Výročí 1956: Fidesz ovládl ulice vzpomínkou na „dvě řeže“

Dvacátého třetího října si Maďaři množstvím vzpomínkových akcí a politických manifestací tradičně připomínají začátek povstání proti Sovětům v roce 1956. Kromě toho si vládní pravice připomíná ještě další datum: 23. října 2006, tedy přesně před patnácti lety na padesáté výročí povstání.

Tehdy bylo krátce neslavném proslovu socialistického premiéra Ference Gyurcsánye, v němž se přiznával spolustraníkům jednak k zoufale ekonomické situaci státu, jednak k tomu, že si k nedávnému vítězství nad Fideszem Viktora Orbána pomohli sérií lží. Následovala řada bouřlivých demonstrací, které byly potlačeny policií, jenže k tomu nejhoršímu se teprve schylovalo.

Tankem na policii

Na demonstraci na padesáté výročí povstání 23. října 2006 demonstranti u parlamentu prorazili kordony, sami zatarasili jinou přilehlou ulici ukradeným autobusem a házeli odtud na policisty lahve a kamení. Policie odpověděla vodními děly, z nichž na demonstranty stříkala modrou a zelenou tekutinu, slzný plyn a došlo i na gumové projektily. Proti návštěvníkům Orbánova projevu se rozjela na koních a některé lidi zde zbila obušky. Demonstranti ukradli několik vozidel včetně obrněného a zprovoznili starý sovětský tank T-34, kterým se rozjeli proti těžkooděncům. Použili k tomu vlastní dráty a běžný opravářský kufřík; tank zprovoznil a řídil důchodce György Horváth, původním povoláním mechanik. Zastavil, když mu došel benzín (podle svého tvrzení zastavil sám). Horváth, nyní již zesnulý, byl odsouzen k podmínce a pokutě, kterou za něj zaplatila krajní pravice.

Nyní jednak uplynulo 15 let, jednak je polokulaté výročí povstání, jednak je před volbami, v nichž bude Gyurcsányova strana opět nejsilnější opoziční stranou, a tak média blízká vládě připomínají tehdejší násilí s větší intenzitou než normálně; dokonce vznikl hraný film, jehož název Elkúrtuk se dá přeložit jako „Pomrdali jsme to“ (jde o citaci z Gyurcsányova projevu). Opozice film odsoudila jako lživý a jako propagandu zaplacenou ze státních zdrojů, stejně jako směšování obou datumů.

Propojení událostí z roku 1956 s rokem 2006 totiž letos dominovalo hlavní akci Fideszu, takzvanému Mírovému pochodu. Ten je pokaždé hojně navštěvován, letos se jej zúčastnilo několik stovek tisíc lidí včetně tisíců Maďarů zpoza hranic, kteří v davu nesli své regionální (hlavně sikulské) vlajky. Zpívali národní písničky a prohovořil s k nim premiér Viktor Orbán.

Jeho projev vám přineseme v samostatném příspěvku. Pochod znovu ukázal, že tvrdé jádro voličů Fideszu tvoří asi dva miliony lidí; je velké a oddané, aktivně se vyjádří a zapojí i mimo volby. Tomu nasvědčuje i průzkum agentury IDEA, podle níž zhruba polovina voličů Fideszu deklarovala, že již podepsala petici Stop Gyurcsány, Stop Karácsony (mezitím transformovanou na Stop Gyurcsány, Stop Márki-Zay). U nezařazených voličů a nevoličů to byla naopak pouze 4 procenta.

Opoziční akce

Paralelně s fideszovským pochodem pořádaly svoji společnou akci i opoziční strany, a to na druhém konci Andrássyho třídy u Náměstí hrdinů. Na akci s názvem „Jednotně za svobodné Maďarsko“ vystoupilo všech pět kandidátů z nedávných opozičních primárek, na závěr pak prohovořil vítěz primárek a kandidát sjednocené opozice na premiéra Péter Márki-Zay. Podle reportáží a záběrů v televizích na akci dorazily zhruba jednotky tisíc lidí, což i liberální deníky označily jako velké zklamání, neboť se zdálo, že primárky dodaly opozici novou dynamiku.

Na rozdíl od akce Fideszu byla pozornost upřena jen na výročí revoluce roku 1956 a ne na dění při vládní krizi roku 2006. Péter Márki-Zay v projevu řekl, že „Maďaři v roce 1956 už měli dost odposlechů, sledování, vykonstruovaných procesů a ruského vlivu a my toho teď máme také dost.“ Ve své řeči apeloval na mládež (přestože většinu davu tvořili spíše starší příznivci strany Ference Gyurcsánye; samotného Márki-Zaye však v primárkách ve velkém volili mladí voliči opozice, zatímco starší lidé dávali přednost spíše jeho protikandidátce Kláře Dobrevové).

Dav také žádal, aby „rozšířili pravdu všude – do poštovních schránek, na čelní skla aut, mluvte se svými rodiči a prarodiči.“ Sympatizanty vyzýval i k tomu, aby se hlásili do volebních komisí a kontrolovali komisaře Fideszu. Hovořil o změně, kterou jeho vláda přinese, o svobodě tisku, rozvoji, svobodě samospráv a digitálním vzdělávání. Zmínil také, že „Maďarsko nakonec bude svobodná země, kde se i Fideszáci budou moct svobodně hlásit k homosexualitě, protože na tom nebude nic ostudného.” Spojování politiků Fideszu s homosexualitou (podle Márki-Zaye je mj. Fidesz „nejteplejší strana”) je výraznou součástí Márki-Zayovy rétoriky proti Fideszu v souvislosti s jeho kampaní proti tzv. „LGBT propagandě”. Když se nicméně redaktoři liberálního Telexu ptali v létě politiků Fideszu, zda by měli problém s kolegou otevřeným homosexuálem, politici vládní strany většinou odpovídali, že by to pro ně žádný problém nebyl. Podle ministryně spravedlnosti Judit Vargové „žijeme ve 21. století a je to v pořádku”, její kolega, europoslanec Tamás Deutsch, vyzval homosexuální kolegy, aby „žili podle své přirozenosti”. Márki-Zay je podle Deutsche sám homofobní, protože využívá téma homosexuality k útokům a zostuzování oponentů.

Je Orbánův syn gay?

I liberální komentátoři pak odsoudili jeho útoky na Orbánova syna Gáspára. Toho Márki-Zay označil za homosexuála, přičemž jako důkaz poskytl, že napsal diplomovou práci o svazcích partnerů stejného pohlaví (Orbán mladší je konzervativní evangelikál a na sociálních sítích podporuje otcovu politiku; momentálně však působí jako důstojník a není veřejnou osobou).

Dále Márki-Zay řekl, že vstoupit nyní do Fideszu je jako vstoupit v roce 1989 do dělnických milic komunistického režimu. S projevy vystoupili i neúspěšní premiérští kandidáti. „Nevyhlásili jsme sjednocení jen proto, že nám umožní vyhrát volby v současném systému… Děláme to všechno proto, abychom naši rozkradenou, rozeštvanou vlast znovu sjednotili a osvobodili,“ říkal například primátor Budapešti Gergely Karácsony. O jednotě mluvili i další politici a předseda Jobbiku Péter Jakab se vrátil k protestům ze zimy roku 2018. Tehdy poprvé protestovaly všechny opoziční strany společně, a to proti novele zákona o přesčasech, kterou opozice označovala jako „otrokářský zákon“. Od té doby sjednocování opozice akcelerovalo až k současnému spojenectví.

Dvouocasý pes jako třetí vzadu?

Svou akci uspořádala dříve během odpoledne taky recesistická Strana dvouocasého psa. Na jejím pochodu se objevily parodické verze vládních sloganů, například „Stop Gyurcsány, stop kdokoli!“ Nedávno vyšlo ve dvou průzkumech preferencí, že by se psí strana mohla dostat do parlamentu jako hlas protestu, protože volba mezi dvěma bloky není pro část voličů atraktivní.

Svou samostatnou akci pořádalo i krajně pravicové Hnutí Naše vlast. I tam se vzpomínalo na rok 2006. Tehdejší události krajní pravici zviditelnily a posunuly Jobbik k jeho první parlamentní účasti.

Ani na jednom z pochodů nepřevažovali lidé s rouškami. Počet případů přitom roste. Proočkovanost se pohybuje kolem 70 procent a okolo milionu lidí už dostalo třetí dávku vakcíny.

Foto: Zsolt Czeglédi (MTI)

Chcete být o situaci v Maďarsku pravidelně informováni? Sledujte (jako my) facebookovu skupinu Co se děje v Maďarsku.

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010  Děkujem