Po smrti dlouholeté liberální soudkyně Nejvyššího soudu v USA Ruth Bader Ginsburgové se očekávatelně rozvířila debata o tom, koho Trump navrhne na obsazení jejího místa. Nejvyšší soud má v americkém justičním systému velký vliv na interpretaci ústavy a federálních zákonů. Rozhodnul o povolení stejnopohlavních manželství či zrušil pro neústavnost některé části Rooseveltova New Dealu. Senátem schválený soudce navíc získává doživotní mandát, čímž ještě vzrůstá důležitost každé volby. Trump vybral Amy Barrettovou a vypukla hysterie, která se přelila i do českých médií. Je skutečně Barrettová členkou totalitní křesťanské sekty, která sloužila jako předloha slavného románu Příběh služebnice, v němž se z USA stane teokracie a ženy jsou nuceny stát se sexuálními otrokyněmi?
Ano, Barrettová je věřící katoličkou. A zároveň respektovanou právničkou. Už na univerzitě získala za své studijní výsledky ocenění. Vyučuje právo na prestižní katolické univerzitě Notre Dame. Souběžně soudí na federálním soudu. Vychovala sedm dětí, z čehož dvě (z Haiti) jsou adoptované a jedno má Downův syndrom.
Když byla v roce 2017 nominována z postu asistenta soudce Nejvyššího soudu (kde pracovala jako asistentka soudce Antonina Scalii) na post federální soudkyně, všichni její kolegové na univerzitě podepsali dopis na její podporu. Svorně o ní hovořili jako o neuvěřitelně inteligentní, milé a jiným názorům otevřené dámě. Stejně tak jí v roce 2017 podpořili všichni její kolegové asistenti soudce u Nejvyššího soudu (tedy i ti liberální), stejně jako stovky jejích studentů (ostatně třikrát byla zvolena profesorem roku) a desítky profesorů práva po celé zemi.
People of Praise nebo People of Hope?
Bylo jasné, že v jejím profesním životopise se nenajde moc škraloupů, na které se dá se zaměřit. Dosáhla titulu profesorky, má zkušenosti s justicí i s prací na Nejvyšším soudu. Pozornost se tedy přenesla na její údajné členství ve spolku People of Praise (Lidé chvály). Tento křesťanský charismatický spolek byl v Newsweeku označen za inspiraci autorky Příběhu služebnice. V tomto dystopickém románu (později úspěšně zfilmovaném) ztratí ženy prakticky veškerá práva a stanou se z nich sexuální otrokyně, jejichž jediným úkolem je rodit děti.
Přesvědčení, že právě Lidé chvály jsou předlohou příběhu, má pravděpodobně svůj základ v rozhovoru s autorkou Atwoodovou z roku 1986, kdy popisovala jako inspiraci skupinu, která se v mnoha bodech popisu shodovala s Lidmi chvály, přestože ji přímo nejmenovala. Přesněji řečeno prohlásila: „Existuje sekta, katolická charizmatická sekta, kde nazývají ženy služebnicemi“.
Více či méně lze v těchto zmínkách vidět hrozbu, že tímto směrem se USA s Barretovou na Nejvyšším soudu vydá. Tato úvaha má ale několik mezer. Lidé chvály neposloužili jako přímá inspirace pro Příběh služebnice, což sama autorka nedávno potvrdila. Tuto korekci následně Newsweek ve svém článku provedl. Inspirací byla ve skutečnosti podobná skupina People of Hope (Lidé naděje), křesťanská (převážně katolická) skupina v New Jersey, která v půlce osmdesátých let občas pronikla na stránky tisku v souvislosti se spory s běžnými věřícími a katolickou hierarchií. Lidi naděje Attwoodová přímo uvedla jako svůj zdroj inspirace například v tomto rozhovoru pro nakladatelství Penguin.
Poněkud ambiciózní „služebnice…“
Nedává příliš smysl se pouštět do skutečného vnitřního fungování Lidí chvály, jelikož o něm a Barretové členství ve spolku víme jistě jen málo věcí. Katolické charizmatické hnutí je široký pojem a nevěřící veřejnosti jsou jeho nuance těžko vysvětlitelné, ale jde v první řadě o hnutí, které se snaží o duchovní obnovu a k jeho příznivcům patřil třeba i kardinál Vlk. Některá charizmatická společenství mohou sklouznout k poněkud sektářskému vidění světa, mezi miliony a miliony charizmatiků po celém světě jde ale o naprostou menšinu. Obhajobu Lidí chvály (a obecně podobných charizmatických komunit) můžete najít třeba zde, v jezuitském časopise American magazine (který patří v církevním světě spíše doleva). Naopak obvinění ze sektářských tendencí u Lidí chvály naleznete třeba zde, v hodně levicovém internetovém médiu Mother Jones.
Podstatný je ale jiný důvod, proč Barrettová prakticky jistě nepřispěje ke změně Spojených států v dystopickou tyranii, která degraduje ženy na sexuální otrokyně. A tím je prakticky každá položka životopisu Barrettové. Člověk přesvědčený o tom, že má od narození méněcenné postavení, pravděpodobně nezíská vysoký akademický titul, nestane se soudkyní vysoce postaveného soudu a neuchází se o místo na soudu nejvyšším.
Velký rozdíl zmínka o Lidech chvály pravděpodobně nezpůsobí. Barretovou musí schválit Senát, kde republikáni drží většinu. Dva senátoři většiny vyjádřili nesouhlas s načasováním schválení nové soudkyně před volbami, ale i když se k nim přidá ještě třetí, tak rozhodující hlas připadne viceprezidentu Mikeu Penceovi. Kdyby nestihli schválit Barrettovou do voleb a ty vyhráli v Senátu demokraté, tak mandát aktuálním zvoleným zástupcům skončí až v lednu. Barrettová se tak s vysokou pravděpodobností na Nejvyšší soud dostane a změní složení na 6:3 pro konzervativní nominanty.
S potraty klid…
O posvátný rozsudek Roe vs. Wade, který povolil potraty plošně na celém území USA (do té doby to bylo v pravomoci jednotlivých států), se přitom demokraté obávat nemusí. Zdaleka ne všichni konzervativní soudci na Nejvyšším soudu jsou zastánci jeho zrušení. Tento názor zastává v současnosti jen soudce Clarence Thomas. Snadnou aritmetikou se lze dopočítat, že i s podporou Amy Barrettové to pořád bude jen 2:7 v neprospěch zvrácení rozsudku Roe vs. Wade.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!