Od nizozemských voleb uběhly tři týdny, během kterých zaznělo mnohé – spousta uživatelů sociálních sítí, novinářů a bohužel i politiků zvolilo tu nejjednodušší cestu s pracovním názvem „pláč nad rozlitým mlékem“. Je čas si přiznat, že toto je ta nejhorší cesta, kterou můžeme zvolit. Mnohem lepší a hlavně žádoucí je poučit se.
Geert Wilders je nepochybně osobností nizozemské a ostatně i evropské politiky, která budí kontroverze. V nizozemské politice se pohybuje již dlouho, poslancem byl poprvé zvolen už v roce 1998 za středopravou stranu VVD, s níž se v roce 2004 pro názorové rozdíly rozloučil. Poté založil PVV – Stranu pro svobodu, kterou letos dovedl k volebnímu vítězství.
Konzervativní program
Před letošními volbami prošel vývojem i sám Wilders: to se odráželo jak na jeho postojích k islámu (boj proti islámu nahradil bojem proti islámskému radikalismu), tak i na postoji k Evropské unii (předpokládám, že si začal uvědomovat, že „Nexit“, tedy vystoupení Nizozemska z EU, není tak úplně reálný).
Dal jsem si tu práci – a dost možná na rozdíl od jiných, kteří se k nizozemským volbám ve velkém vyjadřovali – jsem si přečetl celý program Wildersovy strany PVV. Jedno je jisté: nemusíme Wilderse považovat za konzervativce, ale letošní nizozemské volby vyhrál s jasně konzervativním programem.
Jeho volební program obsahoval například zpřísnění azylové politiky, přísnou návratovou politiku, zastavení prorůstání jiných kultur do vedení země, zpřísnění trestů za sexuální zločiny, stavbu jaderných elektráren a naopak negativní postoj k zavírání současných elektráren, rušení různých klima-fondů, odmítání klima-daní, daní z masa a podobných nesmyslů, odmítnutí omezení práva veta členských států v EU nebo také zákaz indoktrinace dětí ve školách.
Troufám si říct, že tento program by byl přijatelný nejen pro většinu občanů naší země, ale i celé Evropy.
Obrovská chyba!
Namísto pláče si tak položme důležitou otázku: proč si konzervativní strany nechaly vzít svůj program, své hodnoty a na stříbrném podnose je předaly jiným?
Konzervativci – nebo ti, kteří se jimi nazývali – po celé Evropě udělali obrovskou chybu, když si přestali být jistí a začali ustupovat ze svých vlastních konzervativních hodnot. Ustoupili progresivní kulturní levici, která tvoří jejich logického ideového soupeře a která v naší západní civilizaci postupně prorostla institucemi, univerzitami a médii a tím vytváří dojem, že zastupuje zájmy většiny. Ne. Nezastupuje, byť se tak ráda tváří. A mnozí konzervativci jim bohužel sedli na lep. Pak je tu i část, která se nechala silným křikem progresivistických aktivistů a svojí nejistotou zavát do pozic, kde najdeme různé blázny. Obojí je špatně. A obojí už samozřejmě nemá s konzervatismem nic společného.
I kvůli všem těmto chybám, které konzervativci udělali, volí lidé dnes, v době, kdy je pod tíhou různých experimentů logická poptávka právě po konzervativních myšlenkách, ne ty, kteří se za konzervativce jen označují a hlásají vlastně to, co hlásá i progresivní levice, ale ty, kteří jim nabízejí skutečně konzervativní program, konzervativní řešení. A to bez ohledu na to, zda nosičem toho konzervativního programu je Geert Wilders či Marine Le Pen. Chyba totiž nikdy není ve voličích, chyba je vždy v politicích.
Co si z toho vzít?
Držme kurz. Nenechme se zviklat. Neuhněme – ani jedněm, ani druhým. A hlavně se nenechme zavát tam, kam nechceme. To je teď jednoznačný úkol pro všechny strany i politiky, kteří se identifikují jako konzervativní. Konzistentně své myšlenky prosazovat, vysvětlovat a hlavně nabízet řešení. Překonat problém současné politiky, který tkví v její ideologické vyprázdněnosti a tím pádem i v absenci na myšlenkách založených návrzích řešení.
A vlastně to není úkol jen pro konzervativce, ale pro všechny napříč spektrem. Vraťme se k tomu, co je správné. K tomu, že konzervativci mají vést svoji moderní konzervativní politiku, liberálové svoji původní liberální politiku a socialisté klasickou socialistickou politiku. Musíme znovu postavit politiku na ideologii a z ní vycházejících řešeních, na jasných zájmech, které strany prosazují pro svoji zemi a své voliče.
Nemastné a neslané politikaření, které jde vidět čím dál více po celé Evropě, není správnou cestou. Protože kdyby to byla správná cesta, tak politici, jako je Geert Wilders v Nizozemsku, AfD v Německu a FPÖ v Rakousku, by nedominovali průzkumům a nevyhrávali by ve volbách.
Autor je nezávislým senátorem v senátorském klubu ODS
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
200 Kč
500 Kč
1000 Kč