Tahle země nemá přátele

Česká debata o Číně je obvykle trochu teatrální. Vyvěsíme tibetskou vlajku, odplivneme si nad Kellnerovou PPF, protože podniká v Číně, a označíme Miloše Zemana za čínského agenta.  Tím se ovšem debata spolehlivě rozloží. Je to škoda. Čína je totiž reálným nebezpečím, jak dokazuje v obsáhlém rozhovoru pro švýcarský Weltwoche americký ekonom a sloupkař Asia Times David P. Goldman.

Goldman publikoval léta pod pseudonymem Spengler (po historikovi Oswaldu Spenglerovi, autorovi známé knihy Úpadek Západu).  Goldman je nejen ekonom (jako investiční bankéř pracoval v Číně), ale také filozof, matematik a muzikolog. Jeho pohled je tedy širší a i proto jeho články pro Asia Times a Forbes vzbuzovaly tak velkou pozornost a byly chápány jako jedny z nejinformovanějších o dění v říši středu.

Huawei na čele….

Goldman v rozhovoru hodnotí současnou obchodní válku mezi Čínou a USA a obává se, že Trump (pro kterého v roce 2016 hlasoval) zde tahá za kratší konec provazu, protože konflikt poškozuje obě strany. „Trump vyhrál v průmyslových státech jako  Pennsylvanie, Ohio a Michigan. Jenže americký export a výroba jde nyní dolů. Čína je zasažena také, ale čínského prezidenta nečekají za rok volby“. Za Trumpovu chybu považuje i časté výhružky, které ale nakonec nenaplní. „Budu pro něj hlasovat znovu, ale obávám se, že on sám je svým největším nepřítelem“.

David P. Goldman

 

Za ostří čínského pokusu o globální dominanci považuje firmu Huawei. „Před deseti lety nikdo neznal jedinou čínskou značku. Teď zná každý Huawei“. Je to výrobce nejlepších chytrých telefonů a dominuje výrobě 5G sítí. Zaměstnává tisíce nejlepších zahraničních mozků. Jejich obchodní model popisuje takto: „přijdou třeba za mexickou vládou a řeknou, že jí vybudují kompletní širokopásmové připojení.  A k tomu systém elektronického bankovnictví, financí a obchodu.  Zařídí financování i logistiku a kompletně tím integrují Mexiko do světového obchodu.“ Jenže tohle dá Číně nejen ekonomickou moc, ale také informační převahu. Čínská kontrola elektronické komunikace totiž může eliminovat americkou schopnost odposlechu elektronické komunikace kdekoliv na světě. Schopnost, do které Američané investují 80 miliard ročně. A Číňané dělají všechno proto, aby jednoho dne obrazovky v americké NSA (Národní bezpečnostní agentura) zůstaly černé…

Proč  tedy nejsou Spojené státy schopné nabídnout alternativu?  Goldman vysvětluje, že USA na to mají technologický potenciál.  Mají Cisco, Ericsson, Microsoft, Google…  To by ale vyžadovalo společné úsilí. „Znamenalo by to daňové úlevy, nějaké dotace na rozvoj. Museli bystě přivést šéfy těchto velkých společností do Bílého domu a zeptat se jich co potřebují, aby se to podařilo“.  A Goldman vzpomíná, že v době, kdy radil Reaganově administrativě, šlo na výzkum a rozvoj 300 miliard dolarů, díky čemuž Spojené  státy získaly dramatický náskok před Sovětským svazem.   „Američané vyvinuli displeje, optické sítě, polovodiče… Každou komponentu digitální ekonomiky. Přesto jen letos posílá Huawei do světa  600 000 stanic 5G sítí.“  Evropané by přitom podle Goldmana raději stavěli 5G sítě s Američany, než s Číňany. „Není lepší být odposloucháván  USA než Čínou?“, ptá se s jistou mírou cynismu…

Čína jako pán, my jako nevolníci

A co je tedy čínským cílem?  Čína byla podle Goldmana dominantním světovým producentem po většinu posledního tisíciletí a svůj náskok ztratila až s příchodem průmyslové revoluce. Nyní ho chtějí zpět. A na technologickou dominanci se dívají jako na klíč k čínské moci a prosperitě.   „Jejich cílem je globální dominance. Chtějí kontrolovat klíčové technologie, logistiku, finance a udělat každého závislým na jejich moci. Takového nevolníka…“  Jsou v tom na začátku a na řadě míst je čekají značné problémy. Například v Pákistánu, kam Čína investovala ohromné prostředky, ale polovina obyvatel je negramotných a země je chronicky politicky nestabilní.  Ale země jihovýchodní Asie jsou dobrými kandidáty. Nebo Brazílie, kde Čína buduje širokopásmové připojení.

Drobnou útěchou nám budiž to, že Číňané jsou pragmatici a ne ideologové. Pokud nevolníci platí desátek, je jim jedno, jak si vládnou. „Ideologické ambice  Čínské komunistické strany jsou přeháněné. Je to prostě jen pokračování mandarínské administrativy, která vládne Číně od sjednocení země ve třetím století.“  Ani ozbrojený střet podle Goldmana nehrozí.  Čínská pozemní armáda je jedna z nejhorších na světě. Čínský pěšák má výstroj a výzbroj za 1500 dolarů, zatímco americký za 18 000 dolarů.  USA mají výrazně kvalitnější letectvo a transportní možnosti. Ale Číňané dohánějí Američany v ponorkách, raketách a satelitní technice. Číňané mají svoje zájmy v jihočínském moři,  budou asi viditelnější v Perském zálivu, ale podle Goldmana nejde o druhý Sovětský svaz. Mnohem nebezpečnější je jejich technologická dominance.

Země ambicí

Podle Goldmana si nemáme zahrávat s myšlenkou o „dobrém lidu“ utlačovaném „zlou komunistickou stranou“.  „Číňané tenhle systém budovali tři tisíce let. Na Západě mu asi nejvíce odpovídá sicilská mafie. Capo di tutti capi (šéf šéfů)  tam brání jiným drobnějším šéfům (Capo di tutti) zabíjet se navzájem. Protože to jsou jinak rození anarchisté, kteří nesnáší jakoukoliv formu vlády. Jsou loajální jen své rodině.  Podobné je to v Číně. Myšlenka nějaké vzájemné důvěry a subsidiarity je tam neznámá. Každý bojuje o moc svojí a své rodiny.“  Neexistuje tam pocit společných „věcí veřejných“ (Res publica). Zemi drží pohromadě ambice.  A proto musí být mimochodem fér – ani čínský prezident by nedostal  svou dceru na pekingskou univerzitu, kdyby neudělala zkoušky (dcera čínského prezidenta nyní studuje na Harvardu).

Je tedy nějaká naděje? Podle Goldmana  jsme naštěstí pořád lepší v inovacích. I Huawei závisí na západních inženýrech. Osm Číňanů získalo Nobelovu cenu, ale všichni žijí (nebo žili)  v USA.  Jejich systém je rigidní. Neexistuje tam možnost, že by nějaký Einstein (který pracoval na patentovém úřadě, protože na univerzitě nesehnal místo) vymyslel doma teorii relativity. „Čínský systém prostě neumí identifikovat takové excentriky jako byl Einstein.“  Nicméně právě díky naprosté mentální odlišnosti od Západu si podle Goldmana nemáme dělat starosti s čínskou propagandou. Tu Číňané prostě neumějí.

Země bez přátel

A můžeme být s Čínou přátelé? „Číňané jako jednotlivci nemají přátele. Natož Čína jako stát.  V Číně máte rodinu a jinak jen podřízené nebo nadřízené.“  Takže ano, s Čínou musíme nějak vycházet, obchodovat (nemůžeme ignorovat 1,4 miliardy lidí), ale z pozice síly. Jenže jak dosáhnout síly? „Číňané respektují sílu a naše síla jsou inovace.  Když jim ukážeme, že dokážeme inovovat lépe než oni a v kritických technologických sektorech je necháme za sebou, vážně to naruší postavení čínské vlády.“

 

 

 

 

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
200 Kč 500 Kč 1000 Kč