Zpočátku šlo vše dobře. Virus k nám dorazil pozdě a ne v takové vražedné formě jako třeba v Itálii. České zdravotnictví zafungovalo. Lidé si sami začali šít roušky a nosit je ještě dřív, než to vláda nařídila. Epidemie byla pod kontrolou. Pak se to ale zadrhlo. Premiér a ministr zdravotnictví nebyli schopni zajistit roušky, ačkoli je lidem přikázali mít. Předseda vlády kvůli žárlivosti na koaličního partnera způsobil chaos kolem Ústředního krizového štábu. Ministr zdravotnictví se začal chovat jako diktátor.
Kde je chytrá karanténa?
Zmatky a opovrhování občanskými svobodami dokázaly takřka nemožné: ačkoli objektivně vzato Česká republika první vlnu zvládla, popularita premiéra se nebývale propadla. Což by nám samozřejmě mohlo být dost jedno. Nebýt toho, že se asi blíží druhá vlna. Nebo tu možná už je, ale kabinet, který dobře cítí, že to pro něj není dobrá zpráva a že lidé už zdaleka nemají onu trpělivost jako před půl rokem, raději mlčel a vše dosud pouštěl.
Ještě před pár týdny se ministr zdravotnictví Vojtěch silou moci snažil, aby lidi během dovolených nějak nepopudil. Jeho vyhlašování nevyhlašování restrikcí a neustálé změny termínů, kdy co řekne a kdy co začne platit, se staly terčem řady vtipů. Pokud nyní jasně, bezrozporně a dopředu říká, že od 1. září budeme zase muset mít „hadry“ na puse, situace je zřejmě opravdu vážná. A lze čekat křik. Babiš může mít pocit, že je to vůči němu nespravedlivé, ale může si za to sám.
Jako onen ovčák, který tolikrát volal „vlci“, že když opravdu přiběhli, nikdo už mu nepomohl a ovce byly rozsápány, tak i Andrej Babiš prohospodařil důvěru a zodpovědnost občanů. Právě tyto vlastnosti přitom hrály klíčovou roli při zvládnutí první vlny. S nějakou dobrovolností už teď kabinet nemůže počítat a s tolerancí k vlastním chybám a omylům už vůbec ne. Vláda dokonce ani nevyužila několikaměsíční time-out, aby zprovoznila chytrou karanténu. A tak dlouho odpírala informace dokonce i odborníkům, že jí dnes nikdo nevěří.
Upřímně řečeno, nasazovat si zase všude ve vnitřních prostorách s výjimkou restaurací roušku, je samo o sobě otravné a nepříjemné. Zvláště když se Andrej Babiš chlubil, jak jsme skoro nejlepší na světě a všechno zlé už je díky němu za námi. Takže nejsme mentálně připraveni trpět, přičemž druhá vlna obvykle působí na psychiku hůře než první – právě proto, že člověk už má pocit, že to má za sebou. Vzhledem k tomu, že kredit vlády je před dalším úderem epidemie takřka nulový, bude dopad na společnost ještě horší.
Občané jako zaměstnanci
S dobrovolností už kabinet nemůže počítat, bude muset lidi nutit silou. To je důsledek stylu vládnutí, kdy premiér bere občany jako své zaměstnance, ne svobodné lidi. Pak ve zlých dobách logicky nemá podporu. Nakonec roušky jsou ještě maličkost. Jen otravují. Ale ekonomická katastrofa a obří dluhy, jež nám Andrej Babiš zanechá jako svůj politický odkaz, ty nás budou strašit ještě dlouhé roky poté, co si na čínský virus už nikdo ani nevzpomene. Nemluvě o morální devastaci, kterou ovšem nezakryje žádná rouška.
V rámci vzájemné spolupráce přebíráme z info.cz
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!