Takzvaná klimatická okupační stávka na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy je na první pohled povznášející aktivitou. Někteří studenti se takřka stylizují do aktérů nové sametové revoluce. Jejich záměr vynutit si téměř okamžité ukončení spotřeby fosilních paliv a zastavení uhelných elektráren by ovšem vyžadoval, aby jejich vlastníci byli zbaveni práva na svobodné nakládání s majetkem… Faktické rušení soukromého vlastnictví je nepochybně pravým opakem toho, o co bojovali studentští „revolucionáři“ před 30 lety.
Dnešní studenti se pokusili o jakýsi nový revoluční listopad, tentokrát ovšem s uhelným nádechem. Okupační stávka v prostorách jedné fakulty si vytkla za cíl – mimo jiné – přinutit politiky, aby v zájmu záchrany planetárního klimatu rychle uzavřeli uhelné elektrárny v Česku.
Uhlí skončí. Ale ne přes noc!
Pro účely tohoto textu nechme stranou samotnou diskusi o klimatické změně v kontextu energetiky a o možnostech boje s globálním oteplováním. Tak či tak, ze strany studentů jde o snahu vlámat se do polootevřených dveří. O „uhelném exitu“ přece už bylo rozhodnuto. Sice tak trochu o nás bez nás, tedy „na úrovni Evropské unie“, ale bylo. Ukončení provozu uhelných elektráren nikdo relevantní nerozporuje.
I Česko se to chystá udělat. Vznikla tzv. „uhelná komise“, která má nalézt termín, do kterého budou muset sbalit krám všechny tuzemské „uhelky“. V předběžných plánech nejsilnějšího fosilního hráče v zemi jsou pro uzavírání uhelných zdrojů zmiňovány termíny na konci třicátých let, respektive roky 2040 (exit většiny uhelných zdrojů) či 2050 (pro úplný konec spalování uhlí v ČR). Takto vzdálené termíny sice do značné míry zavánějí věštěním z křišťálové koule a pro ekologické aktivisty mohou mít emocionálně negativní náboj coby výraz laxního přístupu k problému, ale je nutné si uvědomit, že se nejedná o krok, který by bylo možné učinit z roku na rok.
I kdyby se zdejší uhelné elektrárny musely vynuceně zavřít ne za 30, ale třeba za 15 až 20 let, byl by takový přístup úřadů pořád ještě poměrně férový. Všichni vlastníci uhelných zdrojů či potenciální investoři budou mít dostatek času se ekonomicky vypořádat se vzniklou situací a svůj majetek efektivně využít. Ostatně, nikdo nepředpokládal, že by jakákoliv uhelná elektrárna, bez zásadních investic, mohla fungovat věčně. Nutno přitom konstatovat, že Babišova vláda v tomto ohledu zastává vcelku realistický a poměrně autonomní postoj, který přehnaně nepropadá klimatické hysterii a „netlačí na pilu“. Tedy, nesnaží se vynutit revolučně unáhlený konec uhlí v Česku.
Ano, uhelné elektrárny mají negativní dopady na životní prostředí. Ale jejich emise (NO2, SO2, CO, CO2 apod.) jsou státem přísně regulovány a samotnými elektrárnami dramaticky snižovány. Souhrnně vzato, fosilní elektrárny jsou dnes – dá se říci – „revolučně ekologizovány“.
Antisvoboda
Počínání stávkujících studentů (ale i jiných aktivistů na dalších, typicky „thunbergovských“ akcích) bojujících „za klima“ a tedy i za co nejrychlejší uzavření elektráren je pokusem o jakousi „ultrarevoluci“. V každém případě však zavání snahou o popření základních svobod. Přičemž právo na soukromé vlastnictví a svobodné nakládání s majetkem (pochopitelně, v rámci právního rámce a přiměřených státních regulací) je nutné považovat právě za jednu z primárních svobod. A zjevně je nutné to připomínat, protože se na ni často zapomíná.
Nelze zpochybňovat ani svobodu či právo na život v „ekologickém“ světě, v němž životní prostředí není ničeno, a stávkující „protiuhelní“ studenti jsou tedy na jednu stranu nepochybně vedeni dobrým úmyslem: Obávat se o zdraví planety je oprávněné a snaha zabránit potenciálním ekologickým škodám je na místě. Jenže, není možné vylévat s vaničkou i dítě. Nelze kvůli hypotetické klimatické záchraně planety rezignovat na základní svobody a právní pořádek. Kdo jiný než studenti by měl znát, že cesta do pekla bývá většinou dlážděna dobrými úmysly.
Pokud se klimatická stávka odehrává v čase výročí sametové revoluce, je na místě říci, že její vyznění je proti smyslu listopadu roku 1989. Aktuálním cílem totiž není svoboda, nýbrž jakási „antisvoboda“; přinejmenším v oblasti vlastnictví (energetických zdrojů). Zakázat vyrábět elektřinu v uhelné elektrárně a tím – z moci úřední či aktivistické – znemožnit nakládání s vlastním soukromým majetkem, by nutně vyžadovalo takový majetek vyvlastnit. Tedy „znárodnit ve prospěch klimatu“.
Znovu znárodnění?
Snaha novodobých studentských klimatických revolucionářů donutit státní moc k neprodlenému zavírání uhelných elektráren je tak spíše pokusem o nový 28. říjen 1945, který byl až téměř do konce totalitního režimu u nás oficiálně (a povinně) slaven jako Den znárodnění klíčového průmyslu… Asi není potřeba dodávat, že poválečným znárodněním největších podniků bylo nastartováno ekonomické churavění Československa. Na rozdíl od 17. listopadu 1989, jehož smyslem byla obnova demokracie a zakotvení základních svobod, včetně práva na soukromé vlastnictví a svobodné nakládání s majetkem.
V rámci vzájemné spolupráce přebíráme z info.cz
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!