Odborníci tvrdí, že neexistují důkazy, že by štědrá vládní prorodinná politika vedla k dlouhodobým změnám v porodnosti. Podle řady údajů se to nedaří ani v zemích, které porodnost vědomě podporují (Japonsko, Jižní Korea, v Evropě pak např. Dánsko či nejnověji Maďarsko). Vypadá to, že finance samy o sobě nejsou dostatečnou pobídkou k tomu, aby někoho přesvědčily k založení rodiny. Dochází jen ke krátkodobému výkyvu, lidé se rozhodnou mít dítě, které by pravděpodobně tak jako tak později měli, ale po čase se kyvadlo vrací zpět.
V souvislosti s prorodinnou politikou se často zmiňuje Maďarsko, které nabízí rodinám skutečně velkorysou podporu, nicméně struktura rodiny se ani zde významně nemění. Existuje úroveň podpory, od které by lidé mohli být v pokušení mít více dětí, než původně chtěli? To zůstává nejasné.
Nicméně situace stojí za zamyšlení. Co vidíme v posledních 10 – 15 letech v Maďarsku? Maďaři měli vysokou porodnost v letech 1974-75, kdy se úhrnná plodnost pohybovala kolem 2,3 dítěte na jednu ženu. Tato čísla rychle klesala a v době nástupu Orbánovy vlády v roce 2010, v dobách hospodářského propadu a celospolečenské ztráty perspektiv, dosáhla minima, které se pohybovalo kolem 1,2 dítěte narozeného jedné ženě. Zde se povedlo trend zvrátit, plodnost pomaličku stoupá a v současné době se pohybuje kolem 1,6.
Střední Evropa jde svou cestou
Tento trend je jistě pozitivní, nicméně je zajímavé, že Maďarsko není z postkomunistických zemí střední Evropy jediné, které zakouší nevelkou, ale přece jen pozitivní demografickou změnu. V posledních letech došlo v regionu k největšímu zlepšení, přičemž v roce 2021 dosáhlo šest zemí nejvyššího porevolučního nárůstu porodnosti. Změny nejsou nijak dramatické, ale vyniknou ve srovnání se zbytkem Evropy, který se ubírá jinou cestou, dá se dokonce říci, že trend je opačný, úhrnná plodnost ve většině západních zemí pomalu a kolísavě klesá.
Před dvaceti lety měly země střední Evropy nejnižší porodnost v Evropské unii. Česká republika má nyní druhou nejvyšší míru úhrnné plodnosti (průměrného počtu dětí připadajících na jednu ženu) v Evropě s hodnotou 1,83, následuje Rumunsko s hodnotou 1,81, ve Slovinsku je to 1,64, na Slovensku 1,63 a v Maďarsku 1,61 plodnosti. (V čele tohoto žebříčku stojí Francie.)
Východoevropské společnosti reagovaly na pád komunismu koncem 90. let minulého století prudkým propadem porodnosti. Odvrácenou tváří návratu svobody a přechodu k tržní ekonomice byl velký nárůst nezaměstnanosti, prudký propad reálných výdělků, cenová liberalizace a také omezení státní podpory rodin. Nově a za pochodu nastavovaný sociální systém nestačil včas adekvátně reagovat a valnou část obyvatelstva ohrožovala chudoba. Současně se především mladým otevřela nebývalá paleta příležitostí: studium, podnikání, budování kariéry, cestování. Ruku v ruce s těmito možnostmi prudce narůstá individualismus. To vše mělo vliv na odkládání sňatků i rození dětí na později. Také v tomto kopírujeme Západní Evropu, ovšem zatímco tam k těmto posunům docházelo postupně už od poválečných let, u nás nastaly skokově počátkem „porevolučních“ let devadesátých.
Úhrnná plodnost ve středoevropských postkomunistických zemích se během deseti let po pádu komunismu prudce snížila ze zhruba 2 na méně než 1,3 : Bulharsko 1,09 (1997), Česká republika 1,13 (1999), Slovensko 1,19 (2002), Slovinsko 1,2 (2003), Lotyšsko 1,22 (2001), Litva a Polsko 1,22 (2003), Rumunsko 1,27 (2002) a Maďarsko 1,28 (1999).
Porodnost a zaměstnanost
Míra ohrožení chudobou je dnes ve střední Evropě nesrovnatelně nižší a reálné výdělky neustále rostou, což porodnosti jistě svědčí. Stojí však za pozornost, že porodnost mírně roste navzdory faktu, že je na vzestupu také zaměstnanost žen. Zkušenosti Západu naznačují, že rostoucí zaměstnanost žen na plný úvazek bude porodnost spíše snižovat, avšak střední Evropa toto tvrzení v posledních desetiletích nepotvrzuje. Zde se zaměstnanost žen výrazně zvýšila a v některých zemích buď dosáhla, nebo dokonce předčila úroveň před pádem komunismu. Téměř veškerý tento nárůst připadl na práci na plný úvazek – a souběžně s tímto procesem rostla i porodnost.
Souvisejí tyto dva jevy spolu, nebo se jen odehrávají souběžně? Je středoevropský růst porodnosti navzdory rostoucí zaměstnanosti žen jen krátkodobým výkyvem? Může za něj skutečnost, že doteď rodily silnější ročníky (tj. „normalizační“, tedy generace 70. let, kdy celá střední Evropa přece jen trochu vydechla po odeznění krvavých 50. let), případně že se rodily děti „odložené na později“? Budeme i v tomto ohledu kopírovat západ Evropy? Nebo že by se v regionu vracel model vyzkoušený v komunistických časech? Tehdy byl model rodiny se dvěma živiteli nejen běžný, ale doslova nutný. Přizpůsobují se takto „středoevropané“ globalizujícímu se kapitalismu, který přináší střední třídě tzv. „chudobu pracujících“, kdy oba rodiče jsou opět nuceni vydělávat, aby se rodina uživila?
Myslím, že by bylo záhodno tyto souvislosti nově promyslet, zvláště nyní, kdy se konečně snad schyluje k penzijní reformě. Není pochyb, že sladění práce a rodiny (resp. studia a rodičovství) bude do budoucna klíčovým faktorem pro porodnost. Zdá se rovněž, že jedním z hlavních faktorů pro rozhodnutí žen, jestli mít nebo nemít dítě a kolik dětí mít, je dostupnost kvalitní péče o děti. To ovšem znamená mnohem víc, než jen stavět jesle, jak si to zřejmě vykládají naši politikové…
Kletba bezdětnosti
Zdá se nicméně, že jeden faktor se v Maďarsku skutečně podařilo prolomit, a to míru bezdětnosti. Napříč celým Západem radikálně narůstá počet žen, které zůstávají celoživotně bezdětné. Je zde rostoucí množina „child-free“ mužů a žen, kteří rodičovství odkládají či se jej rovnou zříkají. Hranice mezi dobrovolnou a nedobrovolnou bezdětností je přitom často nejasná.
V Maďarsku se ještě v roce 2011 bezdětnost pohybovala nad 41 procenty, ale v následujících letech rapidně klesla až na zhruba třicet procent kolem roku 2016. Od té doby je víceméně konstantní, i když se zdá, že opět mírně klesá. Ale co je důležité, počet sňatků se za 10 let zdvojnásobil – nejvíce v Evropě – a rozvodovost je nejnižší za 60 let. To vše dává naději, že by se počet dětí mohl také dále zvyšovat.
Že by tedy maďarská prorodinná politika přece jen nezůstávala zcela bez ovoce? Vypadá to, že to, co se v Maďarsku alespoň zčásti povedlo, je změna společenské atmosféry, „family friendly“ politika neznamená jen finanční a daňovou podporu, jde o celkovou změnu „narativu“, který „umí“ koncept rodiny a rodičovství „prodat“ mladé generaci jako přijatelnější a smysluplnější alternativu doživotního „single“…
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme