Klasický socialismus sliboval nekonečný růst plynoucí z toho, že v centrálně řízeném hospodářství realizuje ještě větší úspory z rozsahu než kapitalismus, postaví ještě větší fabriky, přehrady a ocelárny než stojí na Západě a válečným štváčům z Wall Streetu zalije chřtány miliony tun mírové oceli.
Někdy od sedmdesátých let se vzestupem ekologického hnutí se ty hodnoty obrátily a ekosocialisté místo nekonečného bohatství slibují všem nekonečnou stagnaci, kde ale bude vše eko a bio.
Ovšem mnohé myšlenkové chyby mají tyhle směry společné. Například to, že si pořád pletou fyzickou produkci tun oceli s produkcí hodnotovou. Což je vtipné zrovna v dnešním světě, kde spousta produkce má podobu třeba psaní nějakého softwarového kódu nebo vývoje aplikací, kde je jasné, že jde růst pořád a vytvářet pořád víc a lepších produktů, aniž by to nějak ubíralo z fyzických zdrojů planety. A co se týče těch fyzických zdrojů, tak s nimi se samozřejmě hospodaří a musí hospodařit, ale to jde jen na základě cenového mechanismu.
Pak jsou tam ty pohledy na hospodářství jako na hru s nulovým součtem, že když je někdo bohatý, tak je to na úkor někoho chudého. A samozřejmě nepochopení toho, na jakých základech může fungovat celá řada moderních vymožeností. Tyhle omyly jsou už prastaré – nepochopení toho, jak funguje nabídka a poptávka a jak jsou věci v hospodářském systému provázané. A to je vidět z řady návrhů, od nepodmíněného příjmu, omezení pracovní doby až po progresivní zdanění letenek.
V jejich světě taková opatření nezpůsobí žádný negativní trade-off.
Těmi opatřeními, které nerůsti navrhují, by se jim nějakou tu dlouhodobou stagnaci skutečně podařilo vytvořit. Jenže by to vypadalo jinak, než si představují.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!