Není nijak překvapivé, že na neprogresivních stránkách je snazší získat pozitivní ohlasy psaním o podivných nápadech Pirátů či o dvojím metru a ignoraci faktů v redakci časopisu Respekt, zatímco článek o nominálně konzervativním subjektu, jako je koalice Trikolora-Svobodní-Soukromníci (TSS) vyvolá většinově reakce zcela odlišné. Nicméně jsem toho názoru, že konzervativní či klasicky liberální čtenáři jsou celkově odolnější a mají menší nároky na „safe space“ a na “diverzitu pouze těch správných názorů” než přecitlivělí a pod jhem “mikroagresí” strádající jedinci na opačné straně politického spektra. Proto jsem se rozhodl ještě jednou vstoupit do role “ďáblova advokáta” a rozvést své výhrady.
Tento článek je na základě obdržené zpětné vazby rozšířenou a upravenou verzí původního textu. V zájmu věcné návaznosti se tato původní verze, podobně jako v Cimrmanově hře Akt, občas vynoří a pak zase zanoří. Omlouvám se čtenářům, pro které by to působilo rušivě, ale snad to v takovém případě alespoň zvýší rychlost čtení.
Otázka Zeleného údělu
Deklarovaná podpora pro TSS je dávána často do souvislosti s údajným progresivismem současné ODS a Petra Fialy zvláště. Demonstrací toho má být jeho výrok ve smyslu, že Zelený úděl je hotová věc, což je vnímáno přinejmenším jako nedostatečně radikální. Nicméně zápal a verbálně silné názory jsou jedna věc a reálné výsledky jsou věc druhá. Petr Fiala správně podotkl, že se schválením Zeleného údělu je pozdě něco dělat. To je krutá pravda, protože to schválení již proběhlo a na straně schvalovačů byl i „udatný obránce konzervativních hodnot“ a „bojovník proti diktátu Bruselu“ Andrej, jenž údajně kvůli tomu úpí pod šikanou eurokratů (viz příklad z twitteru dole). Ovšem důležitější než samotné schválení je, jakým způsobem a v jakých oblastech bude (nebo nebude) Zelený úděl v praxi realizován. A zde ještě existuje manévrovací prostor. Buď je možné snít o tom, jak Andrej Babiš pod tlakem svého „důsledně konzervativního koaličního partnera TSS“ hrdě odmítne dotace pro Agrofert a jak se z toho Zelený úděl neslavně zhroutí, anebo věřit, že Zelený úděl, na jehož realizaci se bude podílet vláda s výrazným podílem ODS/SPOLU (blíže viz pozice poslanců Evropského parlamentu za ODS, například Alexandra Vondry i zde v KN), dopadne v důsledku toho podobně jako různé předchozí ambiciózní vize pro EU. Přirozeně lze v tomto směru mít pochybnosti spojené s koaliční podstatou SPOLU, ale tento rozpor je snadno řešitelný, a navíc existuje i v rámci faktické koalice TSS. (viz další otázky níže).
Otázka nepřátelského převzetí
Další obavou je, že ODS v rámci SPOLU bude „ovládnuta“ ze strany TOP 09. A jako „záchrana“ před touto hrozbou bývá prezentován útěk bez boje, tj. nevolení ODS a volba TSS. To je přirozeně právem každého voliče, avšak sluší se připomenout, že existuje možnost kroužkování, které lze využít nejen mezi jednotlivými koaličními subjekty, ale i v rámci kandidátů za jeden z nich a tedy cíleně upřednostnit ty „nepokrokové“. Navíc při prostém srovnání velikosti členské základny ODS a TOP 09 a zejména vzhledem ke skutečnosti, že naprostá většina více progresivních voličů bude raději volit Piráty než zkoušet své štěstí v rámci kandidátky SPOLU, lze oprávněně konstatovat, že varianta „útěk k TSS“ se jeví jako poněkud přehnaná.
Otázka koalic
Při srovnávání obou možností mě též zaujala skutečnost, jež sice pro mě osobně není rozhodujícím faktorem, ale zároveň hojně zaznívá ze strany odpůrců SPOLU. Jejím ústředním motivem je: “ODS a KDU-ČSL a TOP 09 jsou příliš odlišné, takže výsledný subjekt je ideologicky heterogenní, nečistý a tedy nevolitelný.”, neboli shrnuto pěkně po zemanovsku: “Koalice jsou podvod na voličích.” V této souvislosti mi kombinace libertariánských Svobodných, etatistické Trikolóry (viz hlasování v lednu 2021 o kvótách na české potraviny a státní Budvar) a amorfně nečitelných Soukromníků připadá až zábavně podobná. Včetně obtížného kompromisu, který by měl celou formaci údajně činit nevolitelnou. Koalici SPOLU bývá v tomto směru předhazován postoj k zavedení eura (které ale není aktuální pro nadcházející volební období). V případě TSS, jak zaznělo v komentářích k předchozímu článku, to je zase postoj vůči vystoupení z EU, kdy Svobodní by nejraději czexitovali co nejdříve (viz jejich postoj, když ještě kandidovali samostatně), zatímco Soukromníci nejraději nikdy (viz jejich postoj před volbami do Evropského parlamentu 2019). Nicméně, jak vyplývá z mých dřívějších článků na toto téma, spojování samotné mně osobně nevadí.
Otázka propadnutí
Podstatnější je, že Trikolóra od svého založení byla fakticky stranou jednoho muže, tj. Václava Klause ml., jenž byl – až do svého ústupu z politiky – bezesporu výrazná a viditelná postava, sice s tendencí k určitému solitérství, ale presto se značným politickým talentem. Nabízí se kvízová otázka: Kromě Václava Klause ml., jakou jinou výraznou postavu Trikolóry znáte? Při vší úctě k paní Majerové-Zahradníkové, dokud se nestala po odchodu Klause ml. předsedkyní, byla, navzdory své místopředsednické funkci, fakticky jen jeho “pozadím”. Teprve když Václav Klaus ml. vyhodnotil Trikolóru jako ztrátový projekt a vzdal se funkce, tak se ona stala její hlavní tváří. A z velké části i tváří jedinou. Aneb jaké další výrazné a obecně známé postavy Trikolóra nabízí? Nechť si každý srovná viditelnost před a po této změně ve vedení. Samozřejmě, nové předsedkyni nelze upřít snahu. S blížícími se volbami dostala přístup do médií a na konci července 2021 začala náhle (srovnejme například s Lukášem Zálomem ze Svobodných píšícím zde od 2006) publikovat na Neviditelném psu (viz jejích rychle “nasekaných” 12 článků za poslední dva měsíce), ale přesto vnímám na základě výše uvedeného volbu pro TSS jako s vysokou pravděpodobností propadlý hlas.
Otázka priorit
To by přirozeně nemuselo být důvodem k psaní tohoto článku, kdyby nebylo smutné skutečnosti, že TSS primárně ubírá hlasy SPOLU, pěkně v duchu hesla tzv. “skalních voličů ODS“, které zaznělo v předchozích článcích: “Raději Babiš premiérem, než Fiala dále předsedou.”. Tím tedy hlasy pro TSS fakticky snižují šanci na nebabišovskou vládu a, i kdyby k ní přeci jen došlo, tak tím hlasy pro TSS reálně posílí pozici Pirátů v rámci této vlády se všemi s tím spojenými průvodními jevy. Z výše uvedeného vyplývá, že navzdory ideovému krasořečení je tedy primární motivací vedení TSS snaha podojit stát v příspěvku za získané hlasy (viz finanční příspěvek za překročení 1,5% a 3%). Vidím v tom zrcadlovou podobnost se Zelenými, kteří se halasně prezentují jako ideově čistí asketové, idealisté, nematerialisté a nekonzumní „sluníčkáři“, jimž prý jde jen o ideje, dobro a mravní principy, ale zároveň se také kvůli dojení státního příspěvku chystají uloupnout pár procent Pirátům a tím oslabit jejich volební výsledek jakož i, pokud by došlo na vládní účast, pirátskou pozici vůči “nepokrokovým” stranám. Přirozeně chápu, že všechny politické strany ve volbách usilují o získání státního příspěvku, ale u některých je tato motivace, vzhledem k jejich deklarovaným prioritám a voličskému zacílení kombinovanými s jejich reálným postupem, zjevně více dominantní než u jiných.
Otázka spojení
Za důležitou též považuji skutečnost, že, i pokud by k propadnutí pod 5 % překvapivě nedošlo, představuje TSS potenciálního partnera Babiše, u kterého ráda zastoupí ODS, pokud ta pod vedením Fialy “zaslepeně nepochopí, jak úžasná by pro ni byla koalice s ANO”. Přirozeně platí, že vláda se skládá až po volbách, ale logika situace dává jasný obraz. Příští vláda bude buď Babišova nebo nebude Babišova, jiná možnost není. A pokud nebude Babišova, budou v ní obě koalice, tj. SPOLU i Pirstan, jinak to reálně není možné. Přirozeně není povinné se před volbami vymezovat, s kým nikdy nejít do vlády, ale hodně subjektů to přesto činí. Včetně TSS. Ta, ústy své předsedkyně, deklarovala, že hlavním protivníkem a nejvíce nepřijatelným partnerem je Pirstan. Logický závěr je tedy evidentní. Navíc vůči ANO jsem ze strany TSS toto negativní vymezení nezaznamenal, pouze ve svém programu vágně odmítá dotace “velkým korporacím”. Takže TSS tedy stopne dotace pro Agrofert? Na to bych si tak úplně nevsadil… Navíc se leccos dá schovat pod “podporu českých firem” v témže programu. A ani členská základna zrovna nefandí omezování Andreje Babiše (viz příklady níže).
Otázka programu
V programu TSS mi vadí jejich, po vzoru starého Klause, „pragmatická“ vstřícnost k Rusku a Číně, čímž nemíním ryze obchodní vztahy (byť je otázka, do jaké míry ryze obchodní vztahy s těmito zeměmi mohou existovat – viz například německá iluze v tomto směru na téma Nord Stream 2). Narážím na to, jak ve svém programu v rámci „suverenity“ nechtějí „dráždit“ jiné státy účastí na cvičeních NATO (viz příslušná část programu). Z taktických důvodů to tam není řečeno nahlas, ale logicky se jedná primárně o Rusko a Čínu, jelikož to jsou hlavní stěžovatelé na “agresivitu a imperialismus” NATO. V neposlední řadě Trikolóra (stejně jako Zeman, SPOZ, socdem, komunisté atd.) ještě s mladým Klausem, ale i po něm (zde, zde a zde) vytahovala strašení “Sudeťáky”, což mi přijde silně trapné a jako člověka zajímajícího se o historii mě to hodně štve, neboť to považuji za stejný kalibr, jako když “progresivní” strany kolem sebe neustále vidí samé “fašisty, rasisty a homofoby”.
Euroskepse ano, ale…
Skeptický postoj vůči politikám EU mi je obecně sympatický, ale ze strany Trikolóry za Václava Klause ml. a ze strany Svobodných (viz výše) mi přijde přehnaný, tudíž jako prázdná póza bez reálné šance tyto politiky omezit. Současný program TSS sice vypadá více umírněně než Klausovy dřívější výkřiky, ale vzhledem k jejich historii to budí dojem jako z taktických důvodů vytvořená kamufláž. Tento dojem podporuje i skutečnost, že pod tento program se, vzhledem k personální slabosti TSS, „pružně integrují“ kádry ještě loni působící v rámci SPD (viz lídryně TSS v Ústeckém kraji). Vystupování Majerové-Zahradníkové a současná formulace programu proto vykazují podezřelou podobnost se snahou pánů Bartoše a Rakušana maskovat “pokrokové” názory kvasící v Pirátské straně. Celkově tedy na mě TSS působí silně nedůvěryhodně.
Příklady z trikolórského twitteru:
– SPOLU kritizována jako „prosudetská strana“ a její členové jako “kolaboranti”
– přidání se ke kopání do BIS coby „čučkařů“
– pohoršování se nad antibabiš guerillou“
– názor, že EU (viz kauza dotací a střetu zájmu) nespravedlivě perzekvuje Babiše za jeho kritické postoje vůči EU (zajímavé prezentování bruselského kývače Andreje, jako „disidenta“ pěkně v souladu s marketingovou linií ANO )
– kritika Jurečkova návrhu na snížení důchodů komunistickým prominentům
Jistě, výše uvedené příklady lze odbýt ve stylu: “Není to v programu.” nebo “Jsou to jen výkřiky bezvýznamných a menšinových členů.” nebo “To jsou jen detaily.” Ano, jsou to jen detaily. Ale ty detaily ukazují určitý trend a názorové směřování. A stejně jako mi taková maskovací bagatelizace přijde nedůvěryhodná u Pirátů, tak úplně stejně ji vnímám i u TSS.
Teorie a praxe…
Každý má jistě právo volit podle svého svědomí, ale je vhodné být k sobě upřímný a připustit si rozdíl mezi tím, “co bych chtěl volit” a co doopravdy budu volit. Pokud oprávněně kritizujeme levicově-progresivní „virtue signalling“, tak by bylo spravedlivé si připustit jeho rizika i na opačném konci názorového spektra. V případě TSS tak lze snít o euroskeptické reformě či rozpuštění EU, o svobodě slova, volném trhu bez dotací, konzervativních hodnotách, ale v praxi její volba znamená podporu nebo alespoň toleranci (vzor KSČM) Babišovy vlády se všemi jejími průvodními jevy.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!