Progresivnímu Slovensku se nepodařilo sestavit vládu. Je to dobrá zpráva – vzhledem k radikálnímu programu slovenských progresivců, který je i na poměry současné západní Evropy extremistický.
K této dobré zprávě je však třeba dodat upozornění na rizika, aby nebyli slovenští konzervativci – uspokojeni aktuálním odvrácením progresivní hrozby – později nepříjemně překvapeni. Z pohledu konzervativní politiky totiž existují tři rizika vlády Fico IV., která je třeba pojmenovat.
Obchodování s národními zájmy v EU
Prvním je riziko, že Ficova vláda „zobchoduje“ slovenské národní zájmy v rámci EU a vymění je za akceptaci evropskými elitami. Ficův Smer a částečně i Pellegriniho Hlas se nacházejí v rámci EU v politické izolaci. Od Fica i Danka můžeme očekávat pokračování velkých „suverenistických“ gest, kterými budou těšit své domácí národně orientované fanoušky. I v nedávné minulosti se však ukázalo, že gesta a reálně prováděná politika mohou být dvě zcela odlišné věci.
Byla to právě vláda Smeru a SNS, během které jsme přišli o největší část suverenity ve prospěch EU. Přijetím Lisabonské smlouvy v roce 2008, za aktivní podpory Smeru, SNS a dokonce i „národovce“ Štefana Harabina, se zavedla v rámci EU většinová hlasování. Slovensko přišlo o právo veta, což se Robertu Ficovi a Slovensku vymstilo o několik let později při migrační krizi v roce 2015.
Byla to právě vláda Směru a SNS, během níž Robert Fico podporoval vstup Slovenska do evropského federálního jádra, za což mu slovenští progresivci tleskali a až do vraždy Jana Kuciaka byl pro ně větší hrozbou „fašista“ Sulík než „eurofederalista“ Fico. Byla to právě vláda Směru a SNS, která vedle proruských gest koupila od USA stíhačky F-16. Byl to právě nominant Směru Miroslav Lajčák, který byl dlouhá léta v mezinárodní politice loajálním reprezentantem progresivní linie. Byli to europoslanci Směru, kteří pravidelně podporovali eurofederalistické a progresivní návrhy v europarlamentu. O takových návrzích často hlasovali Beňová a Šimečka v jedné linii, zatímco doma na Slovensku natáčel Robert Fico videa o ochraně slovenských rodin před LGBTI a transgenderovou agendou.
Robert Fico samozřejmě bez problémů přežije pozastavení členství Směru ve Straně evropských socialistů. Moralizování slábnoucích progresivních evropských socialistů, kteří prohrávají v Evropě volby za volbami, mu může být ukradeno. Jenže Robert Fico si velmi dobře uvědomuje, že kvalita a komfortnost jeho vládnutí závisí na mnoha rozhodnutích evropských institucí. Například neschválení rozpočtu veřejných financí na roky 2024 až 2026 ze strany EU by pro novou Ficovu vládu vytvořilo na mezinárodních finančních trzích velmi nepříjemnou situaci. Stejně tak pozastavení čerpání eurofondů, jak se to stalo Maďarsku a Polsku, nebo pozastavení čerpání peněz z Plánu obnovy.
Která tvář Roberta Fica je v otázce důsledného bránění slovenských národních zájmů ta pravá? „Suverenistická“, kterou nám v posledních letech ukazoval na svých videích a tiskových konferencích nebo tvář „obchodnická“, kterou nám ukazoval během většiny let svého dosavadního vládnutí? Možná to ještě neví ani on sám. Slovenští konzervativci by však měli pozorně sledovat jednání nové vlády v otázkách EU a vyhodnocovat ho nikoli na základě domácích deklarací, ale na základě reálných hlasování premiéra, ministrů a vládních úředníků v rámci EU.
Vstřícnost vůči Viktoru Orbánovi
Druhým rizikem vlády Fico IV. je politika vůči Maďarsku. Viktor Orbán bude nepochybně vůči nové slovenské vládě přátelský, vstřícný a v méně podstatných věcech bude zřejmě dokonce Slovensku vycházet vstříc. Potřebuje totiž prolomit vlastní izolaci a bude za to ochoten i něco dát. Jenže zájmy Viktora Orbána jsou dlouhodobé, pochopitelně maďarské, a ne vždy v souladu s našimi národními zájmy. Viktor Orbán chce, aby bylo Maďarsko v Karpatské kotlině určujícím, dokonce nejsilnějším státem. Z jeho pohledu je to pochopitelné. Tohoto cíle lze dosáhnout jednak zvyšováním vlastní síly a vlivu, ale i oslabováním síly, soudržnosti a vlivu sousedů
Vůči Slovensku se to Viktoru Orbánovi dlouhodobě daří. Maďarským státem podporované firmy a nadace již léta skupují nemovitosti zejména na jižním Slovensku, podporují maďarská občanská sdružení, sportovní kluby, obce, a to vše za minimálního odporu slovenských vládních orgánů, bez ohledu na aktuální vládu. Jde o výlučně altruistickou péči o maďarskou komunitu za hranicemi nebo jde o něco víc? To by měla každá slovenská vláda pečlivě vyhodnocovat. A pokud tuto svou povinnost vláda zanedbá, slovenští konzervativci by to od ní měli vyžadovat.
Viktoru Orbánovi vyhovuje polarizovaná slovenská společnost a rozvrácené bezpečnostní instituce státu. Mimo jiné i proto, že má na obou stranách rozštěpené slovenské politické scény svá želízka v ohni. Kandidátem na slovenského ministra vnitra za progresivce byl Jaroslav Spišiak – dlouholetý a také aktuální šéf bezpečnosti pro střední Evropu ve státní maďarské firmě MOL. Tento koncern na Slovensku řídí dlouholetý přítel Viktora Orbána – Oszkár Világi. Končící slovenský policejní prezident Hamran je Spišiakovým nominantem. Hamran si své renomé vybudoval na stíhání představitelů Směru, jejich nominantů v bezpečnostních složkách státu a na stíhání těch, kteří si dovolili nejít Hamranovi za každých okolností po ruce. Zjednodušeně řečeno – Orbánovi lidé ve slovenských bezpečnostních složkách honily „smeráky“.
A současně se Viktor Orbán Smeru zastával, dokonce i jeho ministr zahraničních věcí Péter Szijjártó označil stíhání Tibora Gašpara za politicky motivované, protože prý jde o národně orientovaného politika. Pikanterií je, že před ostatními parlamentními volbami na Slovensku dostávali ve státních maďarských médiích sledovaných na jižním Slovensku Fico a Smer tak velký prostor, že se to už nelíbilo ani politickým představitelům maďarské komunity na Slovensku.
Fascinuje mě, jak tuto Orbánovu hru na obě slovenské „strany“ politického spektra přehlížejí stejně progresivci, jako i Smer, Hlas a SNS. Co polarizuje slovenskou společnost a politiku více, než vyřizování účtů prostřednictvím orgánů činných v trestním řízení a bezpečnostních složek státu? My konzervativci bychom však tuto Orbánovu hru přehlížet neměli. Spolupráce států V4 je pro Slovensko důležitá, tedy i spolupráce s Maďarskem. Měli bychom ji však rozvíjet na tom, v čem se naše národní zájmy shodují. A zároveň bychom měli chránit naše národní zájmy v tom, kde se od těch maďarských liší.
Vendeta
Nikdo rozumný nepochybuje o tom, že představitelé Smeru během svého předchozího vládnutí zneužívali bezpečnostní složky státu ve svůj prospěch. Autor tohoto článku by o tom uměl mluvit z vlastní zkušenosti. Vyšetřování zda při tom byl nebo nebyl porušen zákon, případně na čí pokyn, je zcela legitimní. Stejně je však legitimní, aby se vyšetřilo i to, zda si někdo při vyšetřování „nezkracoval cestu“. Zda podezřelí ze „starých časů“ netrávili měsíce a měsíce v nezákonné vazbě jen proto, aby „změkli“ a k něčemu se přiznali. Případně, aby se vykoupili udáním někoho dalšího. Vyšetřovací vazba však nemůže být hlavní vyšetřovací metodou, zejména ne v demokratickém státě. Ústavní soud v posledních třech letech vydal více než 20 nálezů o porušení lidských práv nebo ústavy, a to si zaslouží zákonné prověření.
Rovněž je třeba zákonně prověřit, zda nebyli vysocí představitelé bezpečnostních složek státu – například SIS a NBÚ – stíháni zejména proto, že nešli po ruce některým vysokým policejním funkcionářům na prezídii, NAKA a ÚSP. Neboť pokud tito představitelé stíhání šéfů SIS a NBÚ neustojí, měli by za to nést personální odpovědnost. Odstranění šéfů důležitých bezpečnostních institucí státu na základě vykonstruovaných obvinění se totiž nedá projít mlčením. Rozvrácení bezpečnostních složek Slovenska v současné bezpečnostní situaci ve světě totiž určitě není v zájmu státu.
Za třetí riziko Ficovy vlády však považuji hrozbu, že by se někteří – byť i nespravedlivě stíhaní představitelé bezpečnostních složek státu, případně politici, rozhodli používat při vyšetřování stejné metody jaké za poslední tři roky kritizovali. Osobně jsem mnohokrát v posledních třech letech veřejně kritizoval některé představitele OČTK a upozorňoval jsem na to, že nespravedlnost nelze napravit další nespravedlností. Tento princip však platí za každé vlády. Nezapomínejme na to.
Bezpečnostní složky státu bychom měli v současné bezpečnostní situaci stabilizovat, obnovit jejich funkčnost a schopnost realizovat úkoly v oblasti bezpečnosti našich občanů, které jim zákon ukládá. To by měla být priorita každé vlády na Slovensku. A ne nová vlna vyřizování si účtů, která by rozvrat bezpečnostních složek pouze prohloubila.
Neobávám se, že by čtvrtá Ficova vláda vytrhla Slovensko z EU nebo NATO. Nebude to znamenat ani konec demokracie na Slovensku. Jsem přesvědčen, že slovenští konzervativci by měli vůči nové vládě postupovat na základě jejích konkrétních reálných kroků. Pokud budou v souladu s našimi národními zájmy, budou-li v souladu se zdravým rozumem, měli bychom je podpořit. Pokud nebudou, měli bychom to pojmenovat a kritizovat. Ale zejména, měli bychom mít připravenou vlastní konzervativní programovou alternativu a podle ní kroky nové vlády vyhodnocovat.
Autor je bývalý slovenský ministr práce, sociálních věcí a rodiny (SME RODINA)
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!