Prezident Trump v pátek deklaroval, že Súdán jako další arabská země navazuje vztahy s Izraelem. To by nepochybně byl další průlom a dle izraelského premiéra „rozšíření kruhu míru“ v regionu. O skutečném prosazení „dealu“ však panují podstatně větší pochybnosti než v případě Spojených arabských emirátů a Bahrajnu.
Trumpův deal
Prezident Trump v pátek deklaroval, že Súdán jako další arabská země navazuje vztahy s Izraelem. To by nepochybně byl další průlom a dle izraelského premiéra „rozšíření kruhu míru“ v regionu. O skutečném prosazení „dealu“ však panují podstatně větší pochybnosti než v případě Spojených arabských emirátů a Bahrajnu.
Je evidentní, že Trump se snaží na poslední chvíli před volbami prodat své „státnické schopnosti“ v zahraniční politice. A také, že „deal“ protlačil větším nátlakem a méně trpělivou diplomacií, než v předchozím případě amerických spojenců Spojených arabských emirátů a Bahrajnu. O povaze rozhodnutí Súdánu normalizovat vztahy s Izraelem, s nímž je od roku 1967 formálně ve válce, panují dále nejasnosti. Súdánská vláda je přechodná a navázání diplomatických vztahů musí ratifikovat parlament, který vzejde z voleb až za dva roky. Nyní ho zaštítil pouze premiér dočasné vlády Abdullah Hamdok, sám ekonom s mezinárodní zkušeností. Tím se současná situace liší od předchozích dvou nedávných ujednání s Bahrajnem a Emiráty, či prvních mírových dohod s Egyptem a Jordánskem, kde dohodu s Izraelem sankcionovali sami autokratičtí vládci. Zatím není jisté, zda a kdy během dalších týdnů či měsíců dojde k oficiálnímu setkání a podepsání deklarace mezi Izraelem a Súdánem jako v předchozích případech.
Oznámení dohody přímo z Bílého domu už vyvolalo protesty v ulicích Chartúmu – principiální odpor islamistů a také části aktivistů, kteří vedli protesty ke svržení třicet let trvající vlády Umara Bašíra. Skupiny vládě vyčítají, že v tak citlivé otázce pro každou arabskou zemi jedná zákulisně, bez diskuse a dozvídají se o ní z médií. To je jinak v arabských zemích standardní, Súdán však prochází přechodným obdobím po odstranění autokratického vůdce, který budoval své postavení v arabském světě na odporu vůči Západu – a proti USA zvláště.
Když klesá cena ropy
Bezprostředním akcelerátorem změn v regionu jsou důsledky epidemie covid 19, která společně s dalšími faktory jako jsou strukturální změny v energetice a rivalita na klesajícím ropném trhu vedla k propadu a stále nízké úrovně cen ropy. Beztak chudé a vysoce zadlužené země jako Súdán (s dluhem okolo 200 procent HDP) to přivádí do zoufalé situace. Ropa tvoří přes 90 procent súdánského exportu a příjmy z ní pak přes polovinu HDP. Díky těžebnímu a stavebnímu boomu vedenému čínskými společnostmi zažíval Západem sankcionovaný Súdán předchozí dekády nominálně vysoký růst ekonomiky. Byť většina jeho obyvatel zejména mimo hlavní město o něm neměla příliš ponětí, místní vládě dlouho umožňoval provádět nezávislou politiku navzdory sankcím USA i mezinárodní kritice kvůli masakrům v Dárfúru. S propadem ropného trhu a nevalnými vyhlídkami na jeho zotavení nové vedení země pociťuje dlouhodobou zátěž investičních a obchodních sankcí USA jako neudržitelnou a chce zemi otevřít pro nové investice, obchod a mezinárodní pomoc. Nyní Súdán nemůže získat ani mezinárodní zdravotnickou pomoc WHO proti covid 19 a sankce doposud blokují provádění bankovních transakcí v dolarech. Co vše USA zemi v tomto ohledu přislíbily, není přesně známo, ale vláda zoufale potřebuje půjčku MMF, aby srovnala deficit a zajistila dostupnost toho nejzákladnějšího zboží: potravin, benzínu a léků.
Americkým „klackem“ či „cukrem“ na přechodnou súdánskou vládu se po dlouhých 27 letech stalo zejména v pátek oznámené odstranění země ze seznamu států podporujících terorismus. Připomeňme, že právě v Súdánu našel své útočiště v první polovině 90. let Abu Nidal či Usáma bin Ládin, který zde připravoval své první velké teroristické útoky na americké ambasády v Nairobi a Dar el Salam. Součástí normalizace vztahů je – podobně jako v případě Kaddáfího Libye – také platba 335 milionu dolarů jako mimosoudní vyrovnání pro pozůstalé obětí zmíněných útoků. Tato suma není pro chudou africkou zemi v krizi zrovna zanedbatelná a na rozdíl od Libye a bombovému útoku proti letadlu PanAm nad Lockerbie v roce 1988 Súdán bin Ládinovy teroristické útoky „nesponzoroval“.
I po Američany vynuceném vypuzení bin Ládina z Chartúmu v roce 1999 (právě do Afghánistánu, kde se ale CIA ještě více ztratil z očí) nebyl Súdán a jeho islamistický autoritativní režim Umara Bašíra pro USA zrovna přátelskou zemí. V první polovině první dekády tohoto století byl obviněn z genocidy v Dárfúru a masakrů v boji se separatisty na nemuslimském jihu země, kde v roce 2010 vznikl Jižní Súdán. V minulé dekádě a do vypuknutí války v Sýrii byla tato africká země dějištěm největší humanitární krize a také misí OSN na její zmírnění.
Křehká dohoda
Ukončení amerických sankcí je tak nepochybně dobrá zpráva pro Súdán a jeho obyvatele, možné navázání vztahů s Izraelem pak pro celý region. Přesto někteří pozorovatelé jako Cameron Hudson z Atlantic Council varují, že politické poměry a stabilita přechodné a vůči Západu otevřené vlády v Súdánu jsou velmi křehké a vynucování velkých ústupků podkopává její postavení. Budování nových partnerství s USA či Izraelem po dekádách nepřátelství, sankcí a dominance Číny v zemi přece jen vyžaduje trpělivost a čas.
V rámci vzájemné spolupráce přebíráme z info.cz
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme