Žaloba v Brně, aneb proč bránit společnost

Dne 11. května 2021 zveřejnil Nejvyšší soud ČR svůj rozsudek pod sp. zn. 25 Cdo 1081/2020 ve věci žaloby Dominika kardinála Duky a Ronalda Němce proti brněnskému divadlu ohledně Frličových her, kde jsme mohli vidět, jak Ježíš znásilňuje muslimku, sv. Janu Pawlu II. je lízán penis a jistá osoba ženě vytahuje z přirození českou vlajku. Mohl bych užít jiná slova, ale chci působit autenticky.

Tyto dvě hry na české poměry vyvolaly velké vášně. A to právem. Většinová společnost byla pobouřena. Media občas tvrdí, že většinová společnost nesouzní s římsko-katolickou církví, ale já tvrdím, že opak je pravdou. Většinová společnost přeje rodině, kterou tvoří muž a žena. Přeje manželství. Přeje dětem, aby měli tatínka a miminku. Má problém, když by dítě mělo vidět dva muže, dva otce, se líbat a mazlit doma, což normální děti vidí u svých rodičů. Většinová společnost má problém, když se lidé hulvátsky uráží, a má problém, pokud jsou někomu upírána základní lidská práva. Tvrdím, po zkušenosti s čínským virem, že Češi jsou solidární, obětaví a milosrdní.

Víra

Toto vše má jedinou příčinu. Příčinou je židovsko-křesťanská kultura, kdy Bůh otec a Kristus syn, klade na člověka jasné nároky: milosrdenství, lásku, obětavost pro druhé.

Výše zmíněná žaloba nebyla podána z důvodu, že bych neměl jako advokát co na práci či pan kardinál zrovna nevěděl coby. Byla podána proto, že bylo ublíženo našemu národu, předně věřícím všech vyznání a bylo zasaženo do práva se hlásit k víře. Ale nejen věřícím. Tvrdím, že bylo ublíženo všem.

Našemu národu bylo ublíženo tím, že se opět dále posunují hranice možné urážky a nerespektu. Vždyť právo pokojně vyznávat svoji víru znamená, aby moji víru nikdo nenapadal. A to jak ateistickou, tak teistickou. Pokud Kristus znásilňuje muslimku, tedy jiné náboženství, pak se vytváří dojem, že Kristus, v kterého miliardy lidí věří, je Bůh násilí, znásilnění a zla. Já jsem přesvědčen, že Kristus je synem Božím a Bůh je dobro. Nikomu to nevnucuji, je to má soukromá víra.

Symboly

Náš národ má právo na své symboly. V lecčems je mi Amerika sympatická, ale ne v právu pálit jakkoli svoji vlajku. To je svoboda v USA. Ne v České republice. Naše symboly jsou mnohem slabší, proto potřebují větší ochranu.  Myslím si, že stejně jako je nepřístojné veřejně močit na Ústavu ČR, Korán či Bibli, tak vytáhnout vlajku z vagíny není prostě normální.

Jsem rád, že dovolání Nejvyšší soud ČR neodmítl en blok, ale zamítl, tedy se dovoláním meritorně zabýval. To znamená, že dovolání bylo sepsáno dobře.

A co tedy NS ČR zjistil:

a) Projevem realizace práva na svobodu projevu je mimo jiné i umělecké dílo, a není-li jeho hlavním cílem bez hlubšího smyslu útočit proti nějakému náboženství, urážet a znevažovat jeho symboly a představitele, pak nezasahuje do práva na svobodu vyznání.

b) Celá předmětná představení neviděli, informace o nich se k nim dostaly jen ze sdělovacích prostředků, přičemž některé z nich referovaly o uvedení daných her již v minulosti na jiných scénách. V médiích pak byly reprodukovány jen některé scény, vytržené z kontextu, nikoli celé hry.

c) Referenční vzorek populace pro stanovení „průměrného občana“ musí vycházet vždy z konkrétní situace, za níž mělo k zásahu dojít. Kdyby se žalobci cítili dotčeni urážlivým projevem proneseným při katolické bohoslužbě či při jiné příležitosti, na níž by převažovaly osoby téže víry, bylo by namístě zvažovat vnímání průměrného českého katolíka (vyznavače příslušné víry). Protože však k uvedení her došlo v divadle přístupném vyznavačům jakékoli víry či bez vyznání a žalobci se s inkriminovanými scénami seznámili z celostátních veřejných sdělovacích prostředků, bylo namístě posuzovat, jak mohly být scény reprodukované v televizi v rámci pořadu o jejich uvedení na festivalu vnímány průměrným občanem České republiky.

d) Dovodil, že daná představení měla vyjadřovat určitou myšlenku, kladla si za cíl obracet pozornost publika k palčivým tématům současné společnosti, k projevům násilí mezi různými kulturami a náboženstvími, tedy jejich cílem nebylo zasáhnout žalobce, ani širší skupinu obyvatelstva (křesťanskou), k níž se žalobci hlásí. Nešlo o samoúčelné, urážlivé a nesnášenlivé jednání.

e) Mohl-li by za takový zásah být pokládán útok na čest Ježíše Krista a Jana Pavla II., nebyl by objektivně způsobilý způsobit průměrnému občanu České republiky pocity osobního neštěstí.

f) K nároku žalobců na ochranu jejich občanské cti, jež měla být zasažena scénou s vlajkou z představení „Naše násilí, Vaše násilí“, lze odkázat na zcela správné právní závěry odvolacího soudu. Dovolatelé pak v dovolání nepředložili žádné argumenty, které by měly zpochybnit názor odvolacího soudu, že průměrný občan České republiky by neměl být předmětnou scénou zasažen ve své občanské cti, natož aby danou situaci mohl pociťovat jako duševní útrapy.

Ad a) nevím, jak více může fyzická či právnická osoba urážet a znevažovat symboly náboženství, než je hanit a dehonestovat nepřístojným sexuálním chováním. Feministky dnes vidí sexuální obtěžování za téměř každým galantním aktem muže. Ale my nemáme vidět v „cucání“ falusu a v znásilnění znevažování? A jaký hlubší smysl měla hra?

Ad b) pokud vím, že se zločin stal, mám se otočit jen proto, že jsem ho neviděl, ale jen mi přišel e-maily s fotkami? Tím se popírá trestní právo a povinnost oznamovací. Není nutné vidět vše, abych věděl, že se páchá něco, co není v souladu s morálkou a právem.

Ad c) pokud si čtenář dá tu práci a pročte si diskuze, pak zjistí, že absolutní většina čtenářů byla pobouřena, viz Novinky, Seznam, iDnes. Jak může říci NS ČR, že většina občanů ČR nebyla pohoršena? Jaké pro to má důkazy? Žádné…

Ad d) tak to sorry. Neznám případ za posledních třicet let, kdy by někdo vešel do mešity a řezal imámovi hlavu. Ani neznám případ, kdy by křesťané (až na onoho zaocenánce) chtěli a hlavně páchali teroristické útoky. Neznám případ, kdy by křesťané vyzývali hromadně k násilí. Naopak znám případy muslimů a jiných náboženství (viz útoky proti Ujgurům). Pokud by hra měla být v podání NS ČR, pak by měla právě ukazovat nabídku smíru papeže Jana Pawla II., Benedikta XVI.,  Františka I., kteří se snaží s muslimy a jinými náboženstvími jednat a hledat dialog.

Ad e) jak je možné něco takového tvrdit? Věřím, že kdyby se provedl důkaz veřejným průzkumem, který by dal za pravdu divadlu, pak ano. Ale žádný takový důkaz proveden nebyl. A z internetových diskuzí je zřejmé, že pocit osobní nespokojenosti národa zde existuje.

Ad f) ano, to má soud pravdu. Ale v takovém případě nás měly obecné soudy vyzvat, v rámci § 118a o.s.ř., abychom doložili naše tvrzení. Nic takového se nestalo. Rád bych předložil stovky komentářů lidí, kteří stojí za námi.

Slušní lidé pro slušnou společnost

Co říci závěrem? Jsem rád, že jsme žalobu podali. Věděli jsme, že uspět je téměř nemožné, protože jsme byli první, co se takto ozvali a měli odvahu bojovat za základní hodnoty naší republiky. Ano, naše republika stojí na křesťanství, jeho hodnotách, úctě k národům, vlajkám, symbolům, Kristu a Bohu. Nemusím být věřící, abych věděl, že nevěra není dobrá a vražda je špatná. A obojí vnímáme jen díky tomu, že jsme byli stvořeni. Sv. Augustin i sv. Tomáš učí, že naše duše je stvořena Bohem jako jeho obraz, tedy dobro i zlo vnímáme ze samé podstaty. Tento boj není jen za křesťany, ale za každého, kdo ctí hodnoty, které nás drží při sobě. Tato žaloba není jen obranou kardinála a jakéhosi provinčního advokáta, ale je žalobou lidu, který touží po společnosti, která respektuje všechna náboženství, lidi každé pleti i národa, za předpokladu, že oni respektují to samé.

Chceme slušnou politiku? Slušná politika předpokládá právní jistotu, že jeden druhého nemůže urážet jen proto, že má „právo na svobodu slova“. Pak to vypadá, jak to vypadá. Pokud apriori říkáme, že některé osoby mají menší právo na ochranu osobnosti, pak je jasné, že do politiky jdou především lidé narcistní, podivní, s hroší kůží. Vždyť, která manželka chce o svém muži číst špínu, kterému dítěti dělá dobře číst o svých rodičích urážky? Slušná politika předpokládá slušné lidi. Ti předpokládají jisté hranice. A Nejvyšší soud ČR opět tyto hranice posunul k nedobrému.

 

Autor je advokát, autor podání k Nejvyššímu soudu

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010  Děkujeme!