Včera vyzvala Společnost pro obranu svobody slova české občany a organizace, kterým na svobodě projevu záleží, aby na web Evropské komise vložili svůj názor (můžete i v češtině, na tomto odkazu lze také stáhnout plný text návrhu v angličtině) nejpozději do úterní půlnoci 20. dubna. O co jde? To přiblíží text Andrew Tettenborna z britského internetového časopisu Spiked.
Přibližně třináct let, od roku 2008, platí v EU tzv. Rámcové rozhodnutí o nenávistných projevech. Členské státy jsou ze zákona povinny kriminalizovat a udělovat „účinné, přiměřené a odrazující sankce“ za jakékoli podněcování ke xenofobii, nenávisti na základě rasy nebo náboženství, popírání holocaustu a některé další formy popírání genocidy. Nedávno EU upustila od svého předchozího umírněného postoje a začala vyvíjet nátlak na státy, jejichž činnost v této problematice se jí zdá nedostatečná. Před několika měsíci zahájila právní kroky proti Finsku za to, že nezasáhlo proti nenávistným projevům a speciálně se nezaměřilo na popírání holocaustu.
Hate speach jako terorismus?
EU však zvyšuje tlak na své zbývající členy. Snaží se vytvářet dojem, že členským státům nelze věřit v tom, že by dokázaly adekvátně nastavit zákony týkající se nenávistných projevů. Podle článku 83 Smlouvy o fungování EU může Unie zavést trestněprávní normu, která definuje některé trestné činy na celounijní úrovni, stanoví sankce a bude vyžadovat, aby členské státy začleňovaly tyto zákony do své legislativy. Tato pravomoc je ale omezená: podle smlouvy se vztahuje pouze na „terorismus, obchodování s lidmi a sexuální vykořisťování žen a dětí, nedovolené obchodování s drogami, nedovolené obchodování se zbraněmi, praní peněz, korupci, padělání platebních prostředků, počítačovou kriminalitu a organizovaný zločin. Pochopitelně se jedná o „závažné trestné činy s přeshraničním rozměrem“ se „zvláštním důrazem na boj proti nim na společném základě“. EU má však také pravomoc přidávat na tento seznam trestné činy. A chce ji využít k vytvoření centrálního rámce zločinů z nenávisti (hate crimes), které se týkají nejen rasy a náboženství, ale také pohlaví, sexuální orientace, zdravotního postižení a věku. V souvislosti s tím vydala iniciativu s plánem, která hledá zpětnou vazbu od občanů.
To by nás mělo znepokojovat z mnoha důvodů. Je přinejmenším zarážející, že nadnárodní entita, jako je EU, stanoví de facto maximální úroveň svobody projevu, kterou povoluje svým členským státům tolerovat a vyžaduje, aby aktivně potlačovaly cokoli, co je za touto hranici – i když toto přesahuje rozsah současného evropského práva. Navíc, i pokud z nějakého důvodu podporujete kriminalizaci verbálních útoků na etnické a náboženské menšiny, osoby se zdravotním postižením nebo seniory, návrh spojovat tyto trestné činy s terorismem a obchodem s narkotiky je hrubě nepřiměřený. Tohle nejspíš není to, co si jednotlivé státy představovaly, když podepisovaly smlouvy EU.
Pro všechny stejně!
Stejně znepokojivá je skutečnost, že EU ve svém plánu považuje za nepřijatelné, aby se zákony o nenávistných projevech v členských státech lišily, s rozdíly v tom, o jaké chování se jedná a proti kterým skupinám je mířené. Považuje za samozřejmé, že tyto nesrovnalosti musí být odstraněny. Adekvátní reakci v trestním právu podle ní „lze dosáhnout pouze zajištěním harmonizace společných norem platných v celé EU“ a „nelze ji uspokojivě dosáhnout tím, že členské státy jednají samostatně nebo nekoordinovaně“. Toto ostré prohlášení je výmluvné. Jeden by si mohl myslet, že správná rovnováha mezi svobodou projevu a ochranou před pobuřující rétorikou je citlivou záležitostí sociální a veřejné politiky, na kterou může mít – celkem oprávněně – odlišný názor každý z 27 členských států s velmi rozdílnými kulturami. Ale ne: v ideálech EU se jedná pouze o únavnou a zastaralou překážku byrokratickému ideálu uspořádanosti a potřeby technické koordinace pod kontrolou ústředního orgánu.
A samozřejmě, přístup EU stojí na hraně demokracie. Jakékoli rozhodnutí o rozšíření trestních pravomocí EU sice musí být přijato Evropským parlamentem a jednomyslně schváleno vládami členských států, ale tato demokratická překážka je poměrně omezená. Pokud by byly tyto právní předpisy EU zavedeny, je dokonáno. Poté by bylo vše mimo kontrolu voličů jednotlivých členských států. I když si drtivá většina lidí ve Francii, Polsku nebo Lotyšsku později zvolí vládu, která se zaváže ke zvýšení ochrany svobody projevu, nebudou mít volení zástupci možnost reálně naplnit svůj program.
Hotová věc
Plán iniciativy bohužel působí jako předem uzavřená věc. Komise chce „vydat rozsáhlá cílená doporučení zúčastněným stranám s cílem shromáždit vyčerpávající informace a faktické důkazy o rozsahu, povaze a dopadu nenávistných projevů a trestných činů z nenávisti z uváděných důvodů“. Ale i když jste občanem EU, dokument mluví jasně – váš názor nikoho nezajímá. „Specializovaná data a informace, které umožňují posouzení toho, zda nenávistné projevy a trestné činy z nenávisti splňují kritéria článku 83…, mohou poskytnout pouze veřejné orgány a klíčové organizace působící v této oblasti, a nikoli jednotlivci… To odůvodňuje vedení cílené debaty pouze se zúčastněnými institucemi – namísto diskuse se širokou veřejností.“
Jinými slovy, technokraté a nátlakové skupiny vědí, co je pro všechny nejlepší. Pokud jde o vás ostatní, držte hubu a dělejte, co vám říkají.
Za překlad textu Andrew Tettenborna z britského internetového časopisu Spiked děkujeme Zuzaně Poláchové.
Převzato ze stránek Společnosti pro obranu svobody slova.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!