Nakonec vše dopadlo úplně jinak, než hlásaly první exit polly: jasným vítězem voleb je Smer-SD a je jasné, že Robert Fico si už ráno v hlavě sestavil vládu se svými koaličními partnery: Petrem Pellegrinim z Hlasu a Andrejem Dankem ze Slovenské národní strany (SNS).
Z Ficova pohledu dopadly volby ideálně. Jeho SMER převálcoval své soupeře, aniž by vysál SNS, kterou zoufale potřeboval do koalice. Naopak mohl být rád, že se do parlamentu nedostala fašizující Republika, která by mu při sestavování vlády s Hlasem stála v cestě.
Pellegriniho volba
Přestože volby nedopadly pro Petra Pellegriniho ideálně, přijal výsledek se zjevnou úlevou. Strana se dlouho obávala, že někdejší lídr preferencí se v ostré kampani scvrkne jako kdysi někdejší vládní strana Síť, která zmizela ze scény. Třetí místo s více než 15 procenty, těsně za progresivisty, má pro lídra Hlasu cenu stříbrné medaile.
Pellegrini se vyhnul fiasku, což mu umožní udržet si vedení ve straně. Nebude však dost silný na to, aby prosadil své vnitrostranické preference při sestavování vlády. Osobně si sice nepřál koalici s Robertem Ficem a Andrejem Dankem, s nimiž má lidsky narušené vztahy, ale nastavení členů a voličů jeho strany mu v tuto chvíli nedává příliš na výběr.
Koalice Smer, Hlas, SNS by měla mít celkem 79 poslanců, což k efektivnímu vládnutí stačí.
Kromě této sestavy existuje pouze jedna alternativa složená z Progresivného Slovenska, Hlasu, KDH a SaS, která by měla celkem 82 poslanců. Taková sestava by sice byla Petru Pellegrinimu o něco bližší než spoluvláda s Ficem i Dankem, ale odvahu prosadit ji by měl pouze v případě, že by Hlas získal více než PS a Pellegrini by mohl legitimitu takové vlády odvodit od toho, že by se sám stal premiérem.
Taková alternativa není v tuto chvíli schůdnou cestou, ale Hlasu se bude v příštích dnech hodit jako záložní scénář, kterým mohou mezi řádky pohrozit Smeru v okamžiku, kdy bude Fico v povolebních jednáních příliš asertivní.
Pellegrini by se mohl například postavit na hlavu a požádat Fica, aby se vzdal nároku na premiérský post a na jeho místo dosadil kompromisnějšího kandidáta. Možná však Pellegrini nepůjde ani tak daleko a bude žádat ústupky při obsazování portfolií nebo při formulování nového zahraničněpolitického kurzu.
Fico nastupuje
Už teď je ale jisté, že suverénně nejsilnějším mužem nové vlády bude přesvědčivý vítěz voleb Robert Fico.
Jeho revanšistický program bude spuštěn v příštích dnech a týdnech: Fico nejenže prosadí konec NAKA (Národní kriminální agentura) a speciální prokuratury vedené Danielem Lipšicem, ale také vyzkouší hranice své nové moci vůči nevládním organizacím, veřejnoprávním médiím a v dalších oblastech. A také bude od nynějška přemýšlet, jak a kam ambiciózního Pellegriniho uklidit, aby mu při vládnutí překážel co nejméně.
Ficovi také nebude úplně vyhovovat, že Andrej Danko tentokrát nebude mít poslance SNS na povel. Na jeho kandidátce prošla do parlamentu skupina vlivných nacionalistů (Michelko, Šimkovičová, Huliak) plus katoličtí konzervativci jako Taraba a Kuffa.
Konzervativci a volby
Konzervativcům, kteří volili KDH a OĽaNO, přinesly volby dvě zprávy. První je, že jejich parlamentní zástupci pravděpodobně zůstanou mimo vládu a budou dělat politiku z opozičních lavic.
Na druhou stranu je dobrou zprávou, že se nenaplnily scénáře, podle kterých by se KDH ani OĽaNO do parlamentu nedostaly a hlasy konzervativců, kteří tyto strany volili, by zůstaly bez parlamentního zastoupení.
KDH se do parlamentu vrátilo po dvou prohraných volbách, což je jistě úctyhodný výkon, a dosáhlo lepšího výsledku, než ukazovala většina předvolebních průzkumů.
Nad očekávání výzkumných agentur uspělo také OĽaNO, které má na své kandidátce slušný počet konzervativních politiků.
Pokud sečteme hlasy KDH a OĽaNO, získaly tyto dvě strany dohromady srovnatelný počet hlasů jako Progresivní Slovensko, které mělo silnou mediální podporu a pomohly mu i nezávisle vyhlížející mobilizační kampaně zaměřené na mladé lidi.
Předseda KDH Milan Majerský sice během volební noci prohlásil, že jeho strana bude s vítězem voleb jednat o sestavení vlády, ale již v té době bylo jasné, že vítězem se stane Smer. Hlas bude zřejmě do koalice se Smerem lákat i KDH, neboť takový model by byl pro Pellegriniho přijatelnější než vládnutí s Andrejem Dankem.
Nicméně společná vláda křesťanských demokratů s Robertem Ficem je velmi nepravděpodobným scénářem. Nelze vyloučit, že část struktur KDH může po letech půstu zatoužit po vládních postech, a právě s tím může Pellegrini kalkulovat.
Pokud by se však KDH hned po návratu do parlamentu zapojilo do vlády se Smerem, byla by to velká chyba a politická sebevražda.
Taková vláda by pro ně byla ještě větším rizikem, než kdyby hned po návratu do parlamentu vstoupili do široké a ideově pestré sestavy s Progresivním Slovenskem. Společnou vládní koalici s Ficem by KDH před svými voliči obhájit nemohlo.
Opozice je pro stranu, která se po sedmi letech vrátila z politického záhrobí, pravděpodobně nejlepším scénářem.
Tenhle boj jsme prohráli…
Je třeba otevřeně přiznat, že strany hlásící se k pravému středu (OĽaNO, KDH, SaS, Demokraté, Aliance) tento volební boj s Robertem Ficem prohrály a pravděpodobně se jim nepodaří zabránit jeho návratu k moci.
Nemají však mnoho času na to, aby se oddávali poraženeckým náladám. Již za několik měsíců nás čekají prezidentské volby, v nichž půjde o to, aby se politickému táboru kolem Fica nepodařilo získat ještě větší kontrolu nad zemí.
Převzato z Denníku Postoj
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme