Zemětřesení po durynském způsobu

KEMERICH

Povolební rozložení sil v Durynsku slibovalo budoucí drama, protože Linke, strana vystavěná na základech bývalé dederonské státostrany SED, a AfD mají dohromady více než polovinu všech poslanců v zemském sněmu. Čistě matematicky bylo zjevné, že aspoň jedna z nich se na vládě nějak podílet musí. Minimálně její podporou z opozice. Nový premiér malé spolkové země, Thomas Kemmerich, byl do funkce nakonec zvolen hlasy AfD. A vypuklo peklo. 

Až dosud vládla v Durynsku rudo-rudo-zelená koalice, v jejímž čele stál Bodo Ramelow. Tato koalice ztratila v loňských volbách většinu. Včera zasedl nový zemský sněm, aby zvolil nového ministerského předsedu. Při prvních dvou kolech volby proti sobě stáli Ramelow za Linke a Christoph Kindervater, bezpartijní venkovský starosta nominovaný AfD. Ani jednomu se nepodařilo získat nadpoloviční většinu. Mělo se tedy konat třetí kolo, ve kterém by vyhrál ten, kdo získá hlasů nejvíce, i kdyby jich byla méně než polovina.

Do třetího kola nastoupil neočekávaně další kandidát, Thomas Kemmerich za FDP, a získal 45 hlasů proti 44 Ramelowovým, čímž vyhrál a stal se novým premiérem. Bylo patrné, že kromě FDP a CDU pro něj hlasovala i AfD.

PRÁSK! Semtex odpálen.

Nikdy jsem, dokonce ani z vědeckých důvodů, nekopnul do sršního hnízda, ale takhle nějak si představuju, že to probíhá. Německá politická vrstva se zvedla jako bouřící oceán. Z naprosto neznámého Kemmericha, který mimochodem sdílí příjmení s jednou z postav románu Na západní frontě klid, se během pár minut stal nejnenáviděnější muž celé spolkové republiky.

Hned po volbě se odehrála scéna netypická pro nudnou německou politiku, zato však typickou pro shitstorm, který se rozpoutal na sítích. Šéfka levicové frakce Susanne Hennig-Wellsow totiž Kemmerichovi místo gratulace hodila kytici pod nohy:

Situace je o to ostřejší, že hlavou durynské AfD je Björn Höcke, chlapík natolik kontroverzní, že ho vedení AfD před pár lety chtělo vyloučit. (Nakonec to ustál.) Nejsem žádný zastánce nálepkování, ale Höcke si opravdu opakovaně pohrává se symbolikou na samé hraně zákona a slyšel jsem i názor, že ho kdosi do partaje nasadil, aby ji zdiskreditoval před západoněmeckým elektorátem. (IMHO ne; ale coby Neněmec bych stejně považoval za rozumné si zrovna od tohoto pána držet odstup.)

Zkrátka, ze všech možných zemských organizací AfD je zrovna ta durynská asi nejmíň stravitelná pro zbytek německé pravice, a teď ausgerechnet ona pomohla dosadit nového zemského premiéra, rukou společnou a nerozdílnou s místní CDU. Navíc, vzhledem k číselným poměrům v durynském parlamentu, je patrné, že na její toleranci budou záviset různé legislativní akty budoucí vlády.

Příval článkůkomentářů a požadavků na to, aby Kemmerich OKAMŽITĚ! odstoupil, připomíná ohňostroj. Došlo i k demonstracím, například v Berlíně se skandovalo „Ganz Berlin hasst die FDP!“ (Jestli vám to něco připomnělo, tak asi tohle.) Přirovnání k Hitlerově nástupu k moci padají tak hustě, že kdyby podobně hustě padal sníh, vypadalo by to tu jako na Aljašce.

Kemmerich nicméně neodstoupil a podle chování místní durynské CDU i FDP je vcelku patrné, že nešlo o náhodu, ale o dohodu. (Ve třetím kole volby nedostal formální kandidát AfD, Kindervater, ani jeden hlas!) Spolková FDP je v celé záležitosti rozpolcená, některé výrazné osobnosti také chtějí Kemmericha shodit, ale šéf strany Lindner reagoval opatrněji, stejně jako místopředseda Kubicki. FDP měla naposledy svého člověka v křesle zemského premiéra roku 1953 a na východě, kde neustále osciluje kolem pětiprocentní hranice, nemá zas tak moc co ztratit.

Dnes dopoledne se už vyjádřila i kancléřka. Volba Kemmericha prý je neodpustitelná a bude muset být napravena. Novináři to berou jako náznak, že bude prosazovat předčasné volby. A předsedkyně strany, Annegret Kramp-Karrenbauer, hrozí durynské CDU „odpovídajícími následky„, aniž by je blíže specifikovala. 

Konečný výsledek záleží hlavně na tom, zda si durynská CDU za svým rozhodnutím bude stát, nebo ne. Ve východních spolkových zemích panují zcela jiné politické poměry než ve staré SRN. Rozhodování mezi nacionalisty a komunisty tedy není pro tamní pravici nikterak jednoduché. Ačkoliv zrovna sám Ramelow patří k umírněnějšímu křídlu Linke a v zemi byl oblíben, přeci jen probíhala na hranici Durynska železná opona, o jejímž počtu obětí dodnes není úplně jasno, a tohle už soudruhům nikdo neodmaže.

Kuriozitka na závěr: všechny důležité osoby tohoto východního politického dramatu, tj. Ramelow (Linke), Höcke (AfD) i Kemmerich (FDP), jsou zápaďáci, kteří se do Durynska přestěhovali až v dospělosti. Ramelow pochází z vesnice nedaleko od Brém, Höcke od Rýna a Kemmerich z Cách na belgicko-nizozemsko-německém pomezí. To jen, kdyby někdo chtěl nadávat na zaostalý východ.

Autor je matematik, publikuje pravidelně na svém blogu http://www.kechlibar.net/

Je autorem knihy Zapomenuté příběhy , Zapomenuté příběhy 2.  a Krvavé levandule

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010  Děkujeme!

Podpořte nás

Samo se to neudělá…

Konzervativní noviny potřebují vaši pomoc, aby měly více obsahu, byly více vidět a více slyšet!

Podpořte nás zde.