Viktor Orbán o Angele Merkelové

Přinášíme vám překlad komentáře maďarského premiéra Viktora Orbána k odchodu německé kancléřky Angely Merkelové. Orbán pravidelně píše komentáře zvané samizdat k aktuálnímu dění v Evropě a světě.
 
SAMIZDAT 14. FRONTA OTEVŘENÁ
Dne 8. prosince Angela Merkelová opouští post německé kancléřky. Odejde s ní kus života Středoevropanů.
 
Rozuměli jsme jí, ona rozuměla nám. Sovětská invaze, komunistická diktatura, odpor a lidové hnutí v letech 1988-89, vítězství, svoboda, sjednocení a zakladatel nového státu Helmut Kohl, kancléř.
 
Jako předseda maďarské vlády jsem měl v roce 1998 možnost několik měsíců působit ve funkci současně s kancléřem Helmutem Kohlem, drahým, starým přítelem, křesťanským bratrem a věrným patronem národů střední Evropy.
 
Po léta jsme s Merkelovou museli společně snášet útrapy opozice. Nejprve se stala kancléřkou ona, o pět let později jsme se vrátili k moci i my.
 
Zvládli jsme finanční krizi v roce 2010, byli jsme partnery v boji za udržení Evropské unie pohromadě a společně jsme bezmocně a nemohoucně přihlíželi evropské tragédii v podobě vypuknutí rusko-ukrajinské války.
 
Loajální a disciplinovaní Němci, vzpurní a bezohlední Maďaři stáli společně za společným cílem: Evropou, v níž se všechny národy mohou cítit jako doma.
 
A pak přišel zlom, či spíše trhlina, otevřený zlom roku 2015, migrační invaze. Takové zranění, po kterém už tělo sportovce nebude tím, čím bývalo. Rehabilituje, snaží se, bojuje, ale spíše ze cti. Ví, a po čase si to i přiznává, že se mu stará forma už nevrátí.
 
Migrační krize byla sama o sobě velkou zkouškou. Stala se Rubikonem, protože odhalila hluboké filozofické, politické a emocionální rozdíly mezi námi ohledně pojetí národů, svobody a v neposlední řadě role Německa.
 
Odhalila, že pro Maďary a další Středoevropany je vlast zásadní. Národ je východiskem, bez vlastenectví nemůže existovat zdravý citový život. Ukazuje se, že Němci jsou na jiné cestě evropské civilizace, k jakémusi postkřesťanskému a postnárodnímu státu.
 
My Maďaři jsme pochopili, že Němci to nepovažují za problém. Nepovažují to za civilizační chorobu, kterou je třeba léčit, ale za přirozený, dokonce žádoucí, dokonce morálně lepší výsledek. Tkanina evropské jednoty se začala rozpadat a tento proces nebylo možné zastavit. Migrace, gender, federalizovaná Evropská unie, dehumanizace Evropy. Obnovení evropské spolupráce bude v postsekulární éře vyžadovat nadlidské úsilí.
 
Byla to Angela Merkelová, kdo otevřel dveře problémům? Nebo se naopak snažila stát pevně na místě, ale tlak levice ji odhodil stranou?
 
Odpověď na tuto otázku dnes ještě neznáme. Při pohledu na proimigrační, progenderový, federalistický a proněmecký evropský program nové německé levicové vlády jsou možné obě odpovědi na záhadu Merkelové. To ukáže čas.
 
Jediné, čeho jako bývalý spolubojovník lituji, je, že její životní dílo a 16 let ve funkci kancléřky nám, jejím kolegům, odpovědi neposkytlo.
 
Jedno je však jisté: s Merkelovou skončila éra nejednoznačnosti, zákulisní politiky a driftování. Nyní se s očima dokořán připravujeme na bitvu.
 

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010  Děkujeme!