Život Vladimira Putina zásadně ovlivnili tři Anatolijové…
1) Anatolij Solomonovič Rachlin (na úvodní fotografii) byl drobný židovský chlapík, kterého kdysi šikana přivedla k bojovým sportům. Byl prototyp „skautského vedoucího“, miloval děti a jejich svět, a proto si na začátku 60. let v Petrohradě otevřel skromnou tělocvičnu a začal cvičit malé kluky v sambu a judu.
Většinou to byli židovští kluci z jeho okolí, ale jednou k němu zavítal tehdy jedenáctiletý Vladimir Putin, problémový chlapec, který se chtěl doslova „naučit líp prát“. Rachlin, který jako samaritán bral všechny děti včetně zcela nesportovních, byl takovou cílevědomostí nadšený a vzal ho.
Vladimir Putin se zde pod jeho vlivem civilizoval, našel si nové přátele, například bratry Rotenbergovy, k nimž si nově chodil hrát namísto zevlování s místním dětským gangem, jehož členové později skončili vesměs v base. Také se začal líp učit ve škole a rozhodl se, že v dospělosti bude nový Stierlitz (mýtický sovětský špion). Za tím účelem se hned přihlásil na němčinu. Konečně byl slavnostně přijat do Pionýra, kam ho předtím jako jediné dítě ze školy nevzali kvůli jeho nesnesitelnému chování.
Rachlin kluky zbožňoval, obrážel s nimi soutěže a podporoval je v tom, aby měli vysoké cíle. Kvůli jeho zaujetí pro práci s mládeží se s ním rozvedla i manželka. Kamarádi, které si Putin našel v jeho oddíle, jsou vesměs jeho přáteli dodnes (a někteří tvoří páteř ruské ekonomiky). Všichni zůstali v kontaktu i v dospělosti, a když v roce 2013 Rachlin zemřel, pro Putina to byla obrovská rána.
2) Anatolij Alexandrovič Sobčak byl populární profesor na právnické fakultě Leningradské univerzity. Na tuto fakultu se Vladimir Putin přihlásil, přestože ho od toho všichni zrazovali a radili mu, ať se radši stane učitelem tělocviku nebo něco podobného. Putin se nejprve učil dost špatně, postupně se zlepšoval a na konci studia byl takový lepší průměr. Nejlepší známky měl z dějepisu a němčiny, nešla mu matematika a fyzika. Nezdálo se, že by měl šanci dostat se na tak prestižní fakultu, kde byl každý rok několikatisícový převis zájemců. Putin ale věděl, že MUSÍ být právník, protože jako o právníka o něj bude mít KGB zájem (to mu řekli, když se tam jako kluk šel zeptat, jak se stát tím Stierlitzem). Dva roky se šprtal na zkoušky a nakonec to přece jen nějak dal.
Sobčak byl oblíbený mezi studenty a zvlášť studentkami pro své neortodoxní názory, byl to velký bonviván, který chodil západně oblečený a vedl vysloveně požitkářský život. Těžko říct, čím ho Putin zaujal, podle dalších svědků to byl zcela průměrný student, který většinu času i nadále trávil v tělocvičně či na soutěžích. Měl přítelkyni, která studovala medicínu (později jí „utekl od oltáře“), a mezi ostatními vynikal hlavně tím, že měl vlastní automobil, který svému jedináčkovi darovali rodiče. Putin úspěšně odpromoval, stal se agentem KGB a působil v Německu.
Se Sobčakem se znovu setkali v roce 1990 opět na alma mater, kde Putin, traumatizovaný událostmi posledních měsíců, kdy musel s rodinou opustit Drážďany, našel práci jako tajemník pro zahraniční vztahy. Sobčak už v té době dělal do politiky, stál v čele petrohradské městské rady a Putinovi nabídl, aby mu dělal asistenta. Sobčak byl velký chaot, který potřeboval člověka, co mu povede diář a bude organizovat program. Putin byl systematický a loajální, což měl Sobčak rád.
Sobčak se stal petrohradským starostou a Putin postupně jeho tajemníkem, náměstkem a místostarostou. Rusové ale v 90. letech neskutečně trpěli a rozhodně neměli náladu na rozmary arogantního světáka, a tak Sobčak v roce 1996 volby prohrál. Později Sobčakovi hrozilo trestní stíhání za rozkrádačky v Petrohradě, načež ho Putin nechal letecky eskortovat do Paříže a společně předstírali, že tam umírá v soukromé americké nemocnici, přičemž ve skutečnosti vysmátý Sobčak poučoval francouzské studenty o demokratické transformaci Ruska.
Když se vrátil, už to bylo pro něj bezpečné. Anatolij Sobčak zemřel, když vedl za Putina volební kampaň v Kaliningradu v roce 2000. Na pohřbu Putin plakal víc než jeho vdova.
3) Anatolij Borisovič Čubajs je pravděpodobně nejnenáviděnější žijící ruský politik. Je víc nenáviděný než Ivan Hrozný a Josif Stalin dohromady. Je to člověk, který kdyby se dostal běžným Rusům do rukou, pověsí ho za koule do průvanu. Jirka se to v našem podcastu pokusil českým posluchačům trochu přiblížit situací, kdy by do Česka přiletěl z exilu Viktor Kožený, chodil by po Praze a vykřikoval „tak vy jste prý investovali v Harvardských fondech? Já taky!“
Anatolij Čubajs je jedním z otců ruské privatizace. V týmu Jegora Gajdara byl údajně tím nejreformnějším. Jeho reformám se připisuje totální ožebračení Rusů na počátku 90. let. Dva údaje: kupní síla ruského občana se tehdy propadla do začátku vlády Chruščova, tj. o 40 let zpátky, a průměrný věk dožití mužů poklesl v důsledku exploze sebevražd a alkoholických úmrtí o 10 až 15 let.
Tehdejší doba je pro Rusy 40+ největším životním traumatem a jedním z důvodů, proč už v tomhle století společnou řeč s Rusy asi nenajdeme. Podle Rusů byl totiž přesně tohle stav, v němž je chtěl Západ mít. Tady vznikl ruský pocit, že Západ je chce úplně odrovnat.
No, nicméně… Anatolij Čubajs byl v roce 1996 prominentním zaměstnancem Jelcinovy administrativy a Vladimir Putin, kterého samozřejmě znal z Petrohradu, se po Sobčakově provaru ve volbách ocitl opět bez práce. Tedy přesněji řečeno, bylo mu novým vedením Petrohradu nabídnuto, aby na radnici zůstal, ale Putin skutečně hluboce věří v osobní loajalitu a rozhodně odmítl pracovat pro Sobčakova nástupce. Čubajs ho tehdy doporučil do Kremlu, kde začal pracovat původně jako správce prezidentského majetku. No a zbytek… zbytek už je historie.
Putin se opět projevil jako nesmírně loajální člověk, když všeobecně nenáviděného Čubajse nechal pracovat ve vlastní prezidentské administrativě (jen se s ním moc nefotil), dával mu různé trafiky jako „poradce pro klima“ a přechovával si ho tam až do roku 2022, kdy Čubajs opustil Rusko po vypuknutí války. Jinak řečeno, Putin ho podržel a on ho zradil, tak nějak to Putin asi vnímá.
A protože takoví lidé mají pak různé nehody a umírají za podezřelých okolností, snaží se Čubajs alespoň mlčet a doufá, že ho Putin nechá žít. Zatím se zdá, že by to mohlo vyjít, Putin si z Čubajse poměrně nedávno dělal legraci, když popisoval, jak na jedné britské univerzitě vede kurz o ruské privatizaci. Kdyby ho plánoval zlikvidovat, nejspíš by se k němu veřejně nevyjadřoval. Takhle dal jen najevo, že jím pohrdá. Každopádně, na Čubajsovu smrt by si mnoho Rusů rádo připilo.
Chcete se dozvědět víc? Sledujte podcast Kaviárové tousty Lucie Sulovské z Bruselu a Jirky Justa z Moskvy!
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
