Evropský soud pro lidská práva se zabýval hned třemi případy, které se týkaly Maďarska. V prvním případě rozhodl ve prospěch šestice novinářů, kterým byla v roce 2016 odebrána parlamentní akreditace.
Novináři velkých opozičních portálů Index, 24.hu a HVG se ptali na korupční skandál v maďarské národní bance Viktora Orbána i dalších vládních politiků. Ptali se s kamerou bez předchozího upozornění v části parlamentu, kde se nesmí natáčet, a záznam později zveřejnili.
Na druhý den jim předseda parlamentu László Köver zrušil akreditace na dobu neurčitou za „nahrávání bez povolení a jasné a úmyslné porušení pravidel v honbě za senzací“ a odmítl jim je obnovit i po opakovaných žádostech. Soud dospěl k názoru, že novináři se ptali ve veřejném zájmu. Nenařídil žádné odškodné, dostatečným zadostiučiněním má být verdikt. Maďarsko nicméně musí zaplatit soudní náklady a výdaje žalujícím.
Když si pozvete Ázerbájdžánce…
Vítězství si Maďarsko připsalo v kauze zavražděného arménského vojáka Gurgena Margaryana. Vražda se stala během vojenského cvičení NATO v Maďarsku v roce 2004. Ázerbájdžánský voják Ramil Safarov usekl svému spolubojovníkovi ve spánku hlavu, jen protože byl Armén. Maďarský soud ho odsoudil na doživotí s možností propuštění nejdříve po 30 letech odpykaného trestu.
Ázerbájdžánu se však v roce 2012 podařilo vymínit si na maďarské straně návrat Safarova. Doma byl oslavován jako hrdina, dostal milost, osmiletou rentu a vyšší vojenskou hodnost. Rodina Margaryanových a další arménský účastník kurzu, kterého Safarov nestihl zabít, žalovali Maďarsko a Ázerbájdžán, v prvním případě za extradici, v druhém za pardon.
Ázerbájdžán musí žalující straně vyplatit odškodnění, zatímco Maďarsku soudci uznali, že mohlo jednat v dobré víře a nepředpokládat, že bude Safarov doma omilostněn (jeden soudce se však rozhodl pro disentní stanovisko, podle něj by „soud by neměl zavírat oči před realitou“).
Čí ty lesy jsou?
Třetí případ se týkal Slovenska, ale maďarský tisk se mu (na rozdíl od slovenského) velice věnoval. Jde totiž o rozhodnutí, které se týká Benešových dekretů, což je v Maďarsku stále velmi výbušné téma.
Maďarského občana Miklóse Bositse se státní podnik LESY Slovenské republiky pokusil připravit o les na severním Slovensku na základě toho, že otec, od nějž les zdědil, byl maďarské národnosti a les mu měl být roku 1946 zkonfiskován (k čemuž nedošlo zřejmě kvůli procesním vadám, rodina se však stejně raději po válce odstěhovala do Maďarska).
Když slovenské soudy odmítly žalobu státu, vstoupil do celé věci generální prokurátor SR a vůči právoplatnému rozhodnutí podal mimořádné dovolání, na jehož základě Nejvyšší soud SR v roce 2015 rozhodl, že otec muže byl skutečně maďarské národnosti a tedy jeho majetek měl být na základě Benešových dekretů zkonfiskován. Protože není jasné, zda k tomu došlo, má stát postupovat tak, jako kdyby k tomu došlo.
Štrasburský soud naproti tomu konstatoval, že státní orgány v roce 2000 uznaly právo stěžovatelova otce, a přesto se jej v roce 2009 pokusily o les připravit. Mimořádné dovolání podle soudu umožňuje politickou manipulaci případů, proto musí Slovensko výrazně omezit nebo zrušit tento institut. Soud ale nezaujal stanovisko ve věci konfiskace.
Bosits, který žije v Budapešti, řekl novinám Magyar Hírlap, že se rozhodně nemíní vzdát, jde mu o princip a další takto postižené lidi, kterým rozsudek může dodat odvahu, aby se také soudili o své majetky.
Chcete být o situaci v Maďarsku pravidelně informováni? Sledujte (jako my) facebookovu skupinu Co se děje v Maďarsku.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!