Strach z drahých energií: Vláda zaspala a teď bude mít lidem co vysvětlovat. Najde odvahu říct pravdu?

V úterý se konala u premiéra schůzka s průmyslníky. Jednalo se cenách energií, které zdraží všem. Zatímco u domácností má jít „jen“ o desítky procent, u firem to může být až o řád více. Jako jediné řešení se nakonec jeví dotace, které ministr financí přislíbil nějak příští rok „najít“ v rozpočtu. Neřeší ale vláda elektřinu až na poslední chvíli? Proč lidem neřekla dřív, že nezlevní, ale naopak zdraží? A hlavně jak jim to teď všechno vysvětlí?

Řekněme si rovnou, kdo (či spíše co) je hlavním viníkem zdražování. Je to bezesporu Zelený úděl. Když vám říkají, že elektřina už nikdy levná nebude, tohle je ten pravý důvod. Bohužel, nikdo nemá odvahu to přiznat. Politici, velká část médií a samozřejmě už vůbec ne klimatičtí aktivisté. Loni se jim ještě podařilo hodit všechno na Vladimira Putina a jeho agresivní válku. Jenomže i když kremelský vládce může za hodně zla, za hloupou energetickou politiku Evropské unie výjimečně nikoli.

Pokud někdo tvrdí, že drahá elektřina je daní za bezpečnost, lže

Jistě, museli jsme se zbavit závislosti na Rusku, ale loňská válka a vydírání plynem rozvířily jen jednu „vlnku“, krátkodobý výkyv, časově omezenou nepříjemnost. Dlouhodobě ale za zvyšováním cen energií stojí nesmyslný systém emisních povolenek, nedostatek zdrojů zaviněný zbrklým vypínáním uhelných (a v Německu i jaderných) elektráren a v našem případě má negativní vliv i Evropská energetická burza v Lipsku, přes níž se prodává elektřina.

Smutným paradoxem je, že zatím pořád vyrábíme dost elektřiny, která pokrývá naše potřeby, a to za několikanásobně nižší ceny, než stojí na finálních účtech spotřebitelů. Samozřejmě, že tohle lidé vidí a vědí. Těžko se tak vysvětluje, proč jim platby za energie ruinují domácí rozpočty. A když se jim dokola říká, že „tak to musí být“, případně „může za to Putin“, přinejmenším tuší, že to není pravda. A tohle do nebe volající pokrytectví ničí jejich důvěru ve vládu, ve stát, případně i v naše členství v Evropské unii.

Jak z toho ven? Prvním krokem je říci lidem pravdu

Silová elektřina, tedy samotná komodita, nyní zlevňuje, a to dokonce i na mizerně fungujícím a přeregulovaném evropském trhu. Když se podíváme, proč se tedy zdražuje, jsou za tím tři položky. Za prvé příspěvek na obnovitelné zdroje energie, který kabinet opět vrací na bedra domácností a firem. Za druhé distribuce a za třetí systémové služby – za což obojí také mohou slunce a vítr, jež zvyšují ztráty v síti a je třeba mít kvůli nim robustnější rozvodnou soustavu.

Podle Energetického regulačního úřadu si občané kvůli tomu všemu připlatí kolem patnácti set korun za megawatthodinu, tedy korunu padesát za kilowatthodinu. Celkem se tak tato „regulovaná složka“ zvedne na cca tři koruny, zatímco za silovou elektřinu zaplatí příští rok domácnosti v průměru výrazně méně než pět korun, což je oproti letošku zlevnění o desítky haléřů. Pro porovnání, o jaké řády jde – české jaderné a uhelné elektrárny vyrábějí kilowatthodinu za jednu korunu či méně.

Když to všechno sečteme – místo letošního průměru sedmi korun zaplatíme za elektřinu příští rok o „kačku“ více, což je nárůst o zhruba patnáct procent. Tedy ne o mnoho více, než loni činily zastropované vládní ceny, které v souhrnu dosahovaly skoro osmi korun za kilowatthodinu.

Nicméně tehdy panovala krize, ale nyní se ceny „umoudřily{ a jsou v podstatě na úrovni před ní (tedy před dvěma roky). Nikoli však ty, které zaplatí lidé a firmy. A připravme se na to, že bude ještě daleko hůř, jak bude EU dále odstupovat od fosilních zdrojů.

Pro srovnání – české jaderné a uhelné elektrárny vyrábějí kilowatthodinu za korunu a méně. V tom druhém případě však rovnou musíme připočítat cenu povolenky, která momentálně osciluje kolem 80 euro za tunu CO2, ale v únoru to bylo 100 euro a cena dále raketově poroste. Když tedy do ceny elektřiny započteme „uhlíkový odpustek“, zvýší se tak nejméně o dvě koruny za kilowatthodinu (v březnu o 2,50 Kč/kWh). Což je důvod, proč při aktuální ceně na burze 120 EUR/MWh (3 Kč/kWh) přestávají být uhelné elektrárny konkurenceschopné.

Do celé situace nás „uvrtalo“ Německo

Takže jaká je situace a co nás čeká? Pokud se vláda nevzchopí k rázné akci, a to zejména v Bruselu, pak zjevně nic hezkého. Zatím má v ruce jedinou kartu, a tou je pár miliard, které příští rok pošle firmám, jimž jinak hrozí bankrot – se všemi negativními dopady na lidi a ekonomiku.

Co je to však proti 50 miliardám euro, které na stejné účely vydá Německo? I když to přepočteme podle velikosti hrubého domácího produktu, musel by kabinet do průmyslu „napumpovat“ osmdesát miliard korun, aby „dorovnal bank“ – a to nezní moc realisticky.

Celé je to absurdní. Do této špatné situace nás doslova „uvrtalo“ právě Německo. Před patnácti lety si usmyslelo, že se stane lídrem „války s uhlíkem“, že prostřednictvím „energetických balíčků“ donutí všechny ostatní přejít na obnovitelné zdroje, ty jim pak prodá a tím se „zahojí“. Což se moc nepovedlo, tzv. Energiewende se prodražuje a vůbec neběží podle plánu. A Siemens Energy, největší výrobce věrných elektráren, je na pokraji bankrotu a sám potřebuje od vlády na svou záchranu obří záruky ve výši 15 miliard euro (370 mld. korun).

Němci si zachrání vlastní průmysl subvencemi, protože na to mají – jenže co my? Ze Zeleného údělu právě Česko „schytává“ všechny jeho nevýhody. Máme vysoký podíl výroby elektřiny z uhlí – v uplynulých dvanácti měsících šlo o plné dvě pětiny. Tvrdě tak na nás dopadá cena povolenek, která je přitom v rukách spekulantů sídlících většinou mimo EU. Evropská komise jich vydává stále méně, a tak se stávají „cenným zbožím“, na němž vydělávají velké fondy a banky disponující dostatkem prostředků, aby nakupovaly v předstihu.

Kdo vymyslel tento systém, je buď – s prominutím – idiot, nebo za to od globálních finančních hráčů musel dostat ohromný balík peněz. Povolenky generují zisky, jež z velké části odplývají do zahraničí a neslouží k zamýšlenému účelu, čili k „zelené“ transformaci průmyslu. Ten má drahou elektřinu, a přitom uhelné elektrárny krachují. Kdyby to EU myslela se záchranou klimatu vážně, nasadí rovnou uhlíkovou daň, jejíž výše se nebude zvyšovat vlivem spekulací a jejíž výnosy půjdou celé do veřejných rozpočtů.

Dalším problémem je protežování obnovitelných zdrojů energie (OZE)

Když v Německu „fouká a svítí“, dále snižují rentabilitu našich elektráren, neboť mají absolutní přednost v dodávkách do sítě – a pokud nastane převis nabídky, platí pro ostatní klidně i záporná cena.

Čím víc hodin větru a slunce, tím u nás kratší provozní doba elektráren, a tedy nižší zisky, přičemž fixní náklady zůstávají stejné. Přitom nám ale Němci tyto laciné přebytky ani neposílají, takže český průmysl na tom nic nevydělá a neumaže něco z celkové ztráty.

Zato když OZE u Němců stojí a jejich vlastní uhelné elektrárny (které jedou, až se jim z komínů kouří naplno) nestačí pokrývat poptávku, očekávají dodávky od nás. Proto je tu burza v Lipsku, přes kterou se obchoduje a na níž se hlavně vytváří cena komodity, která nemá nic společného s tím, za kolik vyrábějí naše elektrárny. Ani ČEZ nesmí prodávat elektřinu přímo, k tomu slouží oddělená firma. Kdyby vláda chtěla zařídit nízké ceny, musela by nejen zestátnit energetickou společnost, ale hlavně zřídit tzv. státního obchodníka s energiemi.

Tohle je za současné situace jediný způsob, jak obejít mechanismy Zeleného údělu (alespoň částečně, povolenkám se nevyhne nikdo). Kdyby ČEZ neměl minoritní akcionáře a zároveň jeho produkci nenakupovali spekulanti, ale přímo stát, mohl by stanovit nějakou rozumnou cenu. Ovšem ani to by nebylo zadarmo, protože vyvlastnění podílů minoritářů a nákup komodity předem by si vyžádalo mít stovky miliard korun v hotovosti. Část by se jich vrátila prodejem elektřiny, ale ty zaplacené za akcie samozřejmě ne.

Řekne vláda lidem konečně pravdu?

Zřízení státního obchodníka s energiemi slíbil ministr průmyslu Jozef Síkela již před rokem. Ale zatím kde nic, tu nic. Zato odmítá udržet při životě uhelné elektrárny a vyhrožuje masovou podporou výstavby větrníků. Nyní je na něm, aby lidem vysvětlil, proč se jim poměrně výrazně zvýší účty za elektřinu, když očekávali jejich snížení. Nebude to mít snadné, protože vláda zaspala v komunikaci – a hlavně nebyla k občanům upřímná.

Každý chápe, že nemůže mít elektřinu za výrobní cenu. Že musí připočítat marži elektrárny, obchodníka a náklady na distribuci. Ale že je to nakonec osminásobek, tomu se rozumí špatně. Příčiny známe, spočívají v evropské klimatické politice.

Řekne vláda lidem konečně pravdu? A bude mít odvahu s tím něco dělat? Nebo se bude dál trapně vymlouvat na „uhlobarony“ a stavět „vzdušné zámky“, jež prý jednou problém rozseknou svými vrtulemi? Bez ohledu na to, zda je to vůbec pravda, svítit, topit a vyrábět se musí hned – a zima na krku.

Převzato z info.cz

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme