Stručný slovníček levicového liberála

slovnik

Když si dnešní ideologicky nezatížený čtenář novin sedne u kávy k nedělní příloze, může být zmaten. Tolik nových a křiklavých pojmů na něj útočí skoro z každého článku, že je někdy nesnadné se v tom vyznat. A jelikož většinu dnešních médií u nás i ve světě drží v rukou (z konzervativního pohledu) liberálně levicoví novináři, chtěl bych dát k těmto liberálním autorům stručný návod ve formě krátkého slovníčku jejich nejužívanějších slov.

Antisemitismus – oblíbený termín liberálů, jehož význam ale nechápou. Snaží se jej předefinovat tak (třeba: i Arabové jsou Semité), aby z něj vypadly antijudaismus a antisionismus. V důsledku toho může být největším antisemitou sionistický Žid. V duchu židovského vtipu: “On ten antisemitismus není tak špatná věc, ale museli by ho dělat Židi.” Škoda, že se liberálové nikdy nesmějí.

Fobie – levicový liberalismus se vlastně může definovat jako strach – ze strachu. Nic neděsí liberála více než náznak jakékoli fóbie. Ta je tudíž apriori vždy špatná, jakkoli může mít někdy reálný a sebezáchovný základ. Kdo se fóbií nebojí, kdo je v současném světě víceméně spokojený, ten je podezřelý a určitě propagátor některé z níže uvedených fobií. Což je pro freudiána zdroj neustálého veselí.

Významné místo dnes zaujímají především tři nejzásadnější:

Xenofobie – strach z cizího, nikoli nezbytně z cizinců. I když xenofobie patří k užitečným evolučním nástrojům, které přispěly k přežití celých národů a kultur (islámskou nevyjímaje), dnes se na ni shlíží jako zkaženou příbuznou, od níž se musíme co nejrychleji distancovat. Jako xenofobii liberál označí prakticky vše, čemu v tomto světě nerozumí, čehož je pohříchu většina. Sám se tak jeví největším xenofobem.

Homofobie – podobně jako islamofobie nezná v očích liberála přístup k homosexuálům jiný modus než nenávist či bezpodmínečné přijetí. Kritický pohled (A co rodina? Přirozené početí dětí? Zvýšená promiskuita?) je hned už homofobie. Tento přístup je jedním z důkazů, že liberálové dnes absolutně nerozumí světu ve kterém žijí. Protože ten je opravdu nejen černo-bílý. Jak ví i nejposlednější rasista, existuje opravdu více barev.

Islamofobie – jeden z těch nejnovějších termínů, u kterého známe i přesné datum jeho rozšíření: 11.9.2001. V duchu zvrácené logiky liberálů, že nikoli vrah, ale oběť je viníkem, jaly se pluky euro-amerických bílých obhájců a obhájkyň zuřivě dokazovat, že nenávist islámského světa jsme si způsobili sami. Je-li to nenávist chudých muslimů, pak naším bohatstvím, je-li to saudsko-arabský ropný šejk, tak naším nedostatkem vážnosti. Anebo klidně čímkoli jiným. Viník je znám, motiv se zpětně vždycky najde. Je v tom opět cosi freudiánsky živočišného, eros i thanatos, podvědomá touha být zneuctěn a překonán ušlechtilým divochem. A je to stejně dobrá strategie jako důmyslný plán Nevilla Chamberlaina z roku 1938.

Humor – tento termín se ve slovníku liberálů nepodařilo dohledat. Jeho absence je tak nápadná, že má v mém slovníčku čestné místo. Humor je způsob jak relativizovat svět kolem nás, třebas i jeho hodnoty a dokonce i hodnoty naše. Humorem se od sebe liší třeba vlastenectví od nacionalismu, idealismus od fanatismu. Svou neschopností nadhledu se levicoví liberálové ocitají automaticky v hájemství fanatismu. Zapšklé a neveselé bývají večírky liberálů. Chcete-li se pobavit, jděte jinam.

Me too – vším jsem byl rád, psal kdysi Jan Neruda. Taková nemístná spokojenost zavání příliš rezignací nad nespravedlnostmi světa. Moderní levičák je vždy programově nespokojený a dotčený. A pokud se mu náhodou (kupodivu je tomu tak ve většině případů) přihodila taková genetická nespravedlnost, že se narodil jako bílý heterosexuální muž, dá se z toho elegantně vybruslit: přisvojí si utrpení druhých. Me too, Je suis Charlie, všichni jsme Romové a tak podobně. Život se dá zkrátka žít, když nejsem bílý heterosexuál (jo, a když nejsem Žid).

Tolerance – podivuhodná ctnost, kterou dryáčnicky chtějí liberálové po všech ostatních a sami ji však nejsou schopni.

Jan Soldát

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 . Děkujeme!

 

Podpořte nás

Samo se to neudělá…

Konzervativní noviny potřebují vaši pomoc, aby měly více obsahu, byly více vidět a více slyšet!

Podpořte nás zde.