Jednotlivé feministické proudy popisují (západní) společnost jakožto patriarchální, neboť vnímají její základní struktury jako ovládané muži. Muži jsou totiž častěji v řídících pozicích a ženy naopak na nižších, ženy musí častěji snášet „úděl“ ženy v domácnosti či na mateřské a rodičovské dovolené. Ženy jsou tedy jakási utlačovaná vrstva („proletariát“), zatímco muži vrstva vládnoucí („buržoazie“). Připomíná vám to marxismus? Nemýlíte se…
Současný feminismus skutečně často vychází z neomarxistických pozic, kdy po vzoru boje mezi buržoazií a proletariátem dává do jakéhosi souboje muže a ženy, kteří spolu „bojují“ o moc v rodině, v práci, ve společnosti. Na tomto přístupu je chybný především moment souboje namísto toho, abychom si všímali důležitosti vzájemné podpory a pomoci mužů a žen. Navíc, i pokud připustíme argument rozdělení moci, vládne vždy jen malá hrstka (častěji) mužů, ostatní jsou podřízeni – ať muži nebo ženy. Feminismus za určující považuje zejména nerovné materiální podmínky a rozdělení moci. Často se argumentuje tím, že ženy mají nižší platy či důchody, bohatství náleží ve větší míře mužům, a samozřejmě mocenské pozice patří mužům. Je to ovšem klíčové pro nazývání západní společnosti patriarchální?
A kdo má vliv na děti?
Není sice jedna definice patriarchátu, ale obecně jsou voluntaristické – vezmou si obvykle jen některé aspekty (moc, peníze či kapitál), na jejichž základě určují klíčové parametry společenské organizace a institucí. Pokud by si vzali jiné parametry společenského uspořádání jako vliv ženy (matky) na rozvoj osobnosti dítěte a množství učitelek na mateřských a základních školách, které mají klíčový vliv na výchovu dítěte, mohli by naopak dojít k závěru, že společnost je matriarchální. Ženy doslova (a to i v mnoha jiných aspektech) hýbou světem a mají klíčový vliv na výchovu.
Nerovnosti samozřejmě byly, jsou a budou a nelze se jich zcela zbavit. Otázka je, zda je jich více na straně žen či mužů. Víme, že naprostá většina úmrtí v zaměstnání se týká mužů – celých 96 procent! Muži vykonávají náročná povolání, dožívají se podstatně nižšího věku, a to nejen kvůli nezdravému životnímu stylu, ale rovněž kvůli vyšší náročnosti profesí. Český statistický úřad uvádí, že „muži často vykonávají fyzicky náročnější práci, ženy mají naopak v důsledku péče o potomstvo silnější a odolnější organismus.“ Muži také častěji končí na ulici, ve věznicích atd. Co je na takovéto společnosti patriarchálního? Také (české) zákony chrání ženu v době těhotenství či mateřství. Stačí jen vyměnit materialistickou definici patriarchátu za nematerialistickou a rázem máme na západní společnost odlišný pohled než jako na nenáviděnou patriarchální. Záleží, jaké definiční znaky zvolíme.
Generické maskulinum jako znak patriarchální společnosti?
Feminismus rovněž poukazuje na to, že společnost svou patriarchální povahu promítla též do jazyka, což platí nejen pro český jazyk, ale i mnoho dalších jazyků. Na webu feminismus.cz se dočteme, že pro patriarchát „typickým příkladem je v češtině tzv. generické maskulinum, tedy předpoklad, že mužský gramatický rod zastupuje všechny“, a dále „výzkumy ukazují, že to ale neplatí a že generické maskulinum je jedním z mnoha pilířů udržujících patriarchální status quo naší společnosti.“ Stačí si vzít Ústavu, abychom zjistili, že všichni státní činitelé (poslanec, senátor, prezident atd.) jsou psáni v mužském rodě, což evokuje, že jimi musí být muž a žena je „odvozena“ od muže. Opět se můžeme povšimnout, jak feminismus míří zejména na moc. Feministky/é si tak obvykle nestěžují, že méně žen umírá při práci nebo že téměř nevykonávají náročnější a nebezpečnější profese (hasiči, řemeslníci, stavební dělníci a mnoho dalších), nýbrž na to, že nemají stejně moci. Opravdu tomu ale tak je? Neprojevuje se vliv ženy jednoduše odlišně než u mužů? Uvedený příklad rozhodujícího významu ženy pro rozvoj dítěte, na který má tradičně často větší podíl žena v domácnosti, poukazuje na to, že stačí vystihnout klíčové nemateriální aspekty tohoto typu vlivu, abychom dostali zcela jiný obrázek. Navíc v (českém) jazyce abstrakta považovaná za vysoké hodnoty jako láska, krása, pravda, moudrost či síla jsou v ženském rodě! Ve struktuře jazyka můžeme najít obrovský důraz na ženskost. Generické maskulinum je asi jen praktické a vystihuje realitu, že jednotlivá povolání (lékař, poslanec či dělník) vykonává častěji muž. Jejich argument úplně neplatí a míří především na rozdělení moci a kapitálu.
Patriarchální křesťanství?
Pro současné feministické proudy je křesťanství patriarchální náboženství. Něco takového může říci pouze někdo, kdo nezná vnitřní dynamiku tradičního křesťanství. Předně platí, že řídit neznamená vládnout, nýbrž sloužit. Tak kněz nevládne nad svými „ovečkami“ a neřídí jejich životy, ale vykonává službu lidem, kteří mu jsou svěřeni. Tak také biskup, papež či otec v rodině. A jaké má postavení žena? Naprosto klíčovou. I ona má sloužit, pouze jiným způsobem. Stačí se všimnout toho, jaké postavení má Maria jako Ježíšova matka. I ona neměla jako žena žádnou moc a byla jen matkou a manželkou, ale přece ji křesťané uctívají po Bohu nejvíce ze všech lidí a přisuzují ji ta největší přízviska, jaká si lze vůbec představit (např. Panna mocná, Královna patriarchů). Žena je v křesťanství zcela rovnocenná muži (na rozdíl od islámu) a náleží ji stejná lidská důstojnost a práva. Prostě, zdá se, že feminismus nechce snad ani připustit možnost rozdělení rolí pro muže a ženy, protože to považují za genderový stereotyp. O genderu ale snad někdy příště.
Nepřekonatelné trhliny feminismu
Jak patrno, feminismus má značné trhliny, které nelze překonat. Jeho definice jsou čistě nahodilé a bez nároku na obecnou platnost a argumenty směřují k materiálním a mocenským aspektům, což ale pro popis struktury a institucí společnosti jednoduše nestačí. Argumenty jsou příliš jednostranné, a proto nejsou obecně platné.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!