Je celkem osvěžující, že se jako právníci můžeme skrz postavu prezidenta Trumpa zdánlivě vážně zamýšlet nad teoretickými problémy, které by v souvislosti s kýmkoliv jiným působily spíše úsměvně. Myslím, že je to v důsledku posunutí jakési pomyslné laťky obecného diskurzu o tom, co je ještě vůbec možné a co už nikoliv.
Už volební vítězství prezidenta Trumpa bylo napoprvé dost nečekané – tím, že se stal prezidentem, dostal automaticky do ruky výhodu před jakkoliv silným vyzyvatelem. A to si klidně přiznejme – Demokratická strana eso v rukávu rozhodně neměla a nemá – žádná „Conchita Esperanza Kennedyová“, která by v sobě mísila vše, co je Demokratům blízké – menšinu jak co do titulu pohlaví i rasy a tradici silné liberálnělevicové rodiny prostě k dispozici nebyla a není. Místo toho se Trump utkal s Joe Bidenem, bývalým Obamovým viceprezidentem.
Jen dvakrát?
Obhájení prezidentského mandátu v USA se vlastně v průběhu novodobé historie zdá být celkem pravidlem – rozhodně více, než opuštění úřadu po jednom volebním období. Třeba za mého života – tedy od roku 1979 vlastně (pokud vynechám dosluhujícího J. Cartera) obhájit mandát do druhého volebního období nedokázal jen G.H.Bush – jinak jak Reagan, Clinton, Bush mladší i Obama sloužili v úřadu plných osm let.
I při jiných příležitostech jsem několikrát zavadil o téma limitace počtu volebních období prezidenta USA a jejímu zakotvení, tedy vlastně původně nezakotvení v Ústavě USA. Tvůrci ústavy se reálně zamýšleli nad tím, že post prezidenta USA by měl být – třeba jako pozice soudců federálních i na Nejvyšším soudu USA, vykonáván doživotně. Ostatně – George Washington se zdál být natolik nadživotní osobností, že by to bylo asi za potlesku všech „voličů“. Ústava USA nakonec má alespoň to základní – tedy čtyřleté volební období, ale nezakládá přímo žádné pravidlo limitující počet těchto období pro jediného člověka.
Washington sám své přátele a známé ubezpečoval o tom, že pravděpodobně nedokončí ani první ze svých volebních období, nicméně dokončil a byl zvolen i podruhé. Po osmi letech ve funkci se však s odkazem na své chátrající zdraví rozhodl potřetí nekandidovat, což bylo poté bráno na dalších 150 let jako zvyk a žádný za jeho následovníků toto pravidlo fakticky neporušil, tedy až do F.D. Roosevelta.
FDR, jak se Rooseveltovi také říkalo, byl zvolen celkem čtyřikrát, ale ani on nebyl první, kdo se pokoušel o zvolení na delší dobu – hrdina občanské války U.S. Grant se o třetí volební období pokusil, ale ztroskotal již v Republikánských primárkách na J. Garfieldovi. G.Cleveland dopadl stejně neslavně. Theodore „Teddy“ Roosevelt – bratranec FDR, který se do pozice prezidenta dostal původně z postu viceprezidenta sice nejprve sám uvedl, že do třetího volebního období zkoušet štěstí nebude (technicky by bylo druhé) – nakonec se ale účastnil památné bitvy tří kandidátů, ve které jako jediný kandidát mimo zažitý systém dvou hlavních stran sahal téměř po vítezství. Kdyby se tenkrát Republikáni domluvili, asi by byl Teddy uspěl. Porazil jej nakonec Woodrow Wilson, který paradoxně sám chtěl také kandidovat potřetí, ale toho pro změnu nenominovala Demokratická strana.
Pomalu jsme se tak dostali k jedinému člověku, který byl ve funkci prezidenta USA déle než 8 let – FDR. Třetí volební vítezství „vydřel“ na začátku druhé světové války, kdy ještě dobíhala hospodářská krize, a čtvrté v roce 1944. Že se jednalo o období zásadní politické i společenské krize asi není nutné dále zdůrazňovat – ostatně i v Británii bylo rozhodnuto o odkladu voleb na období až po válce.
Úvahy o omezení počtu volebních období prezidentů USA se postupně vynořovaly v průběhu celé historie – ke zhmotnění v podobě XXII. dodatku ústavy USA však v Kongresu došlo až v roce 1947, přičemž ratifikován byl tento dodatek v roce 1951.
„DODATEK XXII.
Oddíl 1. Nikdo nemůže být zvolen prezidentem více než dvakrát a žádná osoba, která o byla prezidentem nebo vykonávala jeho funkce déle než dva roky z údobí, na nějž byla prezidentem zvolena jiná osoba, nemůže být zvolena prezidentem více než jednou. Toto ustanovení se nevztahuje na osobu vykonávající funkce prezidenta od doby, kdy toto ustanovení bylo navrženo Kongresem, a nemůže zabránit osobě, která zaujímá nebo vykonává funkci prezidenta v okamžiku, kdy vstoupí v platnost toto ustanovení, zachovat si tuto funkci i po zbytek doby, během níž ji měla vykonávat.
Oddíl 2. Tento článek nevstoupí v platnost, nebude-li ratifikován jako dodatek k ústavě zákonodárnými sbory tří čtvrtin států během sedmi let ode dne, kdy bude Kongresem předán státům. (27. února 1951)“
V průběhu ratifikace se stala docela paradoxní věc, kdy aktuální prezident USA – Harry S. Truman sám chtěl kandidovat potřetí v roce 1952. Truman nakonec odstoupil po debaklu v primárkách v New Hampshire. To, že to vůbec zkusit mohl vyplývá z textace dodatku, který expressis verbis ustanovuje, že se nevztahuje na aktuálního prezidenta USA (přesněji na osobu vykonávající funkce prezidenta od doby, kdy toto ustanovení bylo navrženo Kongresem).
A nebo i třikrát?
Co nám tento dodatek říká především je, že nikdo nemůže být zvolen do funkce prezidenta USA více než dvakrát. Neexistuje tak možnost, podobně jako v naší ústavě – dát si „kolo oddech“ a vrátit se do úřadu třeba po jednom volebním období na další 4 roky. Pravidlo zní jasně a prostě – 2x a konec.
Z pozice viceprezidenta existuje ještě možnost dosáhnout na celkem 10 let výkonu funkce – resp. méně než 2 roky jako „náhradník“ za prezidenta a 2 volební období vlastní. Pokud by prezident zemřel, odstoupil, nebo byl z funkce odvolán a do konce mandátu by mu zbývalo delší období, než zmíněné 2 roky – nastupující viceprezident by byl oprávněn „dosloužit“ první období a být zvolen již jen jednou – maximálně tedy opět 8 let (třeba zmíněný FDR (před dodatkem, uznávám) zemřel 11 týdnů ve svém IV. období – zbývaly tedy ještě 3 a ¾ roku, ale po ratifikaci dodatku mohl být v podobné situaci Gerald Ford, který funkci převzal po odstoupení Richarda Nixona).
Nicméně i tak (a nakousnul to vlastně i Trump sám) – třeba by pro něj dvě volební období, ke kterým se možná i dostane nemusela být konečnou. Ale jak je to možné, že se o tom vedou spory, když se vše tváří takřka neprůstřelně? Samozřejmě, jako vždy u prezidenta Trumpa, je nutné to brát s jistou dávkou nadhledu. Existuje jistě možnost změnit ústavu – resp. dodatek. Pak bývá ovšem dobrým zvykem (viz. výše) nevztahovat nové pravidlo na aktuálního držitele funkce.
Někteří podporovatelé současného prezidenta třeba tvrdí, že tím, že byl podroben impeachmentu, ale nebyl Senátem z funkce odvolán, měl by mít nějakým způsobem právo na prodloužení svého mandátu. O impeachmentu jsem psal jinde, proto nebudu zacházet do detailu. Článek 1 oddíl 3 ústavy USA mimo jiné ustanovuje, že: „Rozsudek v případech návrhu na zbavení úřadu nepřesáhne odvolání z úřadu a zbavení možnosti zaujímat a vykonávat jakoukoli čestnou či placenou funkci ve službách Spojených států; odsouzený však podléhá žalobě, trestnímu řízení, rozsudku a trestu podle práva.“
Vypadá tedy jednoznačně, že jediné dva politické dopady, které odvolání z funkce může mít je – samotné odvolání a ve zvláštním hlasování může Senát (mimochodem zřejmě pouhou prostou většinou) rozhodnout o zákazu výkonu určitých funkcí ve službách USA. Může tedy nastat hned několik variant a zároveň není zcela jasné, co to vlastně ty funkce čestné či placené ve službách Spojených států jsou (na příklad by se zřejmě nejednalo o zákaz členství v jedné z komor Kongresu – neboť to nejsou funkce v tomto smyslu slova), nicméně i tak se zdá být jisté, že impeachment prostě není cestou k třetímu funkčnímu období pro prezidenta USA.
Hodně divoká cesta…
I tak se ale zdá, že by tu jedna, byť hodně „divoká“ cesta byla. Zatímco prezident USA omezení na funkční období má – viceprezident jej totiž nemá. Kdokoliv tedy může být viceprezidentem prakticky neomezeně – i pro více prezidentů – třeba George Clinton byl viceprezidentem jak pro Jeffersona, tak pro Madisona (stejně tak i J.C. Calhoun – který byl viceprezidentem J.Q. Adamse i A. Jacksona). To samozřejmě neřeší problém třetího volebního období pro prezidenta – protože jakmile by se z viceprezidenta stal prezident – vztáhne se na něj limitace z XXII. dodatku. Přesto je však zmíněná role viceprezidenta klíčem k jakýmsi reálným úvahám o možném prodloužení výkonu funkce prezidenta USA.
Jak na to? Vlastně jednoduše – i bývalý prezident, který má za sebou 2 volební období se může stát viceprezidentem USA (ano, otázka, proč by to dělal, je asi na místě, ale z pohledu ústavy USA diskvalifikován není) některého ze svých nástupců. V případě, že by se tak stalo, byl by se svým prezidentem zvolen a tento prezident pak v průběhu svého volebního období buď odstoupil, zemřel, nebo byl z funkce odvolán – nastoupil by „náš“ prezident-viceprezident znovu do pozice prezidenta a to bez ohledu na dobu, která by do konce mandátu zbývala.
Zamotané, vím – ale pokusím se to přiblížit na příkladu prezidenta Trumpa – pokud by letošní volby vyhrál (měl tak celkem 8 let ve funkci) a v roce 2024 třeba kandidoval jako viceprezident dalšího nominanta Republikánské strany (třeba současného viceprezidenta Pence, nebo třeba své dcery Ivanky, nebo kohokoliv jiného), přičemž by opět vyhráli a třeba Pence, by se druhý den po přísaze vzdal funkce prezidenta – „dosloužil“ by Trump jeho volební období. A protože na tento postup není u viceprezidentů limitace volebními obdobími – mohl by tento postup opakovat do té doby, než by voliče omrzel.
Klička XXII. dodatku
Ptáte se, jak je to možné? K tomu se musíme vrátit zpět do XXII. dodatku – ten totiž hovoří o tom, že „nikdo nemůže být zvolen prezidentem více než dvakrát“. A v tomto případě by tento prezident-viceprezident-pak opět prezident do funkce prezidenta zvolen potřetí nebyl – nezapomeňme na to, že byl zvolen do pozice viceprezidenta.
Zvláštní, viďte, ale žijeme ve zvláštních časech. Byl třeba někdo (samozřejmě mimo prezidenta Trumpa) skutečně připraven na to, že vyhraje byť jen jednou? Nevypadá to snad, že vyhraje i podruhé? A věří snad někdo z nás tomu, že by ho 8 let na nejvyšším postu uspokojilo?
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!