Norové jsou patrioti, svou zemi milují a naprosto upřímně věší vlajku kdykoliv je co slavit. Přesto mají Norové několik národních komplexů. Jeden velký komplex v norské duši pochází z bývalé bídy, druhý z kulturní zaostalosti a třetí z kolaborace s nacisty.
Zatímco mnoho Evropanů včetně mě přijelo do Norska proto, že jim učarovala „předropná“ norská duše a právě hodnoty, které ta společnost vyznávala v době, kdy bylo zle, Norové mají většinou pocit, že za tímto obdobím je potřeba udělat hodně tlustou čáru a pokud možno se k němu nevracet. Je to škoda, protože tím popírají svou vlastní duši a mnozí, zejména mladí, se snaží opičit svým životním stylem po amerických seriálech o „mladých a úspěšných“. A díky jejich nezájmu o cokoliv staré (tedy ze starých chudých časů) koupíte v Norsku velmi levně třeba starožitný nábytek (mladší generace chtějí moderní „designový“ nábytek z IKEA). Bohužel řada starých budov neměla to štěstí co nábytek. Nepřežila spousta památek, což bohužel dost ilustruje typický norský pohled na staré věci – symbolizuje to starou, chudou dobu; pryč s tím, je potřeba ukázat světu, a zejména pak sousedům, že už jsme moderní země a že se na nás nemusejí dívat jako na chudáky.
Další komplex týká dřívější kulturní zaostalosti kvůli odlehlosti Norska. Zájem o kulturu u širokých vrstev, a nejen u intelektuální elity národa, který se v Česku objevil v druhé polovině 19. století, do Norska začal přicházet až někdy před dvaceti až třiceti lety. V minulosti kulturu a světové novinky Norům zprostředkovávali zpravidla Dánové a Švédové, přičemž proud z Dánska býval daleko populárnější, nežli ze Švédska. Kdo chtěl mluvit jako světák, používal dánské výrazy. V některých částech ( Østlandet, čili v okolí Oslofjordu) začali zase kopírovat Švédy (k nelibosti norským kulturním elitám) nebo, ještě častěji, rovnou Angličany. Zatímco vyšší vrstvy dávaly například svým synům typicky dánská jména jako třeba Kristian, venkovský lid dával jména typicky norská (Øyvind, Ole, Ragnar, apod.) a dělnická třída jména anglická, přičemž populární bývalo zejména jméno „Harry“. Od té doby se slovo „harry“ s malým h v Norsku používá coby označení něčeho trapného, či buranského.
Vypořádávání se s nacismem a s obdobím, které po okupaci těsně následovalo, je nejtěžší ranou norské minulosti. Německá okupace způsobila dost vážné rozdělení společnosti, protože na jedné straně mnozí Norové bránili svou zemi před příchodem německé armády a byl zde i silný odboj, na druhou stranu většina lidí byla ticho a nechtěla se „umazat“. Hodně viditelná menšina utvořila loutkovou vládu kolaborantské strany zvané Nasjonal samling (Národní sjednocení) pod Vidkunem Quislingem, která sice nekolaborovala o moc více, než její ekvivalenty v Evropě (vláda z Vichy, vláda Slovenského štátu a podobně), ale jejíž existence dělá dosti nepěknou díru v představách většiny Norů o sobě samých – tedy že Norové jsou národem povahy holubičí, a zejména pak bytostnými a bezchybnými demokraty. Když pak Německo kapitulovalo, bylo zapotřebí velkého snažení norských elit o to, aby se nezačalo lynčovat a aby společnost začala opět fungovat jako jeden celek. O to, že nevypukly žádné poválečné masakry na skutečných či domnělých kolaborantech, se zasloužila sociální demokracie (Arbeiderpartiet), kterou z vděku za toto snažení mnoho lidí volilo celá desetiletí bez ohledu na její faktickou politiku. Bohužel, frustrace norské společnosti z kolaborace se vybila na těch nejslabších, a sice na norských ženách, které chodily, vdaly se nebo měly děti s německými vojáky. Tyto ženy a jejich děti byly ještě dlouho po válce systematicky šikanovány.
O tom, jak okupace poznamenala norskou společnost, svědčí i prudká diskuse, jaká se před několika dny rozpoutala poté, co se jedno nakladatelství rozhodlo knižně vydat teprve nedávno odtajněnou publikaci z roku 1945, v níž je seznam všech osob podezřelých z kolaborace s nacisty. Kniha se jmenuje Liste nr. 1 over mistenkte for grovere arter av landssvik, čili První seznam podezřelých ze spáchání závažných druhů vlastizrady a je v ní na šestnáct tisíc jmen. A to mají jinak Norové pro seznamy slabost. Velmi populární je v Norsku každý rok sledovat při zveřejňování seznamu daňových poplatníků (kolik kdo má, kolik kdo vydělal a jaké daně zaplatil).
Autor je odborník na evropské právo. Pět let žil s rodinou v Norsku.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 . Děkujeme!