Polský, český a slovenský premiér napsali společný text pro vlivný časopis Foreign Affairs, zjevně ve snaze povzbudit Američany k další podpoře ukrajinského odporu ruské agresi. Nejzajímavější části textu přinášíme v překladu.
Ukrajina nechce být ve válce s Ruskem. To nechceme ani my. Je však stále jasnější, že Rusko se již dávno rozhodlo, že je s námi ve válce. Kreml již mnoho let systematicky podkopává mezinárodní stabilitu a bezpečnost tím, že porušuje mezinárodní právo, používá sílu nebo hrozí jejím použitím a podkopává demokratické instituce prostřednictvím politické a hybridní války. Jeho akt agrese proti Ukrajině je pouze nejextrémnějším projevem těchto probíhajících akcí.
Vítězný mír
Naši výzvu je třeba brát vážně: pokud Rusko zvítězí a Ukrajina padne, může být střední Evropa na řadě. V souladu s tím porážka Ruska nyní, na Ukrajině, sníží šance, že podporovatelé Ukrajiny budou muset později prolévat vlastní krev a další poklady. Bude to jasný signál, že zamrzlé konflikty a nekonečné války nemají v našem regionu místo. A tyranům všude na světě to dá jasně najevo, že agrese nebude odměňována a diktátorům nebude dovoleno rozřezávat planetu na sféry svého neblahého vlivu.
Proto také musíme pokračovat v podpoře Ukrajiny, dokud se ruské síly z jejího území zcela nestáhnou a definitivně neukončí kremelský revanšismus a imperialismus. Ukončit válku s Ruskem, které má stále v držení Krym a území na východní Ukrajině, by bylo jako vydat otevřenou pozvánku všem autoritářským šílencům, kteří si myslí, že je v pořádku napadat své sousedy na základě vymyšlených a nenávistných narativů a zabíjet při tom stovky či tisíce nevinných civilistů.
Jsme hrdí na to, že Evropa se tváří v tvář ruské agresi postavila společně. V průběhu naší vlastní historie jsme zažili ruský revanšismus, totalitu, okupaci, deportace a masakry. Středoevropané před těmito nebezpečími varovali po mnoho let. Jako vedoucí představitelé států, které se nacházejí v předních liniích tohoto širšího boje, jsme od prvního dne věděli, že naše země musí hrát obzvláště ústřední roli. Naše historie nás rovněž naučila, že je důležité postavit se zlu a podpořit ty, kteří se brání. Proto vedoucí představitelé z našeho regionu jako první navštívili prezidenta Volodymyra Zelenského v obleženém Kyjevě. To je také důvod, proč naše národy přijaly miliony uprchlíků – a od prvních dnů ruské invaze posílaly na Ukrajinu vojenskou, hospodářskou a humanitární pomoc.
Svazek s USA
Jsme také povzbuzeni tím, že válka dodala transatlantickému spojenectví novou energii. Mnoho členů NATO nyní dělá více pro zvýšení výdajů na obranu a modernizaci svých ozbrojených sil než kdykoli v historii aliance. S přijetím nových závazků na červencovém summitu aliance ve Vilniusu musíme pokračovat v modernizaci našich obranných plánů a zvyšování připravenosti našich sil. Je zřejmé, že naše společná bezpečnost bude vyžadovat ještě více finančních i lidských zdrojů, abychom si v budoucnu udrželi vojenský a technologický náskok. Evropané ukázali, že jsou schopni nést svůj díl břemene; naše vojenská podpora Ukrajině také znamená, že pomáháme našemu vlastnímu obrannému průmyslu, což posiluje transatlantickou alianci. To je důležitá zásada naší pomoci: pomoc Ukrajině neznamená oslabení našich vlastních obranných schopností.
Nyní není čas na oslabení našeho odhodlání. Zatímco na jaře se boj na bojišti zintenzivňuje, my hledíme vstříc létu a podzimu. Musíme i nadále bezvýhradně stát při Ukrajině. To zahrnuje zajištění toho, aby dostala veškeré zbraně a finanční pomoc, kterou potřebuje k porážce Ruska a k plnému obnovení své suverenity a územní celistvosti. Jedná se o legitimní požadavek demokraticky zvolené ukrajinské vlády. Naše dosavadní vojenská podpora se ukázala jako životně důležitá v boji. Vzhledem k nevybíravému ostřelování a cílení ze strany Ruska by neměl být a priori vyloučen žádný typ konvenční zbraně. A i když souhlasíme s tím, že záleží na tom, jaký typ zbraní bude dodán, někdy je ještě důležitější, jak rychle a odvážně tato rozhodnutí učiníme. Každé zaváhání, každý odklad je pro Ukrajinu nebezpečný. Poskytnout jí páky, které potřebuje k vítězství, je nejlepší způsob, jak se vyhnout vleklé válce. A měli bychom mít na paměti, že obyvatelé Ukrajiny sledují naše opakující se diskuse o typu zbraní, s jejichž dodávkou váháme; zatímco někteří z nás by mohli podlehnout pokušení únavy z války, Ukrajinci pokračují v obraně své země a svých životů.
Není ani příliš brzy na plánování poválečných bezpečnostních záruk Ukrajiny. Na Ukrajině nebudou investice a udržitelná obnova, pokud se nebude schopna bránit proti budoucí agresi. Navrhujeme konfiskaci ruských aktiv a rezerv, jejichž hodnota se na Západě odhaduje na 350 až 400 miliard dolarů. Tyto prostředky by mohly a měly být použity na poválečnou obnovu Ukrajiny.
Síla, ne dialog
Budoucnost evropské bezpečnosti musí být založena na pevných základech, přičemž NATO musí být kotvou transatlantického společenství, které podporuje demokratické hodnoty, bezpečnostní spolupráci a mírové řešení sporů. Na nadcházejícím summitu ve Vilniusu bude muset NATO odpovědět na obtížné, avšak nevyhnutelné otázky týkající se budoucnosti aliance, včetně jejího vztahu k Ukrajině a budoucí strategie vůči Rusku. V roce 2008 spojenci rozhodli, že budoucnost Ukrajiny (spolu s Gruzií) by měla zahrnovat členství v NATO. Nyní nastal čas, aby aliance vytyčila jasnou a důvěryhodnou cestu pro členství Ukrajiny, pokud si to Kyjev bude přát a pokud to podmínky dovolí. A do té doby musíme být připraveni poskytnout bezpečnostní záruky nad rámec politických ujištění, které zabrání tomu, aby se Ukrajina jednou provždy stala šedou zónou. Šedé zóny vytvářejí příležitosti pro autoritářské režimy, aby zasévaly nestabilitu a zvyšovaly napětí.
Pokud jde o Rusko, je třeba říci, že náš dlouhodobý dvoukolejný přístup, který zahrnuje jak odstrašení, tak dialog, potřebuje modernizaci. Jádrem našeho postoje však musí být odstrašení a síla; dialog může sloužit jako nástroj pro vyjádření odhodlání a řešení napětí, ale neměl by být považován za cíl sám o sobě. Po mnoho let jsme trpělivě sdíleli naše názory a neshody s Ruskem v různých kontextech, včetně Rady NATO-Rusko, ale bez většího efektu. Mluvení do zdi změnu ruského chování nepřinese. Tváří v tvář nefunkčnímu dialogu musí být NATO jako politicko-vojenská aliance připraveno upravit svou strategii za pochodu. Před šestasedmdesáti lety George Kennan v tomto časopise vyzýval k politice zadržování vůči Sovětskému svazu. Podobné principy lze uplatnit i dnes, kdy vojenská síla, tvrdé sankce, izolace Ruska a transatlantická jednota slouží jako klíčové principy naší strategie.
Nejen Ukrajina
Sdílíme rovněž zájem Washingtonu o svobodu a bezpečnost v indopacifické oblasti. Bezpečnost je globální výzvou, stejně jako náš společný boj za demokracii a svobodu. Má-li Evropa zůstat celistvá a svobodná, bude americká účast a vůdčí role i nadále klíčová. Odhodlání podpořit Ukrajinu však pomůže odradit od agrese i v jiných částech světa a vyšle signál, že tyranům se nebude ustupovat, ať už v Evropě, Asii nebo kdekoli jinde. Tento signál bude obzvláště jasný, až Ukrajina zvítězí a Rusko bude poraženo.
Historie má své momenty a toto je jeden z nich. Proto jsme se v Evropě zasadili o to, abychom udělali více ve službách sjednocené Evropy a obnovených transatlantických vztahů. A proto musíme na Ukrajině pokračovat v nastoupeném kurzu, porazit temné síly revanšismu a podporovat Kyjev až do vítězství.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme