Tetky z okrašlovacího spolku?

Paní Machalická, vedoucí rubriky Kultura (sic!), vzala si v Lidovkách na mušku senátorky Chalánkovou a Kovářovou, protože se opovážily čehosi neslýchaného: vyzvednout význam stabilního manželského svazku a pevné rodiny. Samozřejmě, institucionalizovat nějak společenské ohodnocení rodiny, jakkoli si jej nesporně zaslouží, je krajně obtížné, ne-li nemožné. Kdyby ale nic jiného, tak návrh přispěl tím, že odhalil vpravdě svazácké ledví některých representantů „progresivistického ducha doby“, kteří se jej rozhodli znectít.

Paní Machalická je zářným příkladem a příkazy zmíněného ducha doby následuje poslušně. A dnes je tím příkazem rodinu zpochybňovat, manželské věrnosti a rodičovské odpovědnosti se vysmívat, vyzdvihovat vztahy homosexuální, příležitostné a experimentální, bez závazků a povinností, a nevítané děti jakožto jejich vedlejší a nežádoucí produkty bez skrupulí likvidovat, když už nějakým nedopatřením byly počaty.

Je celkem pochopitelné, že ten, kdo sám nějakého trvalého partnerského vztahu, založení a udržení harmonické rodiny schopen není, musí tento koncept napadat, zesměšňovat a zpochybňovat, aby si své vlastní selhání nějak zdůvodnil a omluvil. Jestliže se však dnes polovina uzavřených manželství rozpadá, není to proto, že tradiční model rodiny se „neosvědčil“. Spíše je to tak, že se neosvědčili ti, kdo do manželství vstupovali překotně, neuváženě, bez jasné celoživotní filosofie a z nesprávných pohnutek. I zde se projevuje pochybný přístup charakterizovaný tím, že když je laťka moc vysoko, tak si nepřipouštíme, že jsme málo trénovali, ale chceme ji prostě snížit. Manželství a rodičovství je (také) něco jako řehole, kde člověk nežije jen sám pro sebe a pro vlastní uspokojení, ale především pro druhého a pro druhé. Kdo je však zvyklý ve všem hledat jen vlastní prospěch a blaho, ten nutně neustále naráží a nakonec ztroskotá. Pak ovšem nevidí chybu u sebe, ale v té „přežilé instituci“, která ho údajně stále v čemsi omezuje.

Machalická se nerozpakuje obvinit Chalánkovou ze lži, ba dokonce z velké lži, když senátorka říká, že „pokud se manželé o sebe navzájem mohou opřít, tak je to opravdu lepší prostředí třeba pro výchovu dětí, než různé nestabilní vztahy.“ Vůbec si ve své ideologické zaslepenosti nevšimla, že v té citované větě není žádná řeč o nějakém „papíru z radnice“, ale jen a pouze o kvalitě a především trvalosti vztahu, a cítí se hrubě uražena za všechny, kdo institucionalizaci partnerského vztahu považují za přežitek. Zajímavé! Homosexuální aktivisté se dožadují právě téhle přežité institucionalizace, ale tohle autorku kupodivu nijak neuráží! Copak by homosexuální páry nemohly spolu docela spokojeně žít taky jen tak na hromádce, když ten papír nehraje vůbec žádnou roli? A Česká republika je najednou sto let za opicemi, když homosexuálům tenhle bezvýznamný papír upírá?

Vydržet v manželství i tehdy, když prvotní šťastné okouzlení a opojení vyprchalo, je pro Machalickou „tak neskutečná pitomost, že to až bere dech“ Vskutku kulantní formulace, hodná redaktorky kulturní rubriky! Jenže, jak známo, zamilovanost a láska nejsou totéž… Kromě toho, děti jsou zcela legitimní tmel manželství a rodiny. A pochopitelně ani ten společně vybudovaný majetek není bez důležitosti, protože do hrobu si jej nikdo nevezme a neznárodní-li jej nějací dědicové bolševiků, pomůže právě těm dětem.

A komu by řeči o „neskutečných pitomostech“ přišly ještě málo razantní, dočte se o kousek dál, že „to celé vypadá jako blbý vtip“. Copak to asi naši čackou bojovnici proti buržoazním přežitkům tak doběla rozpálilo? Že by nezdar ve vlastním rodinném životě? Nu, nebojte se, milá paní, žádné detektivy k vám na pátrání nevyšleme. Ale co když si ta ironizovaná medaile vysloužila váš posměch hlavně tím, že byste na ni nikdy nedosáhla?

 

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010  Děkujeme!