženějšího zastoupení mužů a žen“, respektive „urychlení pokroku v oblasti genderové vyváženosti“ v dozorčích vedoucích funkcích[2] kotovaných akciových společností. Směrnice by zjednodušeně řečeno vyžadovala zavedení postupů tzv. pozitivní diskriminace za účelem dosažení minimálního podílu 40 % méně zastoupeného pohlaví v uvedených funkcích v jednotlivých společnostech do roku 2020. Fakticky by došlo k zavedení kvót na zastoupení pohlaví. Při obsazování předmětných funkcí by musel být „upřednostněn kandidát nedostatečně zastoupeného pohlaví, pokud je […] stejně kvalifikovaný jako kandidát opačného pohlaví“, a to až do doby, dokud nebude dosažen předepsaný podíl pohlaví. V případných soudních sporech by bylo na žalované společnosti, aby prokázala, že neporušila uvedený mechanismus, tj. musela by prokázat, že vybrala kvalifikovanějšího kandidáta, než byl uchazeč. Společnosti by dále byly povinny přijmout individuální závazky, aby ke stejnému datu dosáhly „konkrétního pokroku v otázce lepší genderové vyváženosti“ také v řídících vedoucích funkcích.[3] Společnosti by byly povinny jednou ročně předkládat určeným vnitrostátním dozorovým orgánům informace o zastoupení mužů a žen v jejich vedoucích orgánech v rozlišení podle dozorčích a řídících funkcí, jakož i informace o tom, jaká přijaly opatření ohledně kvantitativních cílů stanovených pro dozorčí funkce a ohledně svých individuálních závazků týkajících se řídících funkcí, a jak se jim tyto cíle daří plnit, a pokud nedaří, aby odůvodnily proč, a dále, aby tyto informace zveřejňovaly na svých internetových stránkách. Neplnění povinností podle směrnice by mělo být sankcionováno, a to např. pokutami nebo tím, že by soudy měly pravomoc prohlásit jmenování do funkce za neplatné.
Návrh prozatím naštěstí nenašel potřebnou podporu mezi členskými státy (ČR přitom na základě rozhodnutí Sobotkovy vlády návrh podporuje!)
3) Unijní orgány dlouhodobě vybízejí členské státy, aby ratifikovaly Istanbulskou úmluvu, tj. Úmluvu o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí sjednanou na půdě Rady Evropy v roce 2011.
Istanbulská úmluva je navzdory názvu a zaštítění chvályhodným cílem ve skutečnosti ideologicky motivovaným nástrojem genderového feminismu. Operuje s pojmy, jako je „genderově podmíněné násilí“, „genderové role“, „politika citlivá ke genderovým problémům“ apod. Smluvní strany se zavazují, „že při implementaci a vyhodnocování dopadu ustanovení této úmluvy budou zohledňovat genderové hledisko a že budou prosazovat a aktivně naplňovat politiku rovnosti a dělby pravomocí mezi ženami a muži.“ Dále jsou povinny mj. zajistit „na všech úrovních uznání, povzbuzení a podporu práci relevantních nevládních organizací a občanské společnosti, aktivně se podílejících na potírání násilí vůči ženám a naváže s těmito organizacemi efektivní spolupráci“ a jejich financování. Smluvní strany se dále zavazují, že „podniknou nezbytná opatření pro podporu sociálních a kulturních vzorců chování žen a mužů s cílem vymýtit předsudky, zvyky, tradice a další praktiky, jež jsou založeny na předpokladu podřízenosti ženy anebo na stereotypním pojímání rolí žen a mužů“. Úmluva dále požaduje „osvětové kampaně a programy na všech úrovních“ mj. ve spolupráci s nevládními organizacemi a úpravu učebních osnov tak, aby zahrnovaly témata jako je „rovnoprávnost žen a mužů, nestereotypní genderové role, vzájemný respekt, nenásilné řešení konfliktů v mezilidských vztazích, genderově podmíněné násilí vůči ženám a právo na osobní integritu“.
ČR úmluvu podepsala 2. 5. 2016, ale zatím neratifikovala. Evropská komise 4. 3. 2016 navrhla přistoupení EU jako organizace, k němuž zatím nedošlo.
4) V dubnu 2017 Komise předložila návrh směrnice o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob (Work-Life Balance). Ta by nahradila stávající směrnici z roku 2010, která stanoví minimální standardy pro rodičovskou dovolenou, přičemž by přinesla řadu nových nebo kvalitativně vyšších minimálních norem. Mimo jiné by byla propříště na úrovni EU harmonizována otcovská dovolená jakožto nárok otce na alespoň 10 pracovních dnů volna po narození dítěte. Deklarovaným dílem návrhu je dosažení rovnosti příležitostí mezi muži a ženami na trhu práce a rovného zacházení na pracovišti prostřednictvím snadnějšího sladění pracovního a rodinného života pracujících rodičů a pečujících osob.
Tisková zpráva uvádí: „Záměrem navrhovaných opatření je zejména dát mužům více příležitostí k tomu, aby se mohli ujmout rodičovských a pečovatelských povinností. Pro děti to bude přínosem a přispěje to k většímu zapojení žen na trhu práce, čímž se sníží rozdíl v zaměstnanosti mužů a žen.“ Dále připomíná slova prvního místopředsedy Komise Franse Timmermanse: „Žijeme v jednadvacátém století, a tomu by měl odpovídat také náš přístup k životu a práci i k ženám a mužům. Po svých dětech bychom neměli chtít, aby se řídily příklady našich prarodičů. Neexistuje jediná ‚správná‘ rovnováha.“
Finanční toky
Podle údajů Evropské komise jsou na agendu rovnosti žen a mužů v rámci víceletého finančního rámce 2014–2020 vyčleněny prostředky EU ve výši 6,17 miliardy eur, tj. přibližně 180 miliard korun.[4]
EU dlouhodobě financuje nejvýznamnější feministické lobby, jako je European Women’s Lobby (EWL), pro které unijní dotace představují jeden z nejvýznamnějších zdrojů příjmů.
Strategie, akční plány
Z nelegislativních dokumentů unijních institucí připomeňme nejprve významnější programové dokumenty:
1) Evropská komise přijímá víceleté genderové strategie. Aktuálně Strategický závazek v oblasti rovnosti žen a mužů 2016–2019 přijatý v prosinci 2015, který navazuje na předchozí obdobný dokument pro léta 2010–2015. Činnosti zde plánované by se měly zaměřovat na pět prioritních oblastí: i) posilování účasti žen na trhu práce a zajištění stejné ekonomické nezávislosti žen a mužů, ii) snižování nerovnosti v odměňování, příjmech a důchodech žen a mužů a boj proti ženské chudobě, iii) podporu vyváženého zastoupení žen a mužů na vedoucích pozicích, iv) boj proti genderovému násilí a ochranu a podporu obětí a v) podporu rovnosti žen a mužů a ženských práv po celém světě.
2) V říjnu 2016 Rada EU přijala Akční plán pro rovnost žen a mužů 2016–2020 pro vnější činnost Unie. Rovnost žen a mužů je podle dokumentu „jádrem evropských hodnot“ a EU a její členské státy ji mají důrazně podporovat ve všech vnějších vztazích. Akční plán připravený Komisí nese název Opatření pro rovnost žen a mužů a posílení postavení žen: proměna života dívek a žen prostřednictvím vnějších vztahů EU (2016–2020) a slibuje mimo jiné provádění „systematických genderových analýz“ pro veškeré nové vnější činnosti.
Slohová cvičení
Unijní instituce dále produkují na „genderové“ téma řadu nezávazných slohových cvičení, jako jsou rezoluce Evropského parlamentu, závěry Rady či Evropské rady, sdělení Komise apod. Nejradikálnější jsou tradičně rezoluce Evropského parlamentu, ale ani dokumenty ostatních institucí nezůstávají mnoho pozadu.
Z rezolucí Evropského parlamentu
1) Jedním z nejflagrantnějších a zároveň nejodpudivějších příkladů ambic genderového sociálního inženýrství je rezoluce Evropského parlamentu o odstranění genderových stereotypů v EU z března 2013, v níž EP fakticky volá po převýchově společnosti za účelem dekonstrukce pohlaví. Europarlament zde konstatuje mimo jiné, že „na všech úrovních společnosti a ve všech věkových skupinách stále přetrvávají stereotypy ovlivňující naše vnímaní druhých prostřednictvím příliš zjednodušujících předpokladů založených na normách, zvyklostech a přesvědčeních, které jsou sociálními konstrukty, často kulturně a nábožensky podmíněnými a udržovanými, a které vedou k zachování existujících mocenských vztahů“, že „stereotypy brání rozdělení úkolů souvisejících s péčí o rodinu a domácnost mezi ženy a muže a dosažení rovných příležitostí na trhu práce,“ že „mají tendenci utvrzovat historické překážky, které brání dosažení rovnosti žen a mužů a omezují v případě žen výběr zaměstnání a jejich osobní rozvoj, což jim znemožňuje naplno realizovat jejich potenciál jako osobností a hospodářských subjektů, [a] tyto stereotypy tak představují závažnou překážku pro skutečnou rovnost žen a mužů“. EP dále „zdůrazňuje, že je důležité omezit vystavování dětí genderovým stereotypům“, „upozorňuje na to, že genderové stereotypy objevující se v reklamách během dětských televizních pořadů, jakož i v těchto pořadech samotných, představují obzvláště velký problém, neboť mohou mít případně vliv na genderovou socializaci dětí“, „zdůrazňuje, že reklama často předává diskriminující nebo nedůstojná sdělení založená na nejrůznějších genderových stereotypech, které brání rozvoji strategií rovnosti žen a mužů; vyzývá Komisi, členské státy, občanskou společnost a samoregulační orgány v reklamním odvětví, aby úzce spolupracovaly v boji proti těmto praktikám a zejména při tom využívaly účinné nástroje, které zaručí, že marketing a reklama budou respektovat lidskou důstojnost a mravnost“, „poukazuje také na skutečnost, že reklama může být účinným prostředkem, který může zpochybnit stereotypy a čelit jim, a že může být nástrojem v boji proti rasismu, sexismu a diskriminaci, který je pro dnešní multikulturní společnosti zásadní“, „zdůrazňuje, že pro vnitrostátní rady pro reklamu a samoregulační a regulační orgány je potřeba zavést zvláštní kurzy zaměřené na genderové stereotypy ve sdělovacích prostředcích, které by zvýšily informovanost o negativním vlivu zobrazování diskriminace na základě pohlaví v televizním vysílání, na internetu a marketingových a reklamních kampaních“, „zdůrazňuje, že na základních a středních školách a v institucích vysokoškolského vzdělávání je třeba zavést zvláštní kurzy zaměřené na profesní poradenství s cílem informovat mladé lidi o negativních důsledcích genderových stereotypů a povzbudit je, aby se studiem připravovali na povolání, která byla v minulosti považována za typicky mužská nebo ženská, a aby se pro taková povolání rozhodovali“, „zdůrazňuje, že je nezbytné začleňovat problematiku genderu do škol“, „trvá na tom, že je nezbytné vypracovat politiky zaměřené na odstraňování genderových stereotypů od nejútlejšího věku a na vzdělávání zvyšující povědomí vyučujících a studentů a podněcující a podporující diverzifikaci profesí mladých žen i mužů“, „vyzývá členské státy, aby posoudily studijní programy a obsah školních učebnic, a mohly tak provést reformu, jejímž výsledkem by bylo zařazení genderových otázek coby průřezové problematiky do všech výukových materiálů, včetně materiálů pro nejnižší stupně vzdělávání, a to jak za účelem odstraňování genderových stereotypů, tak i za účelem lepšího zviditelnění přínosu žen k historii, literatuře, umění apod. a jejich úlohy v těchto oblastech“, „vyzývá členské státy, aby podporovaly rovnost tím, že jako kandidáty na úřad evropského komisaře nominují jednu ženu a jednoho muže; žádá nominovaného předsedu Komise, aby usiloval o rovnost při sestavování Komise“, „podporuje úsilí Komise stanovit závazné kvóty pro zastoupení žen na odpovědných místech velkých kótovaných společností“, „vybízí Komisi a členské státy, aby podporovaly rovnost mužů a žen a posilování postavení žen, a to i prostřednictvím informačních kampaní, které oceňují úlohu a účast žen v politice, hospodářství, společnosti, sportu, zdravotnictví, umění, vědách a na všech ostatních úrovních společnosti“, „zastává názor, že jsou zapotřebí legislativní i nelegislativní opatření na vnitrostátní úrovni i na úrovni EU, aby bylo možné překonat stereotypy a odstranit rozdíly v odměňování, posílit zastoupení žen v oborech, v nichž převládají muži, a podporovat větší uznání dovedností a ekonomické výkonnosti žen na jejich pracovišti s cílem odstranit horizontální a vertikální segregaci a zvýšit zastoupení žen v rozhodovacích orgánech jak v politice, tak v podnicích“, „vyzývá Komisi a členské státy, aby podnikly rozhodné politické kroky v boji proti genderovým stereotypům a motivovaly muže k rovnějšímu rozdělení povinností v domácnosti a v rámci péče o děti, zejména prostřednictvím pobídek k čerpání otcovské a rodičovské dovolené, což posílí jejich rodičovská práva, zajistí větší míru rovnosti mezi ženami a muži a rovnoměrnější rozdělení rodinných povinností a péče o domácnost a zlepší možnosti žen plně se zapojit na pracovním trhu“.
2) Dalším děsivým exemplářem z dílny Evropského parlamentu je rezoluce o podpoře rovnosti žen a mužů v oblasti duševního zdraví a klinického výzkumu z února 2017. Zde EP mimo jiné dává do souvislosti tzv. genderové stereotypy a problémy duševního zdraví. Uvádí, že „na duševní zdraví žen a dívek má negativní dopad řada faktorů, včetně rozšířených genderových stereotypů“, že „muži a chlapci čelí genderovým stereotypům v souvislosti s mužností, které mohou podporovat potlačování emocí nebo uchylování se k hněvu, což ovlivňuje duševní zdraví mužů“, že „sexuální a vztahová výchova má při překonávání genderových stereotypů … a zlepšení duševního zdraví a pohody dívek a chlapců, žen a mužů zásadní význam“. Vedle toho pléduje za liberální úpravu potratů a za sexuální východu, když uvádí, že „sexuální a reprodukční práva zahrnují přístup k zákonnému a bezpečnému přerušení těhotenství, ke spolehlivé, bezpečné a cenově dostupné antikoncepci a ke komplexní sexuální výchově a výchově týkající se vztahů“, „považuje za politováníhodné, že sexuální a reprodukční práva jsou v několika členských zemích EU značně omezena anebo jsou uplatňována jen na základně určitých podmínek“ a „je toho názoru, že narůstající počet zdravotnických pracovníků, kteří odmítají v členských státech provádět přerušení těhotenství, představuje další hrozbu pro zdraví a práva žen; naléhavě vyzývá členské státy, aby v nemocnicích zajistily alespoň minimální počet zdravotníků provádějících přerušení těhotenství.“
3) Pozoruhodnou ukázkou genderového šílenství (a hledání nečekaných souvislostí) je rezoluce o ženách a změně klimatu z dubna 2012, kde europoslanci propojují svá dvě zvláště oblíbená témata. Najdeme zde myšlenky typu: „změna klimatu není z hlediska rovnosti pohlaví neutrální a má na obě pohlaví odlišné dopady“, „změna klimatu povede k prohloubení nerovnosti a existuje riziko, že pokud politiky v oblasti změny klimatu nezohlední diskriminaci na základě pohlaví již od samého počátku, budou mít negativní dopad na vyvážené zastoupení žen a mužů i na práva žen“, „bez skutečné rovnosti pohlaví nebude existovat ani klimatická spravedlnost“, „demokracie, dodržování lidských práv a rovnost příležitostí mužů a žen přispívají k udržitelnému rozvoji a k ochraně životního prostředí“, „míra zastoupení žen při přijímání politických rozhodnutí, a zejména na jednáních o změně klimatu, je stále neuspokojivá“. Europarlament dále mimo jiné „vyzývá Komisi a Radu, aby začlenily hledisko rovnosti žen a mužů do všech fází politik v oblasti klimatu, od jejich tvorby až po financování, provádění a hodnocení, a zajistily tak, že opatření v oblasti klimatu nebudou zhoršovat nerovné postavení žen a mužů a budou přínosná i pro situaci žen“, „vyzývá EU a členské státy, aby vyhodnotily, do jaké míry politiky v oblasti klimatu zohledňují potřeby žen, a naléhavě je žádá, aby uplatnily genderové hledisko při vytváření politiky udržitelného vývoje citlivé k otázkám rovnosti žen a mužů“, „zdůrazňuje, že ženy hrají zásadní úlohu při odběru vody a hospodaření s ní v rozvojových zemích, poněvadž jsou to často právě ony, kdo vodu obstarávají, používají a rozdělují, a to nejen doma, ale i v zemědělské výrobě“, „podotýká, že povinnosti žen v rámci rodiny činí ženy v mnoha společenstvích po celém světě zranitelnějšími vůči environmentálním změnám, což je ještě zhoršeno dopadem změny klimatu“, „vyzývá Komisi a členské státy, aby podněcovaly ženy k technickému a vědeckému vzdělávání a k výkonu povolání v oblasti ekologických a energetických technologií, neboť potřeba odborných pracovníků v této oblasti ženám v budoucnu zaručí jistotu a stabilitu pracovních míst a zajistí větší povědomí o potřebách žen při tvorbě politik v oblasti změny klimatu“, „uznává, že růst populace má dopad na změnu klimatu, a zdůrazňuje nutnost odpovídajícím způsobem reagovat na všechny nenaplněné potřeby antikoncepce žen a mužů ve všech společnostech“.
Takto tedy vypadá gender mainstreaming v praxi.
Ze závěrů Rady
Překvapivé se může zdát, že ostře genderovou notu rozehrávají i některé závěry Rady – které odsouhlasily všechny členské státy (včetně ČR), protože o závěrech se rozhoduje konsensem.
1) V červnu 2016 Rada přijala závěry o rovnosti žen a mužů. V nich mimo jiné uvádí: „Ženy mají vyšší pravděpodobnost dokončení vysokoškolského vzdělání, ale jsou velmi nedostatečně zastoupené například ve studiu vědy, technologie, inženýrství a matematiky a v rámci příslušné profesní dráhy a na vědeckých a vysokých pozicích na všech úrovních vzdělávání. Muži jsou naopak nedostatečně zastoupeni v oblasti péče o dítě, péče o seniory, předškolního vzdělávání, zdravotnictví a neplacené práce. Genderové násilí a stereotypy jsou stále velmi rozšířené; […] klíčovou úlohu v dosažení pokroku směrem k rovnosti žen a mužů hrají muži, a to mimo jiné z hlediska vyváženého rozdělení pečovatelských povinností vůči závislým osobám,[5] což je jeden z předpokladů rovné účasti žen na trhu práce. […] podle zprávy Komise z roku 2014 o rovnosti žen a mužů by při současném tempu změn trvalo ještě 70 let, než by byla rovnost žen a mužů dosažena. Pro urychlení pokroku a naplnění očekávání občanů jsou proto zapotřebí formální politický závazek a aktivní politické iniciativy. Rovnost žen a mužů je rovněž předpokladem pro hospodářský růst, prosperitu a konkurenceschopnost, a tedy i udržitelnost a dobré životní podmínky našich společností.“
2) Závěry Rady na téma Podpora úlohy žen jakožto osob podílejících se na rozhodování ve sdělovacích prostředcích z června 2013 staví jako problém údajně nízké zastoupení žen ve vedení médií, které je třeba řešit, neboť údajně „větší zastoupení žen v rozhodovacích pozicích ve sdělovacích prostředcích může vést k většímu zohlednění genderových aspektů v obsahu a ve volbě programů sdělovacích prostředků, takže se bude prezentovat vyváženější obraz života žen a mužů a přínos žen pro společnost, což by mělo pozitivní dopad na veřejné politiky, soukromé postoje a chování“. Rada zde vyzvala členské státy a Komisi mimo jiné k tomu, aby zastoupení žen ve vedení médií monitorovaly, aby prosazovaly „výměnu osvědčených postupů“ o programech pozitivní diskriminace v této oblasti, aby zvážily financování „projektů týkajících se žen a sdělovacích prostředků“, aby podporovaly „kampaně na zvýšení povědomí a výměnu osvědčených postupů ohledně boje proti genderovým stereotypům a prosazování realistického a nediskriminačního zobrazování dívek/žen a chlapců/mužů ve sdělovacích prostředcích“, nebo aby podněcovaly „dialog mezi nevládními organizacemi a profesionálními mediálními organizacemi za účelem zvyšování povědomí o rovnosti žen a mužů v rámci daného odvětví a o prospěchu, jež přinese posílení úlohy žen a zvýšení jejich účasti a povyšování žen do rozhodovacích pozic“.
3) Závěry Rady s titulem Boj proti násilí páchanému na ženách a poskytování služeb podpory obětem domácího násilí z prosince 2012 upoutají pozoruhodně militantním jazykem. Uvádí se zde mimo jiné: „Násilí páchané na ženách je projevem historicky nerovného mocenského postavení mužů a žen a je příčinou i následkem nerovnosti mezi ženami a muži.“ Nebo: „Diskriminační sociální, tradiční a kulturní normy a genderové stereotypy přispívají k násilí páchanému na ženách a udržují lhostejný přístup k tomuto závažnému problému a k jeho zlehčování.“ Rada vyzvala Evropský parlament, Komisi a členské státy k boji „proti rozšířeným sexistickým stereotypům a sociální stigmatizaci, které násilí páchané na ženách legitimizují a udržují“, a aby „věnovaly zvláštní pozornost primární prevenci násilí páchaného na ženách, uznávajíce mimo jiné úlohu vzdělávacího systému jakožto jednoho ze základních zdrojů socializace a jakožto klíčového nositele tradičních a kulturních a sociálních norem, což může zahrnovat i negativní prvky, jako jsou například genderové stereotypy a přísné rozdělení úloh mužů a žen, jež podporují násilí páchané na ženách“.
Činnost Evropského institutu pro rovnost žen a mužů
Samostatnou kapitolou jsou výstupy Evropského institutu pro rovnost žen a mužů (EIGE), které mívají surrealistický až tragikomický rozměr.
EIGE mimo jiné vypočítává index rovnosti žen a mužů (gender equality index) pro jednotlivé členské státy a pro EU jako celek a chrlí publikace typu Gender in sport; Gender in environment and climate change; Gender in maritime affairs and fisheries; Gender and digital agenda; What about gender equality in the media?: Interviews with women experts; Gender and energy.
V červnu 2016 institut představil internetovou pomůcku Gender Mainstreaming Platform. V ní rozebírá z pohledu „genderu“ 19 odvětví lidské činnosti a snaží se ukázat, že „genderové hledisko“ je třeba uplatňovat ve všech oborech včetně např. rybářství, zemědělství, energetiky nebo dopravy. Tisková zpráva nadepsaná „No more excuses to ignore gender concerns – use our guide!“ vysvětluje čtenáři, že rovnost pohlaví by měla být určujícím hlediskem v jakékoli oblasti lidské činnosti. „S novou platformou od EIGE, už není prostor pro výmluvy pro ignorování genderového hlediska. Ukážeme vám, jak začlenit gender, způsobem šitým na míru vašemu odvětví.“ Platforma prý prezentuje různé výzvy pro rovnost pohlaví v 19 oblastech a praktické způsoby, jak je řešit. Je zamýšlena jako vodítko pro politické vůdce, pro praxi a experty, ale také jako užitečná četba pro každého. Usnadňuje prý porozumění genderovému hledisku. Poskytuje řadu metod a prostředků, které dávají instrukce krok za krokem k podchycení různých potřeb mužů a žen – např. gender budgeting, gender monitoring nebo gender equality training.[6]
EIGE také vytvořil velký glosář genderových termínů – najdeme zde slova jako caring masculinity, hegemonic masculinity, desegregation of the labour market, domestic division of labour, hypermasculinity, non-sexist use of language, gender gap, gender audit.
Závěr
Struktury Evropské unie jsou genderovou ideologií skrz na skrz prolezlé a s revolučním zápalem ji míní šířit na úrovni EU i v jednotlivých členských státech a vyvážet ji do třetího světa. Jde o jednu z nejodpudivějších a nejvíce alarmujících stránek aktuálního stavu evropského integračního projektu. Tupý centralismus, který je většinou s nadšeným „evropanstvím“ spojován, je řádově mnohem menším problémem, než fakt, že se Brusel stává základnou sociálního inženýrství nové progresivní levice. To se projevuje nejen v oblasti feminismu, ale třeba také v kultu sexuálních menšin, v multikulturalistickém vítacím přístupu k migrantům či v environmentalismu.
Setkáváme se zde se zvlášť nebezpečnou formou sociálního inženýrství, které je rozvíjeno v rámci nepřehledných nadnárodních struktur mimo demokratickou kontrolu a snoubí se s programovým centralismem a internacionalistickými pokrokářskými ambicemi. Proto je třeba mu vzdorovat zvláště důrazně.
[1] Evropská komise: Strategický závazek v oblasti rovnosti žen a mužů 2016–2019 [2015].
[2] Tj. mezi členy dozorčí rady, respektive nevýkonnými členy správní rady.
[3] Tj. mezi členy představenstva, resp. výkonnými členy správní rady.
[4] Evropská komise: Strategický závazek v oblasti rovnosti žen a mužů 2016–2019 [2015].
[5] Všimněme si toho surového, odlidštěného jazyka!
[6] http://eige.europa.eu/news-and-events/news/no-more-excuses-ignore-gender-concerns-use-our-guide [16. 6. 2016]
Tomáš Břicháček
Autor je odborník na evropské právo. Publikuje na svém blogu https://brichacek.blog.idnes.cz/
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
