Žumpa a fakta

Staroměstské náměstí s Mariánským sloupem barokní sloup se sochou Neposkvrněné Panny Marie (latinsky Immaculaty) a dalšími sochami na podstavci kolem sloupu.Po vzniku samostatného Československa dne 3. listopadu 1918 byl stržen rozvášněným davem, který ve sloupu spatřoval symbol svrženého habsburského režimu. Kostel svatého Mikuláše postaven v barokním slohu v letech 1732–1737 stavitelem Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem. V letech 1870–1914 sloužil pravoslavné církvi, poté byl využíván jako posádkový kostel či skladiště. Od roku 1920 zde působí Církev československá husitská., Image: 164532987, License: Rights-managed, Restrictions: , Model Release: no, Credit line: Profimedia, SKILL historical

Ohledně obnovy Mariánského sloupu se z předvídatelných kruhů vynořila klasická žumpa. Shrňme si tedy její hlavní body a porovnejme s fakty.

  1. Je to rozhodnutí protlačené na sílu. Jako účastník onoho zastupitelstva musím říci, že jsem si žádného katolického komanda držícího pistole u hlav nebohých zastupitelů nevšiml. Pokud většina demokraticky zvolených zástupců vyjádří hlasováním nějakou vůli, tak to lze jen těžko označovat za nějaké „protlačení na sílu“. Takovýchto „protlačení“ se děje každý měsíc po celé ČR stovky a tisíce. Standardní demokratický proces …
  2. Obnova sloupu naproti soše mistra Jana Husa je urážkou jeho odkazu. To je pochopitelně nesmysl. Pomník Janu Husovi vznikl v době, kdy na náměstí Mariánský sloup již nějakých 250 let stál a takto byl tehdy i koncipován. Jako doplnění tehdejší podoby Staroměstského rynku. Mimoto byl Jan Hus velikým a hlasitým příznivcem tzv. mariánského kultu. Kdybych přistoupil na hru dnešních odpůrců sloupu, tak jestli by si Jan Hus něco přál, tak stát naproti Panně Marii…
  3. Místo snahy o náboženské smíření je to symbolický výraz katolického triumfalismu . Na tomto tvrzení mi přijde pikantní, jak jeho autoři taktně pomíjí skutečnost, že v roce 2018 byl na průčelí Týnského chrámu Římskokatolickou farností Matky Boží instalován pozlacený kalich s hostií. Ten byl ze štítu snesen v noci 17. ledna 1623. Stejně jako u Mariánského sloupu, ani zde se nákres nebo rytina původního kalicha nedochovala. Očividně, pokud jde o obnovené nepůvodní symboly, neplatí stejný metr. Ta jednostranná snaha o smíření mi tak trochu připomíná žvásty o budování míru s tanky na hranicích tehdejšího východního bloku.
  4. Instalace sloupu rozděluje společnost. Každé rozhodnutí někoho rozděluje. Když na zelené louce vybudujete fotbalové hřiště, jistě se najde skupina lidí, která tam chtěla hřiště tenisové. Ovšem označit několik desítek zastydlých bolševiků, militantních atheistů a fanatických evangelíků za „společnost“ chce hodně velkou dávku fantazie!
  5. Mariánský sloup byl výrazem cizí nadvlády nad naším národem. To je pochopitelně nesmysl. Mariánský sloup byl vztyčen jako projev díků Panně Marii za úspěšnou obranu pražského souměstí před Švédy na podzim roku 1648. Tohoto odporu se neúčastnila cizí vojska, nýbrž sami Pražané – převážně studenti tehdejší jezuitské koleje Univerzity Karlovy a také zástupci cechu řeznického. A stejně tak byl Pražany sloup vnímán. Celé generace sloužil měšťanům po společenské i duchovní stránce. Lidé po staletí odpočívali na jeho schodech, kladli k němu květiny a zapalovali svíce, nebo si u něj dávali sraz česači chmele. Každou sobotu se k němu za zpěvu loretánských litanií konalo procesí z Týnského chrámu. O svátku Nanebevzetí Panny Marie byly pořádány slavnostní průvody z Klementina, ve kterých studenti nesli rukavice a přilbu jezuity Jiřího Plachého, který v roce 1648 shromáždil několik set studentů a dobrovolníků k obraně Karlova mostu.
  6. Stržení sloupu bylo autentickým vyjádřením nevole našeho národa se symbolem svržené habsburské monarchie. Ani toto tvrzení není pravda. Sloup byl stržen 3. listopadu 1918 asi stočlennou skupinou „Žižkováků“. Jako hlavní původce činu je uváděn pražský anarchista Franta Sauer. Sauer podle svého vyjádření navštívil o den dříve správce žižkovského obecního dvora Josefa Hodana, kterému řekl, co chystá, a odvolával se na revoluční národní výbor a na Václava Klofáče a Karla Kramáře. Správce Hodan mu vyšel vstříc a uložil hasičům, aby se stržením sloupu pomohli. Ti pak 3. listopadu odpoledne na Staroměstské náměstí přivezli žebřík a omotali kolem sloupu lano. Večer se dav ještě vydal ke Karlovu mostu, kde chtěl na něm stojící sochy naházet do Vltavy. Tomuto už však zabránili vojáci poté, co poslanec František Soukup telefonicky požádal policejního ředitele o vyslání policejní i vojenské stráže k mostu. Ihned po stržení se zvedly vlny protestů v Česku, na Slovensku i v Evropě. Vandalský čin odsoudil i Národní výbor československý, který celou věc označil za historický omyl, konstatoval, že se bolestně dotkl náboženských citů a vydal příkaz, aby bylo upuštěno od jakéhokoliv ničení pomníků. Žádná z významných politických osobností první republiky, i těch z liberálního tábora, tento vandalský čin veřejně nepodpořila, ale naopak proti němu odborné kapacity hlasitě protestovaly.

Suma sumárum, jedná se o mnoho povyku pro nic. Lze úspěšně pochybovat o tom, že obnovená barokní památka bude „rozdělovat společnost“. Většina lidí to nejspíš úplně přejde, maximálně se u sousoší vyfotí. Konec konců snahy o obnovení sloupu nejsou žádnou novinkou. Datují se již do 30. let 20. století, kdy za jeho obnovu pořádal spolek Orel poměrně úspěšnou veřejnou sbírku. I dnes je obnovený sloup financován čistě ze soukromých peněz lidí, kteří si obnovu památky přejí. O udělení stavebního rozhodnutí bylo již jednou rozhodnuto a toto rozhodnutí se z neskrývaných ideologických důvodů pokusil zvrátit tehdejší zastupitel za Stranu zelených, Matěj Stropnický. Hlasy KSČM, ČSSD, zelených a části ANO se mu to v roce 2017 i povedlo. Hlasování zastupitelů z minulého týdne je tedy pouze výrazem napravení křivdy a přínosem pro právní jistotu v naší zemi. Bez povšimnutí by neměl uniknout ani fakt, že mnoho zastupitelů nemělo na obnovu sloupu vyhraněný názor a zvednout ruku pro obnovu je přiměly až nenávistné projevy několika odpůrců sloupu v čele se soudružkou Semelovou. Pevně věřím, že se Mariánský sloup stane opět součástí běžného života Pražanů (jako většina památek v centru Prahy) a pokud bude zároveň působit jako připomínka komunistickým soudruhům (ať už skrytým či otevřeným), že jejich nenávistná ideologie není v této zemi vítána, bude to jen milý bonus. Existuje pověst, která říká, že až se Panna Marie vrátí na Staroměstské náměstí, bude se v naší zemi žít lépe. Tak uvidíme…

Autor je poradcem klubu zastupitelů ODS na Magistrátu Hlavního města Prahy.

 

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010  Děkujeme!

Podpořte nás

Samo se to neudělá…

Konzervativní noviny potřebují vaši pomoc, aby měly více obsahu, byly více vidět a více slyšet!

Podpořte nás zde.