Přeje si Vladimir Putin vyjednávání? Takřka určitě ano. Chce Putin vyjednávat? Téměř jistě ne. Rozdíl to není sémantický.
Všichni jsme četli článek New York Times o „tichých signálech“, které Kreml zjevně vysílá do Washingtonu. Všichni jsme předpokládám také viděli kritiku tohoto článku na těchto webových stránkách i jinde. A pochopitelně jsme viděli i to, jak Rusko neustále stupňuje násilí na Ukrajině, včetně nedávného masivního leteckého bombardování civilistů.
Proč Kreml nechce mír?
Někteří lidé pokládají stupňující se ruské násilnosti za důkaz, že to zpravodajství v Timesech se nezakládá na pravdě – nebo ještě hůře, že se podílí na nekalém spiknutí washingtonských insiderů, které má donutit Kyjev, aby omezil své válečné cíle. Já naopak tuhle kritiku odmítám.
Aby bylo jasno, ve Washingtonu i jinde se skutečně ozývají hlasy, které vyzývají k jednání, a ty jistě argumentují i oním článkem z Timesů. To však neznamená, že tyto signály nejsou reálné.
Problém je v tom, že když se řekne „vyjednávat“, myslí tím lidé různé věci. Říct, že Kreml chce jednat, není totéž jako říct, že jednání chápe jako prostředek k dosažení míru. Předpokládat, že Kreml si myslí to, co si myslíme my, je chyba.
Problém začíná v Rusku. Kreml nechce mír z prostého důvodu, že mír by podkopal jeho domácí moc. Tato válka transformovala všechny aspekty ruského politického života a větší část ruského společenského a ekonomického života ve prospěch Putina.
Válka potopila předválečné základy, na nichž byla postavena Putinova moc – tu věcnou dohodu mezi Kremlem, elitami a masami – do té míry, že si Kreml nemůže být jistý, zda tyto základy vydrží i v době míru.
Právě proto Putin mimo jiné nikdy nemluví o tom, jak bude vypadat život po válce: z politických důvodů potřebuje existenciální geopolitickou konfrontaci, která mu vydrží až do přirozeného konce jeho života.
Zároveň ale potřebuje, aby byla válka zvladatelná. Jak jsme viděli, Kreml se usilovně snaží omezit hmotný dopad války na obyčejné Rusy a potlačit ty záchvěvy nespokojenosti, které se přece jen objeví. Válka, v níž nemá pod kontrolou dynamiku eskalace, je riskantní.
Tato rizika samozřejmě narůstají, čím více se blížíme k prezidentským „volbám“ v březnu 2024. Putin patrně předpokládá – a nejspíš správně –, že se mu Ukrajina a Západ budou před volbami snažit zasadit řadu úderů s nepředvídatelnými důsledky.
Snaha o rozkol
Zapojení Západu do vyjednávacího procesu – a ruku na srdce, on chce jednat se Západem, ne s Kyjevem – tak slouží zjevnému účelu: snižuje chuť Západu bojovat a skýtá Kremlu kontrolu nad eskalací.
Putin tuto strategii zakládá na nesouladu mezi ruskými a západními zájmy v této válce. Putin si uvědomuje, že Západ – včetně zarytých stoupenců naprostého vítězství Ukrajiny – si doopravdy přeje mír. To mu dává výhodu.
Putin ví, že pokud se začne jednat, Západ bude chtít, aby rozhovory uspěly, a nejspíš se bude zdráhat udělat cokoli, co by mohlo tento úspěch ohrozit – například poskytnout Ukrajině nové zbraňové systémy nebo urychlit její členství v NATO. To je samo o sobě pro Putina dostatečný důvod k jednání.
Pokud jednání – nebo dokonce diskuse o jednáních – byť jen dočasně zpomalí tempo západní finanční, vojenské a diplomatické podpory ukrajinského válečného úsilí, dosáhnou z velké části toho, co Putin potřebuje.
Problém je následující: pro Západ jsou jednání prostředkem k ukončení války. Pro Rusko jsou prostředkem, jak ji vyhrát.
Putin si tento nesoulad uvědomuje a touží ho využít. Nejsem si ale vůbec jistý, zda to všichni západní rozhodující činitelé chápou.
A co hůř, západní mocnosti nemohou na jednací stůl dát nic, co by tuto logiku změnilo – nemohou totiž nabídnout nic, co by mohlo nahradit válku coby základ Putinovy moci.
Jak končí války
Nic z toho neznamená, že válka nakonec neskončí jednáním. Jak už bylo řečeno ad nauseam, všechny války končí vyjednáváním – i když tomuto vyjednávání předchází drtivé vojenské vítězství. To je pravda.
Ale ne všechna jednání válku ukončí.
Přeložil Viktor Janiš
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!
200 Kč
500 Kč
1000 K