Vyhrát volby nestačí

pexels-photo-129112

Britští toryové zvítězili ve všeobecných volbách, protože si levice příliš důvěřovala. A demokratičtí kongresmeni v USA odhlasovali obžalobu prezidenta Donalda J. Trumpa z velezrady. Také v tomto případě si levice příliš důvěřovala. Proč to dělají? Nevědí, že jim to ublíží? Ne. Spoléhají na to, že pravice neví, jak svých volebních vítězství efektivně využít.

Jen se rozhlédněte. Podle všeho vyhrála levice každou významnější kulturní bitvu a získala převahu v každé významnější instituci. Obsadila federální byrokracii. Řídí ministerstvo spravedlnosti. Řídí osnovy veřejných škol. Řídí systémy udělování pověření pro výkon funkce. Ovládá Hollywood a média. Diktuje vědecké závěry týkající se počasí (tj. ve prospěch globálního oteplování). Ti lidé změnili definici slova „manželství“. Vynalezli dokonce nové gendery. Obrátili ženy proti mateřství. Vymanili děti z rodičovského dohledu. Neexistuje žádný důvod, proč by kdy měli prohrát volby, ledaže jim ten jejich dlouhý pochod k nejvyššímu společenskému postavení zničil smysl pro realitu – nakolik nebyl zničen už před tím. Zkrátka, jejich vítězství byla tak oslňující, že jejich revoluční osvícenost předběhla osvícenost normální veřejnosti, která je těmi stále bizarnějšími nároky levice vyděšena. Ale i tak – proč by mělo záležet na nějakých námitkách veřejnosti? Ty pravicové „ubožáky“ (v originále „deplorables“; odkaz na vyjádření H. Clintonové v rámci její prezidentské kampaně na adresu voličů D. Trumpa – pozn. red.) lze potlačit nebo ignorovat; copak mají nějakou moc? Jaké instituce ovládají? Jaký skutečný odpor od nich lze očekávat? Střelné zbraně jim můžeme sebrat. Jejich alternativní média umlčet. Je to jen otázkou času. A nebo ne?

Jedna věc je věřit, že máte pravdu, ale něco jiného je nacpat tu „pravdu“ národu do krku. A právě proto utrpěla levice minulý týden ve Velké Británii tak ošklivou volební porážku. Ale zase – no a co? Napomenutí z voleb znamenalo pro levici vždycky (přinejlepším) jenom odklad – nebo příležitost vyhrát díky nemožnému pokrytectví „konzervativců“, kterým už ke konzervaci nic nezbývá. Levice – po mnoha letech narušování národního patriotismu a tradičního britského i amerického způsobu myšlení a života – nikdy netroubí na ústup. Ledaže si tu a tam dá pauzu před dalším postupem vpřed.

Podle představ konzervativců jsou naopak volby alfou a omegou. Zvolte Trumpa – a vysušíme bažinu. Zvolte Trumpa – a postavíme zeď. Cože? Unikla nám snaha levice obcházet Ústavu? Patrně unikl naší pozornosti dlouhý a snadný průchod marxistů kulturními institucemi prostřednictvím Hollywoodu a médií – a nezapomeňme na vzdělávací systém od mateřské školy po maturitu.

Jestliže si levice dala na chvíli pohov se sabotováním národního hospodářství, jestliže se kola obchodních styků začínají otáčet způsobem, který je lidem ku prospěchu, neznamená to, že se politická korektnost dala na ústup (jak to chápou libertariáni). Levice pouze čeká, až jí uspávající účinky prosperity zase vydají šťastnou zemi do rukou. Rozklad tedy nevyhnutelně pokračuje – pokaždé, když se přívrženci socialismu dají znova na pochod, postupují vpřed ještě vychytraleji. Levice se zmocnila volného obchodu, který existuje jenom v učebnicích, a využila jej k tomu, aby britské hospodářství přivedla k závislosti na Evropě a americké na Číně – tedy do svěrací kazajky, z níž pro ty dvě země není úniku.

Jedna věc je vyhrát volby, jak se podařilo Trumpovi v roce 2016, ale něco úplně jiného je využít tohoto volebního vítězství k zastavení pokračujícího procesu národního rozkladu. Vítězství ve volbách – viz Amerika – se může ukázat bezvýznamným, ztratíte-li dva roky nato kontrolu nad Sněmovnou reprezentantů. Ta vás v takovém případě obžaluje z velezrady. To je událost, která činí všudypřítomnost vykonstruovaných obvinění Trumpa dvojsmyslnou.

Já vím – teď řeknete, že v Senátě Trump poražen nebude. Ale o to nejde. Pětačtyřicet procent voličů v zemi věří, že náš prezident je veřejný nepřítel. A obžaloba z velezrady je v tom utvrzuje. Posiluje závažnou roztržku v národě. Napřesrok by při Trumpově znovuzvolení mohlo dokonce dojít k velkým násilnostem.

Vítězství ve volbách – to je nabíledni – neznamená, že něco změníte. K brexitu ještě nedošlo, i když byl Boris Johnson v úřadě již před volbami. Trump pohraniční zeď ještě nepostavil, i když tento republikán shrábl vítězství již v roce 2016 (a ovládl tehdy obě komory Kongresu). Vyhrát volby nestačí. To, na čem záleží, je, co se svým vítězstvím uděláte. Musíme se tedy ptát: vědí naši republikáni a toryové, co je třeba dělat? Promysleli ten problém? Rozumějí mu?

Máme důvod ke starostem. Kdo je v Británii skutečným držitelem moci? Dokážete to uhádnout? Boris Johnson to není. Jeho jméno je třeba uvedeno na dveřích, ale on zemi ve skutečnosti neřídí. Řídí ji trvalá vláda – byrokracie. Pamatujete si někdo na starý britský televizní komediální seriál Jistě, pane premiére!“?

A jakou byrokracii máme teď! První, k čemu musí bezesporu dojít, je patriotická náprava v našich byrokraciích. (Neproveditelná, ovšemže.) Záleží-li nám na zachování svobody, je třeba říci jedno: ideologie levice působí podvratně proti svobodě a omezenému vládnutí. Staví se proti národním hranicím a národní identitě jako takové. V našich národních institucích by neměla mít žádné místo, žádné útočiště. Je třeba obnovit a vyžadovat přísahu loajality. Radikální levičáky a revoluční socialisty je třeba vyhodit. Tyto ideologie přímo protiřečí ústavním principům. Kongresmenům, kteří mluví o revoluci – například Alexandrii Ocasio-Cortezové – by se jejich úřady měly odebrat. Takoví lidé nemohou s dobrým svědomím skládat přísahu věrnosti naší Ústavě. Vynucujme tedy loajalitu, a neloajálnost trestejme. Postarejme se, aby byli vládní úředníci plně zodpovědní.

Všimněte si, co se děje, je-li levicovým radikálům dovoleno zastávat úřady, sabotovat zákony, rozdělovat veřejnost, ničit podnikání a obtěžovat prezidenta, který se staví proti jejich socialistické agendě. Řečnické umění k jejich zastavení nepostačí. Je třeba jednat podle zákona a na podkladě jeho moci proti nim použít jejich přísahu loajality. Je možné, že situace vyžaduje něco takového, jako řadu veřejných soudních přelíčení. Hlasitě zveřejňovat, co levice páchá: tedy sabotáže, podvratnou činnost, porušování úředních přísah věrnosti Ústavě (nebo v britském případě Koruně). (Co jiného je např. odmítnutí representací některých měst v USA, tzv. azylových, aplikovat platné federální zákony? – pozn. red.)

Ale to ne. Od nás se nedá čekat, že budeme něco nazývat pravým jménem (totiž velezradou). To se nemůže stát – leda až po bombardování a invazi ze strany Číňanů a/nebo Rusů. Proč? Protože se lidi podařilo již po mnoho let ideologicky rozdělit, a dělo a děje se to velice mazaně. Mnoho lidí neví, co to jsou ústavní principy. Zkusíte-li to dnes dát k soudu, bude každá porota rozdělena a neschopna vynést rozsudek. Nelze čekat, že by někdo mohl být shledán vinným.

Existuje možnost byrokracii a média reformovat? Jakou kouzelnou hůlkou? Máme nějakého Hérakla, který by ty Augiášovy chlévy vyčistil? Ne. Obviňování prezidenta z velezrady tedy pokračuje dál. Dál a dál se mluví o Trumpově spolčení s Ruskem. Levice šíří dvojnásobnou silou své poselství nenávisti. Indoktrinuje děti a mladé lidi. Plní filmy a televizi propagandou kulturního marxismu – feminismu, transsexualismu, gayismu a otevřených hranic. Amerika je, co se dopadu té ideologie týká, na stejné lodi s Británií. Ta je vzhledem ke svému demografickému úpadku určená stát se ostrovní provincií Eurabie. Nepodaří-li se uskutečnit zmíněné neuskutečnitelné reformy, nebude za třicet let žádná Británie existovat.

Nás ve Spojených státech zaručeně čeká, že v nadcházejícím desetiletí budou na Pensylvánské třídě č. 1600 (tj. v Bílém domě – pozn. překl.) trůnit zkorumpovaní republikání nebo levicoví demokraté. Až k tomu dojde, nabere totalitní vlak rychlost a zaveze nás všechny do gulagu.

Po tolika věcech, které jsme už viděli – zločinné zneužívání moci za Obamovy vlády, pokrytectví v médiích a bezzubou reakci republikánů – neexistuje sebemenší vážná naděje, že se skutečný problém podaří vyřešit. Nikdo nemá odvahu říci, v čem ten problém spočívá. Váháme nazvat velezradu velezradou, zrádce zrádci. Jednáme, jako by nepřítel mezi námi byl pro nás tím pravým, ctihodným parlamentním partnerem ve vládě. Jenže to nejsou naši partneři. Jsou to naši hrobaři – ve smyslu slov sovětského vůdce Nikity Chruščova: „Pohřbíme vás.“

Už bychom v tom měli mít zcela jasno. Levice usiluje o vyvrácení Ústavy – vždyť na tom dennodenně otevřeně pracují. Důkazem je obžaloba prezidenta Trumpa z velezrady. Pravda nad nimi nevítězí, protože my sami nejsme otevřeně sami sebou. Kdybychom byli poctiví, vyvodili bychom z toho, co vidíme, správné závěry. Levicoví poslanci páchají těžký zločin křivopřísežnictví, každým krokem porušují spravedlnost a zločinně přestupují zákon. Kdy budou oni pohnáni k zodpovědnosti? Kdy se před porotou sobě rovných ocitne Hillary Clintonová? Už včera bylo pozdě. Je nabíledni, že levice je ještě pořád dominanntní. Bažina má stále moc ve svých rukou. Zvolení Trumpa to nezměnilo. Toho by si měl povšimnout Boris Johnson.

Co nás zadržuje? Co je překážkou skutečného vítězství konzervativců? Toužíme,  aby dál trval příjemný život. Určitě nechceme, aby se ta loď příliš rozhoupala. Jenže dobrý život nemá šanci dlouho vydržet. Už nyní mele náš systém z posledního. Veřejnost je rozdělená a zmatená. Neexistuje jednota a národní konsenzus. Mezi lidmi se ve vší vážnosti mluví o možnosti občanské války.

Jen se zamyslete: skrytě socialistický prezident použil FBI ke špehování protisocialistického prezidentského kandidáta – a nikdo se za to (dosud) neocitl v žaláři. Když ty lidi chytili za ruku, oháněli se národní bezpečností. Zfalšovali záznam, překroutili fakta, obžalovali amerického prezidenta z velezrady – a čtyřicet procent naší země jim uvěřilo. Ocitáme se v proto-sovětské republice. Všiml si toho vůbec někdo? Americkému volebnímu systému chybí jen pár procent k tomu, aby se natrvalo ocitl v područí demokratické většiny. Právě nyní už v Kalifornii, státě s největším počtem obyvatel, nezíská žádný republikán jakýkoli úřad s celostátní působností. Je to stát jedné strany, kde jsou republikánští zákonodárci ve sněmovně vytlačováni z pódia ozbrojenou stráží, když vyrukují s podvratnou činností či velezradou komunistů. (Ano, to se stalo.)

Naši konzervativci a vlastenci – podobně jako Hannibal po bitvě u Kann – nevědí, jak využívat svých vítězství. Je načase uznat širší realitu pokračující a systematické podvrané činnosti. Čím déle to odsouváme, tím bude naše situace horší.

Komentář uveřejněn 19. prosince 2019. Převzato se souhlasem autora. Pro Konzervativní noviny přeložila Ivana Kultová.

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010  Děkujeme!

Podpořte nás

Samo se to neudělá…

Konzervativní noviny potřebují vaši pomoc, aby měly více obsahu, byly více vidět a více slyšet!

Podpořte nás zde.