Ve Španělsku dostala levice výprask. Premiér se rozhodl hrát vabank, jeho nečekaný tah už má jednu oběť – Evropskou unii

lamoncloa.gob.es

Jako odvážný a nečekaný tah, hazardní sázku a politickou výzvu hodnotí pozorovatelé rozhodnutí španělského premiéra Pedra Sáncheze posunout parlamentní volby z letošního prosince už na konec července. Reagoval tak na výsledek obecních a regionálních voleb, ve kterých jeho socialistická strana PSOE a její levicoví spojenci ztratili šest z 10 regionů, ve kterých dosud vládli, nehledě na řadu velkých měst, často považovaných za bašty levice. Sánchez se pokusil na jedné straně zaskočit pravicovou Lidovou stranu (PP), která bude muset překotně vyjasnit své vztahy ke krajní pravici, a na druhé přimět ke spolupráci své vlastní rozhádané spojence na krajní levici.

Jakkoli se Sanchezův krok vyjímá jako originální či demokratický, má už jednu zřetelnou oběť, a to Evropskou unii. Španělsko převezme pomyslné půlroční žezlo od Švédska 1. července, tedy tři týdny před vyhlášenými volbami. Je nabíledni, že volby, povolební období, formování vládní koalice, sestavování vlády nejsou zrovna příznivé okolnosti pro klidné a soustředěné řízení evropských záležitostí. Krom toho může nastat scénář, že se vládu nepodaří hned tak sestavit. Ale i kdyby to šlo jako po másle, začnou Evropu řídit jedni, kteří to celé připravovali, a na ně naváží druzí, kteří nebudou nutně vědět, oč jde, ani na své politické rivaly radostně navazovat.

Nemá cenu to nějak cukrovat, předsednictví šlo v Sánchezově uvažování stranou,“ napsal server Politico, který jinak premiérovo počínání vnímá spíše pozitivně. A cituje nejmenovaného vysokého diplomata z jiné země EU:

„Pořádat národní volby hned na začátku předsednictví je z logistického a politického hlediska dokonalý recept na chaos.“

Politico také z Madridu hlásí, že Španělsko nemá v úmyslu si své půlroční „vládnutí“ v EU vyměnit s Belgií, která je na řadě po něm.

Předsedat EU znamená nejen to, že ministři řídí zasedání všech formací Rady EU od zemědělství po obranu, ale zejména že vysocí diplomaté připravují v obtížném vyjednávání s ostatními členskými státy a institucemi všechna rozhodnutí, přičemž na tom pracují už mnoho měsíců před samotným oficiálním převzetím štafety. Deník Financial Times upozornil, že právě druhé pololetí letošního roku bude tím stěžejním obdobím, kdy se budou dotahovat jednání o nejtěžší unijní legislativě předtím, než naplno vypukne kampaň ke květnovým volbám do Evropského parlamentu, kvůli níž se „soustrojí EU“ výrazně zpomalí.

„Změna vlády během těchto šesti klíčových měsíců předsednictví, na které se každá země léta připravuje, není bezprecedentní, ale je něčím, z čeho mají úředníci odpovědní za přípravu doslova hrůzu,“

píše dále Politico. Stojí za připomenutí, že do muzea neblahých zkušeností tohoto typu přispěla i Česká republika v roce 2009, kdy nečekaně uprostřed šéfování v EU padla vláda Mirka Topolánka. Tehdy to ovšem bylo o to pikantnější, že šlo o historicky první předsednictví nezkušené členské země a že s pádem vlády nikdo nepočítal (vlastně ani Jiří Paroubek, který ho způsobil). Španělé si malér naplánovali – a budou tedy moct částečně řídit i jeho průběh.

Z vnitropolitického hlediska dává Sánchezův tah smysl

Před regionálními volbami nikdo nemluvil o tom, že by se mohlo hýbat s termínem těch parlamentních. Nikdo to nezmínil ani poté, co přišly v neděli večer pro vládu tak mizerné výsledky. Sánchez se s nikým neradil a zaskočil tak nejen své oponenty, ale i nejbližší spojence, včetně ministrů své vlády. V minulosti se přitom už párkrát takto nečekaně zachoval, upozornil belgický Le Soir.

„Co mohl po tak zdrcující porážce ještě ztratit? Nic moc. Kdyby byl neposunul termín voleb, jeho složitá situace by se dál zhoršovala. Vsadil tedy vše na jednu kartu, aby se pokusil zabránit ztrátě moci v celém Španělsku.“

Podobně rozebírá situaci španělský El País. Vysvětluje, že Lidová strana neslavila úspěchy v regionech a městech sama o sobě, ale společně s krajně pravicovou stranou Vox, která je vlastně hlavním vítězem těchto voleb a stává se třetí nejdůležitější politickou formací ve Španělsku. V řadě regionů nedokáže PP vládnout bez ní. Sánchez ji nyní nutí, aby toto případné spojenectví formulovala i na celostátní úrovni. Doufá, že až to udělá, odradí mnoho centristicky smýšlejících Španělů, zejména bývalých voličů Ciudadanos, a podnítí je, aby se od PP odvrátili a hlasovali pro PSOE.

Zároveň se pokouší tímto gestem přimět ke kázni levicové strany Podemos a Sumar, které vládní koalici oslabovaly v poslední době neustálým hašteřením. Nyní budou mít po rozpuštění parlamentu pouze 10 dní na to, aby se dohodly na volebním spojenectví a začaly táhnout za jeden provaz. Tím spíš, že Podemos udělal v regionálních volbách velmi chabý výsledek. Předsedové obou stran už začali jednat – a Sánchez tak svým krokem dosáhl toho, co se mu nepodařilo domluvami ani přesvědčováním.

Rychlým vypsáním voleb na 23. července se premiér také vyhne debatě o své vlastní odpovědnosti za pád mnoha socialistických šéfů regionálních vlád a starostů velkých měst, kteří byli jako jednotlivé osobnosti velmi oblíbení, ale přesto je smetla kampaň pravice. A nikdo mu nebude moct vyčítat, že se v této těžké chvíli schovává – vždyť přece, jak ostatně sám řekl, činí to nejdemokratičtější z možných rozhodnutí:

Jelikož občané projevili vůli v regionálních volbách, je třeba se jich zeptat také na to, kým má být řízen celý stát.

„Je načase, aby lidé vystoupili a určili politické směřování země,“

řekl v projevu, ve kterém vysvětlil své rozhodnutí, které pak posvětily vláda i parlament.

Komentátoři se často diví, proč se Španělé obracejí proti Sánchezově vládě právě v tuto chvíli. Španělsko si vede ekonomicky spíše dobře, nezaměstnanost soustavně klesá, nejnižší úředně zaručená mzda se vyšplhala za posledních pět let o 47 procent. Ukazuje se, že zdravá ekonomika a sociální ohledy nejsou všechno. Podle politologa Pabla Simona si Sánchez odradil část voličů tím, že se spojil s krajní levicí, ačkoli sliboval, že to neudělá. Další část mu neodpustí jeho měkkost vůči katalánským separatistům a jeho námluvy s baskickými nacionalisty.

Španělsko je složitá země; co se může jevit jako demokratické a progesivní v jedné části, je považováno za chybné a protišpanělské jinde. Jednotlivé regiony (provincie) mají značnou autonomii a na celonárodní otázky se dívají právě vlastní regionální optikou. Nehledě na to, že ani Španělsku se nevyhýbá konzervativní, nacionalistická a protievropská vlna, kterou reprezentuje strana Vox a která posiluje napříč Evropou.

Sánchez v minulosti několikrát dokázal, že je šikovným a lstivým politickým hráčem. Britský The Guardian připomíná, že po svržení z křesla šéfa partaje v roce 2016 slavil velkolepý comeback o dva roky později, kdy vedl úspěšnou politickou frondu vrcholící vyslovením nedůvěry vládě PP. V roce 2019 pak dovedl PSOE k volebnímu vítězství; neměl však dost sil vládnout sám a musel se spojit Unidas Podemos, což mu zřejmě část voličů nezapomněla.

Sázka na odpor významné části španělské veřejnosti vůči krajní pravici se podobá obdobnému manévru, který úspěšně vyzkoušel loni v Portugalsku tamní premiér António Costa. Média však upozorňují, že ve Španělsku to nemusí vyjít – citují analytika Antonia Barrosa, podle něhož vládne PP v koalici s Voxem od loňského roku v provincii Kastilie a León, aniž by to mělo zásadní vliv na rozhodování voličů. V nedělních volbách dali této koalici opět přednost.

„Lze tedy pochybovat o účinnosti strategie spočívající v mobilizaci levicových a středových voličů proti potenciální pravicové vládě s účastí krajní pravice.“

Převzato z info.cz

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme