Na ruské verzi lotyšského webu Delfi analyzuje Andrej Kolesnikov reakce ruské veřejnosti na mobilizaci. Loajalitou k režimu otřásla, ale úplně ji nepodlomila. Režim má stále zdroje na přežití a potlačení. Mezi tyto zdroje patří i podivná, strašlivá hrdost Rusů na sebedestruktivní moc své země.
Šedesát devět procent Rusů pociťuje úzkost – i podle prokremelského průzkumu veřejného mínění FOM. Podíl lidí, kteří cítí úzkost, navíc vystřelil z 35 % ještě patnáctého září, tedy několik dní před mobilizací. Skok o 34 procentních bodů je cenou za to, že Putin vyvedl obyvatelstvo z jeho komfortní zóny, v níž Kreml a profesionálové vedou boj a zbytek země je liknavě podporuje, sleduje televizi a žije své hluboce soukromé životy za zvuků hlučných kremelských talk show. Po mobilizaci a anexi čtyř ukrajinských regionů už žádný komfort není a ani nemůže být. Eskalace byla zřejmá, ale z územního rozšíření není žádná radost: v roce 2014 panovala nad připojením Krymu všeobecná euforie, která se nyní jeví jako nemožná – vidět je to na umělých „putinzích“ (mítinzích na podporu Putina).
Šok a hrůza
Mobilizace podle Levada Center podnítila „úzkost, strach, zděšení“ (47 %) a „šok“ (32 %). Tyto pocity byly nejvíce hmatatelné u mladších věkových skupin. „Hrdost na Rusko“ pociťovalo 23 %, což bylo dáno především staršími věkovými skupinami (pouze 9 % ve skupině 18-24 let). Kromě toho například čtyřicátníci uváděli současně zděšení i hrdost.
Ukazatele podpory „speciální vojenské operace“, Putina a jeho „elity“ se plíživě snižovaly. Pokles není tak výrazný jako v době důchodové reformy – tehdy Putin po zvýšení věku odchodu do důchodu klesl z 82 % v dubnu 2018 na 67 % v červenci. Podobné rychlé výkyvy Putinova ratingu byly zaznamenány i v minulosti. Důležité je však něco jiného: jeho rating se nacházel v dlouhodobé stagnaci právě až do oznámení „speciální operace“ (podobná stagnace byla pozorována zhruba od roku 2010 až do anexe Krymu). Začátkem roku 2019 měl autokrat rating 64 %. Na jaře 2020 jej pandemie srazila na 60 %, ale jakmile se země adaptovala na novou realitu, Putinův rating dosáhl úrovně normálních časů kolem 70 %. Nyní, po vyhlášení mobilizace, sklouzl o 6 procentních bodů z 83 % – tedy zhruba z maxim pozorovaných během prezidentských voleb v roce 2018 – na 77 %.
Je pravděpodobné, že lidé potřebují více času na reflexi vojenské mobilizace: šok byl velmi silný a ne každý měl čas jasně zformulovat svůj postoj k tomu, co se děje, k roli Putina a samotné speciální operaci uprostřed tak nečekaného vývoje událostí. To potvrzují i kolegové sociologové, kteří prováděli fokusní skupiny v ruských regionech.
„Lidé jsou tak šokováni tím, co se děje, že nedokážou formulovat svůj postoj k vládě a válce. Nemají žádné myšlenky, jen emoce.“
Zhoršení nálad obyvatelstva a Putinových ukazatelů tak může mít ještě prostor – i díky kolosální schopnosti Rusů přizpůsobit se, což by mohlo zpomalit propad hodnocení.
Hlasování nohama
Emoce kolem speciální operace však měly okamžitý účinek. Z Putinova Ruska uprchlo přinejmenším 200 000 lidí, což je počet, který se téměř rovná mobilizačnímu cíli vyhlášenému ministrem obrany Šojgu. Mužští občané hlasovali nohama. Demobilizace porazila mobilizaci.
Jeho voliči jsou natolik poslušní, že mu v prezidentských volbách zajistí 80 %: zemi bude ale určovat nová demografická a sociální dynamika – ještě starší a závislejší na státu. Volby však legitimitě režimu nijak nepomohou. Kreml si nedělá starosti s volebními čísly – s těmi si dělají starosti jen úředníci, kteří volby organizují -, ale s ekonomickými údaji. Odliv mladých pracovních sil, mozků a dovedností do zahraničí je vážnou zkouškou pro ekonomiku a mnohé její segmenty. Pokud budou malí a střední podnikatelé, kteří se nemohou vymanit z mobilizace, posláni na jatka, kdo bude platit daně a dohlížet například na samotný paralelní dovoz, na němž je blahobyt ruského spotřebitele velmi závislý? Celá odvětví ekonomiky se obnažují, daňová základna se zmenšuje – jak má být v této situaci vyrovnaný rozpočet – důležitý pro vykoupení loajality agresivně či pasivně poslušné většiny?
Ekonomické problémy, které mobilizace jen prohlubuje, jsou také rezervoárem nespokojenosti. Kombinace sociálních, spotřebitelských a psychologických problémů Putinovi velmi škodí – prošel si tím při důchodové reformě a pandemii. Pokaždé hrála v emocionální konstrukci událostí důležitou roli smrt. Důchodová reforma se dotkla období po odchodu do důchodu, ale před smrtí, kdy člověk může vést klidný a alespoň relativně zdravý život. Covid se také týkal smrti a zároveň závažné změny stylu a kvality života. Válka a mobilizace se snoubí v jednom: smrt, zranění, nemoci, změny úrovně a kvality života, neustálý psychický stres napříč celým národem.
Na náladu Rusů doléhá ještě jeden faktor: hrozba jaderné války, která po anexi čtyř ukrajinských oblastí vzrostla. I to samozřejmě souvisí se smrtí. Ačkoli se řeči o jaderné katastrofě staly díky častému používání politiky a propagandisty jakousi novou normou, logicky by neměly sloužit k mobilizaci podpory a hrdosti na sílu země, ale spíše by měly prohlubovat samotné pocity úzkosti a hrůzy. Mezi úzkostmi a hrůzami Rusů se strach ze světové války v posledních letech trvale umisťuje na druhém místě. Před únorovou speciální operací to bylo 53 %. V květnu se Levada Center ptalo, zda se Rusové obávají, že by Rusko mohlo použít jaderné zbraně. Polovina respondentů uvedla, že ano.
Strašlivá hrdost
Znamená to, že strach z jaderné války překoná strach z Putina? Podlomí panické vyhýbání se mobilizaci, která se snaží využít mužskou populaci jako potravu pro děla, morální základy režimu? Odpověď zní rozhodně ano. Přesto z toho nevyplývá, že se mocenská vertikála, kterou Putin budoval 23 let, okamžitě zhroutí. Režim má stále zdroje na přežití a potlačení. Mezi tyto zdroje patří i podivná, strašlivá hrdost Rusů na sebedestruktivní moc své země.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!