Třicet let po revoluci zpět k jeslím

Návrh ministryně Maláčové usilující o revoluci v péči o nejmenší děti jde v Poslanecké sněmovně do finále. Jesle mají nahradit fungující systém dětských skupin. Návrh nesystémově boří nejen nastavení dětských skupin, ale především rodinné stříbro ČR, a to výjimečný systém péče o dítě do tří let formou rodičovské, která je velmi variabilní a kromě pár výjimek respektuje rozhodnutí rodiny, jak ji čerpat. Navrhovanou a proplácenou službou jeslí bude stát finančně motivovat k odkládání dětí do jeslí. Na to doplatí především děti a rodiny neochotné přizpůsobit se.

Návrh jsem už rozebíral několikrát. Celý stojí na myšlence, že Česko potřebuje více volných míst v institucionální péči pro děti od šesti měsíců do školkového věku, aby se rodiče vrátili co nejdřív do práce a nezůstávali dlouho na rodičovské.

 Opatření vhodné pro rodiny nebo spíš pro státní kasu?

Motivace státu je jednoznačná. Rodič, statisticky převážně žena, pobývající s dítětem na rodičovské velmi často utlumí svou pracovní činnost. To způsobuje ve státní pokladně výpadek příjmů na sociálním a zdravotním pojištění a sníženými příjmy z přímého zdanění práce. Stát naopak finanční prostředky rodinám vyplácí. Rodina s narozeným dítětem se stává příjemcem plošné rodičovské. To jsou pro stát nemalé výdaje. Proto se není třeba divit, pokud ministerstvo práce přichází s návrhem poskytovat z peněz ostatních daňových poplatníků institucionální péči a přispívat na místa v jeslích. Mělo by to ekonomicky smysl. Rodiče budou více pracovat, více vydělávat, více státu odvádět. Je ale otázka, zda na vše je potřeba pohlížet ekonomicky? A vůbec, vychází tento výpočet? A žijeme ještě v západní společnosti, kde se respektuje autonomie rodiny? A je to z pohledu dnešní politické reprezentace důležitá hodnota?

Jesle se ekonomicky vyplatí. Opravdu?

Návrh zákona slibuje, že s novými výdaji státu ve výši 923 mil. Kč (při normativu 5 000 Kč měsíčně na jedno plně zaplněné místo) a 1,38 mld. Kč ročně (při normativu 7 500 Kč na jedno místo/měsíc) přinese do státní pokladny příjmy převyšující výdaje o 644,9 mil. Kč, resp. přes 600 mil. Kč. Jak byly tyto příjmy počítány? Došlo k výpočtu příjmů do státní pokladny z pouze částečného úvazku nebo úvazku plného? Materiály uvádějí pouze odkaz, že ve výpočtech je kalkulováno s minimální a mediánovou mzdou ženy. Výdaje a příjmy samozřejmě narůstají v případě vytyčených cílů počtu dětí umístěných do jeslí. Scénář A počítá s kapacitou míst okolo 20 tis. dětí. Scénář B počítá s kapacitou 33 tis. dětí. Scénář C počítá s kapacitou 66 tis. dětí (Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace novely zákona o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině).

Jen pro úplnost, nárok na hrazení normativu bude mít každý poskytovatel jeslí za jedno obsazené místo minimálně po dobu 5 hodin/denně, a to příspěvek ve výši 238 Kč/357 Kč na den. To je tedy 48 Kč/71,4 Kč na hodinu při pěti pracovních hodinách. Zároveň vláda plánuje zastropovat výši platby za jesle ze strany rodičů. Jak lukrativní byznys to asi bude. Tento požadavek je trnem v oku mnohým. I proto je již předmětem několika poslaneckých pozměňovacích návrhů.

Rodič = podezřelá osoba nehodná ocenění

Často se setkávám s rodiči, kteří by rádi slyšeli, že si jich někdo váží za to, že mají chuť mít děti, třeba i více dětí než dvě…, a ocenil jejich péči o malé děti. Jedná se skutečně o náročnou činnost, na kterou jsou v současnosti kladeny nároky, jaké v historii nikdy nebyly. O to více tragikomicky působí návrh zapojení rodičů – pečujících osob do systému jeslí. Návrh umožňuje rodiči provozovat jesle u sebe doma poskytovat péči a výchovu cizím dětem do maximální výše 4 dětí. Do tohoto limitu se započítávají i děti vlastní. Tudíž, pokud budeme situaci ilustrovat příkladem, mladá maminka se rozhodne kromě svých dvou dětí hlídat ještě dvě další děti ve věku jeden rok a šest měsíců. Tato varianta je možná, ale normativní příspěvek od státu bude čerpat pouze na děti cizí. Na vlastní, kterým se věnuje časově podstatně déle, na ty nedostane nic. Prostě cizí dítě musí dostat prioritu, systém prostě motivuje k odkládání.

Provozovatel jeslí má mít také ze zákona povinnost zřídit plán výchovy a péče. Kdo ho nebude mít, dopustí se přestupku se sankcí až 30 000 Kč. Úředníci ministerstva přispěchali se vzorovým Plánem péče a výchovy pro tzv. „mikrojeslí“. Ty již v současnosti za evropské finance fungují a vytváří předpolí pro jesle zákonné. A co je obsahem vzorového Plánu péče a výchovy? „Děti jsou vedeny k vědomí rozdílnosti a různorodosti v lidské společnosti z hlediska kulturních a hodnotových odlišností, k vědomí odlišnosti mezi lidmi, s důrazem na potírání předsudků o mužích a ženách.“  To v praxi znamená, že pohádky mají být různé: „Vybíráme také příběhy, ve kterých se se vyskytují různé modely rodiny nebo které nepracují s tradičními stereotypy v rolích mužů a žen.“ V seznamu doporučené literatury je zmíněna například kniha Jura a lama od Markéty Pilátové. Tato pohádková knížka vypráví příběh o dvou maminkách Jule a Jole, které žijí společně se synem Jurou na farmě v Jestřábníkách společně s lamami. Děti je tedy třeba správně připravit na práva LGBT již od plenek. Stranou nesmí ovšem zůstat potírání předsudků o mužích a ženách. Každému dítěti do ruky autíčko, každému dítěti do ruky panenku. Na doporučeních je vidět, že odborníci již přes genderově citlivou výchovu zapomněli na samotné děti. Ještě závažnějším materiálem je Příručka pro genderově citlivé výchovné poradenství z pera organizace Otevřená společnost, která je taktéž umístněna na oficiálních stránkách MPSV. Příručka je užitečným zdrojem informací, jelikož obsahuje informace bez příkras, obzvláště výživná je kapitola „Moc – klíčový aspekt genderu“.

Jinými slovy, kvalitní plán výchovy a péče má odfiltrovat nebezpečné vlivy rodiny a nebezpečné stereotypy, které ve společnosti „nebezpečně“ přetrvávají.

Dětské skupiny: Když něco funguje, tak to zbourejme

V ČR funguje něco okolo tisícovky dětských skupin. Projekt je financován z evropských fondů, tato možnost končí právě letošní rok. Zřízení dětských skupin reagovalo na nedostatečnou flexibilitu sítě mateřských škol a jejich kapacity reagující se zpožděním na ročníkové výkyvy v počtech dětí. Zároveň byl vyslyšen požadavek na snížené nároky oproti požadavkům kladených na mateřské školy. Zároveň poskytují péči pro děti od jednoho roku do školního věku. Drtivá většina dětí navštěvující dětské skupiny spadá do věkového rozmezí dva a půl roku až 5 let. Pouhých 8 % ze všech dětí (celkem dětské skupiny navštěvuje okolo 15 000 dětí) spadá do věkové skupiny od roku do roku a půl. Pouze 3 % dětí byly umístěny do dětských skupin ve věku od šesti měsíců do jednoho roku. Naopak největší zastoupení dětí (55 % dětí) má věková kategorie od dvou let do tří a půl let (Evaluační zpráva výzev 126 a 127 Operačního programu Zaměstnanost, MPSV, 2018). Tato data naznačují, že dětské skupiny suplují potřeby mateřské školy, a to těsně okolo třetího roku dítěte, kdy je požadavek na umístění dítěte do institucionální péče nejvyšší. To kopíruje přání rodičů, převážně matek, které v masovém měřítku preferují zůstávat s dětmi doma a vracet se na pracovní trh po třech letech. Je otázkou, jaké by byly preference rodičů, pokud by pracovněprávní ochranná lhůta byla delší než právě tříletá. Ostatně politický požadavek po možné dlouhé rodičovské nevznikl ve vzduchoprázdnu, ale byl právě odpovědí na dirigistický socialismus a hrůznou institucionální péči komunistických jeslí.

Češi, rodiče se zdravými instinkty

Je fascinující, jak jednoduše prochází návrh Poslaneckou sněmovnou. Přichází se s řešením neexistující společenské poptávky. Jediné, koho naplňuje radostí, je srdce evropských byrokratů, kteří se mohou odškrtnout, že pro tzv. „barcelonské cíle“, tedy pro naplnění umístění aspoň 33 % dětí do tří let věku se podařilo zajistit pokrok.

Čím více času s dítětem jako rodič budete trávit, tím větší šance má toto dítě v životě. Tento postulát v roce 2016 potvrdila britská studie Emilia Del Bona, Marca Francesconiho, Yvonne Kellyové a Amandy Sacker. Ta přímo zkoumala souvislost mezi množstvím času, které matky tráví se svými dětmi a dovednostmi, které tyto děti rozvíjejí. Studie byla provedena na reprezentativním vzorku 8 000 dětí a jejich matek, které pečovali o děti ve věku od tří do sedmi let. Studie prokázala, že investice do výchovy a péče o dítě jsou produktivnější než v pozdějším věku. Pokud studie našla důkazy pro toto tvrzení a platí v případě dětí ve věku od tří do sedmi let, pak o to více musí platit v případě prvních tří let dítěte, které jsou velmi podstatné, jak uvádí i například UNICEF.

Závěr

Každé dítě státu čistě cynicky odvede na daních okolo 3 mil. Kč (Důchodová komise ČR), tudíž investovat do podpory rodin se vyplatí. Zároveň je třeba dát rodinám dostatečnou autonomii, nikoliv je tlačit do nějaké konkrétní formy péče o děti. Jak ukazuje výše uvedená studie, nejvhodnější prostředí pro ranou péči o dítě je právě v rodinách, v přítomnosti matky, což podvědomě ví ještě stále většina českých rodičů, proto jsou převážně ženy/matky ochotny oddálit část své kariéry. Místo hloupého systému budování jeslí, by bylo vhodné, aby budoucí vláda investovala nemálo energie i finančních prostředků do ocenění péče rodičů o děti. Je to práce, i když nepřinášející okamžitý zisk do státní kasy. Ale počkejme si v delším horizontu let až desítek let a poznáme rozdíl. Pokud chceme být úspěšnou zemí, musíme hledět trochu za obzor, nikoliv jen na dalších pár let. Musíme se bránit centrálnímu řízení a zasahováním do autonomie rodin, to už tu bylo.

 

Autor je  místopředsedou Aliance pro rodinu

 

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010  Děkujeme!